Pokud se vám videa u jednotlivých článků nezobrazují správně, prosím aktualizujte stránku.

Září 2013

Píseň na 39. týden

27. září 2013 v 21:01 | Alda
Příští týden odjíždím do Rumunska, a proto vám tady dneska dám cestovní písničku, která jistě potěší všecky kdo mají rádi The Beatles. Písnička se jmenuje Ticket to Ride a je z alba Help! z roku 1965. Autory této písničky jsou John Lennon a Paul McCartney. Vybral jsem ji, protože já už taky mám "ticket to ride" na cestu do Kluže, kde budu, počínaje příštím úterým, dlít a studovat. O vaše oblíbené písničky s Rock Around the Clock, samozřejmě nepřijdete - i nadále zde bude každej týden jedna, tak jak jste zvyklí, a bude-li prostor a přístup k internetu, tak i další články...


Obrázky jsou přímo z filmu Help!

lyrics:

I think I'm gonna be sad,
I think it's today, yeah.
The girl that's driving me mad
is going away.

She's got a ticket to ri-hide
She's got a ticket to ri-hi-hide
She's got a ticket to ride
but she don't care.

She said that living with me
was bringing her down yeah.
She would never be free
when I was around.

She's got a ticket to ri-hide
She's got a ticket to ri-hi-hide
She's got a ticket to ride
but she don't care.

I don't know why she ridin' so high
She ought to think twice
She ought to do right by me.
Before she gets to saying goodbye,
she ought to think twice
She ought to do right by me.

PS: kdo jdete 18. října na Glass Onion, tak si to užijte i za mě :D

Píseň na 38. týden

22. září 2013 v 0:29 | Alda
K životu na vesnici, což je téma tohoto týdne, mě žádná vhodná písnička nenapadá, takže se k němu opět nevyjádřím... Nedávno jsem po dlouhé době poslouchal anglickou skupinu Rainbow a její debutové album, na kterým mě zaujala vynikající balada Catch the Rainbow. Tento skvostnej kousek vám teda dneska nabízím. Je to písnička, kterou složili Ritchie Blackmore a Ronnie James Dio a vyšla na zmíněným debutovým albu nazvaným Ritchie Blackmore's Rainbow, v roce 1975, kdy tito dva pánové byli vůdčími osobnostmi nově vzniklé skupiny. Údajně je tato píseň inspirovaná Jimi Hendrixem a skupinou Pink Floyd. Rozhodně je to "rock s přidanou hodnotou" artovosti, a to kytarový sólo je tu naprosto luxusní záležitost.


When evening falls,
she'll run to me
like whispered dreams
your eyes can't see

Soft and warm,
she'll touch my face
A bed of straw
against the lace

We believed we'd catch the rainbow
Ride the wind to the sun
Sail away on ships of wonder
But life's not a wheel,
with chains made of steel
So bless me

Come the dawn
Come the dawn
Come the dawn
Come the dawn

etc.

Píseň na 37. týden

13. září 2013 v 10:46 | Alda
Přichází podzim a já si říkám, že bych zase mohl častěji psát na blog. Zanedlouho odjedu skoro na tři měsíce do Rumunska a to už to teprve bude s psaním blogu na štíru... Pokusím se zajistit, abyste tu měli každej týden jednu písničku, tak jak jste zvyklí, i když to teda nebude s případnýma komentářema k aktuálním událostem.
Ale teďka už písnička na tenhle týden. Vybral jsem Sad Songs Say So Much od britského zpěváka Eltona Johna, což je písnička z roku 1984 a závěrečný číslo z desky Breaking Hearts (to je dobrá volba na závěr, Eltone!). Písnička byla vydaná taky jako singl, a dosáhla na 5. místo v americké a 7. místo v britské hitparádě. Nejúspěšnější byla asi v Kanadě, kde v žebříčku Adult Contemporary dosáhla na špici. Jejími autory jsou Elton John (melodie) a Bernie Taupin (text), takže klasický autorský duo Johnových písní.


lyrics:

Guess there are times when we all need to share a little pain
and ironing out the rough spots
is the hardest part when memories remain
And it's times like these when we all need to hear the radio
`Cause from the lips of some old singer,
we can share the troubles we already know

Turn them on, turn them on,
turn on those sad songs
When all hope is gone,
why don't you tune in and turn them on
They reach into your room
Just feel their gentle touch
When all hope is gone,
sad songs say so much

If someone else is suffering enough to write it down,
when every single word makes sense,
then it's easier to have those songs around
The kick inside is in the line that finally gets to you,
and it feels so good to hurt so bad
and suffer just enough to sing the blues

Turn them on, turn them on,
turn on those sad songs
When all hope is gone,
why don't you tune in and turn them on
They reach into your room
Just feel their gentle touch
When all hope is gone,
sad songs say so much

Sad songs, they say
Sad songs, they say
Sad songs, they say
Sad songs, they say so much

Píseň na 36. týden

8. září 2013 v 0:01 | Alda
Tenhle týden jsem si po hodně dlouhé době pustil legendární album Salisbury z roku 1971 legendární anglické skupiny Uriah Heep. Na něm je mimo jiné tahle nádherná balada, Lady in Black, jedno z nejznámějších čísel těchto Angličanů. Pravděpodobně ji budete znát z rádia, protože tahle se fakt hraje myslím i na mainstreamových stanicích... To ale nic nemění na tom, že je to je skvělá písnička, a já ji sem dávám hlavně pro to, že jsem se teďka poprvé pozastavil nad jejím textem, abych zjistil, že vůbec není o tom, o čem jsem si dlouhá léta myslel že je. (Nejspíš trochu pod vlivem textu Slečna Závist, což je česká verze téhle písničky, kterou hrají Arakain). Lady in Black není negativní postavou. Přesně naopak. Je to řekněme andělská bytost (ne, nepředstavuju si ji tak jak ukazuje ten obrázek ve videu), dávající člověku naději. Mimochodem, tu písničku napsal Ken Hensley a její text je považován za jeden z jeho nejzdařilejších a nejpoetičtějších. Což myslím sedí.


lyrics:

She came to me one morning, one lonely Sunday morning,
her long hair flowing in the mid-winter wind
I know not how she found me, for in darkness I was walking,
and destruction lay around me, from a fight I could not win

She asked me name my foe then, I said the need within some men
to fight and kill their brothers, without thought of love or God
And I begged her give me horses to trample down my enemy,
so eager was my passion to devour this waste of life

But she wouldn't think of battle that, reduces men to animals,
so easy to begin and yet impossible to end
For she, the mother of all men, had counceled me so wisely that
I feared to walk alone again and asked if she would stay

Oh lady lend your hand I cried, oh let me rest here at your side
Have faith and trust in me, she said, and filled my heart with life
There is no strength in numbers, have no such misconception,
but when you need me be assured I won't be far away

Thus having spoke she turned away, and 'though I found no words to say,
I stood and watched until I saw her black cloak disappear
My labour is no easier but now I know I'm not alone,
I find new heart each time I think upon that windy day
And if one day she comes to you, drink deeply from her words so wise,
take courage from her as your prize and say hello for me





Píseň na 35. týden

1. září 2013 v 16:11 | Alda
Tento týden si dáme něco od československé skupiny Pražský výběr. Zabrousil jsem teda na youtube a namátkou zkusil písničku Sbal si to svý ráno z jejich druhého studiového alba (ale prvního oficiálně vydaného), nazvaného Výběr. Album vyšlo v roce 1987, rok po obnovení činnosti skupiny, která byla v letech 1983-1986 zakázaná. Na jednu stranu i tato vypalovačka dokazuje kvality Pražského výběru jakožto představitelů elity československého rocku, kteří se dokázali skvěle zmocnit vlivů tzv. New wave i punkrocku a stát se jednou z nejoblíbenějších skupin 80. let. Na druhou stranu je vskutku pozoruhodné, že prošla sítem cenzury - jako výbušná mohla přitom (zejména vzhledem k pozici skupiny) působit věta: "Teď se hlásím zase o svý práva, zháším lampu co nad námi plála..." Michael Kocáb, Michal Pavlíček a Vilém Čok, autoři textu (i hudby) měli prostě odvahu.


Už zase nic neděláš, zas nic neděláš, chrápeš pořád jenom na tom otomanu po dědkovi. No co na mně koukáš, co koukáš? Jenom koukáš anebo se převaluješ v tom harampádí, kterýho máme plný kůlny, no, to nám bude jednou k užitku, to bude věno pro dceru, nebo co? Ty budižkničemu, ty, jenom leštíš ty svý věčný cibule, ty kutile domácí.
To je hrozný, to je strašnej život, věčne jenom leští cibule, nebo někde leží, anebo se kutí v harampádí, nic jiného neumíš...
To je život, to je zoufalý, Šmarjá, proč já sem si tě vůbec brala...

Mám už dost tvejch snídaní v trávě, těch rán v negližé
Toužím stále po naší kávě
Mám už dost a těžko už snáším tvý stavy beztíže
Bojím se stále, kdy mi dáš vale

Sbal si to svý ráno, o dům dál skus jít...
Sbal si to svý ego, Máňo, nech mne žít...

Auto, chata, by je ti málo, sauna, bazén i pes?!?
Víš ty vůbec co mně to stálo?
Myslel jsem, že se mi to zdálo, co sem toho snes?!?
Tak ti říkám - Adieu, Máňo!

Sbal si to svý ráno, o dům dál zkus jít...
Sbal si to svý ego, Máňo, nech mne žít...

Teď se hlásím zase o svý práva, zháším lampu co nad nami plála...

Mám už dost tvejch snídaní v trávě, těch rán v negližé
Toužím stále po naší kávě
Mám už dost a těžko už snáším tvý stavy beztíže
Bojím se stále, kdy mi dáš vale

Sbal si to svý ráno, o dům dál zkus jít...
Sbal si to svý ego, Máňo, nech mne žít...

Sbal si to svý ráno, o dům dál zkus jít...
Sbal si to svý ego, Máňo, nech mne žít...

Teď se hlásím zase o svý práva, zháším lampu co nad nami plála...