Pokud se vám videa u jednotlivých článků nezobrazují správně, prosím aktualizujte stránku.

Srpen 2013

Píseň na 34. týden - vzpomínka na srpen '68

23. srpna 2013 v 20:37 | Alda
Tento týden si připomínáme, nebo bychom si měli připomenout, výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968. Od této závažné události novodobých dějin uplynulo letos přesně 45 let. Invaze vojsk Varšavské smlouvy, posléze následovaná okupací československého území sovětskou armádou, byla prezentována jako "bratrská pomoc spřátelených socialistických zemí" (vedle Sovětského svazu to byly Maďarsko, Bulharsko, Polsko a Německá Demokratická Republika) při "potlačování plíživé kontrarevoluce." Ve skutečnosti však byl tento násilný čin hrubým porušením mezinárodního práva a v Československu uťal naděje lidí na demokratizaci státu, známou jako Pražské jaro, s níž bylo mj. spojeno zrušení cenzury tisku - a tím obnovení svobody slova, zrušení omezení cestování do zahraničí, či významné omezení státního dozoru nad kulturou, která se tak mohla mnohem bohatěji rozvíjet. Tyto naděje byly doslova přejety pásy tanků invazních armád. Při případných střetech s okupanty (Československo neorganizovalo vojenský odpor, který by zřejmě neměl šanci na úspěch, i když někteří členové vedení se touto myšlenkou zabývali) bylo zabito 108 lidí a na 500 zraněno. Invaze však znamenala traumatickou událost pro drtivou většinu obyvatel státu (snad s výjimkou "prosovětských" členů KSČ). Tuto tragédii zvěčnil v písních československý (moravský - narodil se v Kroměříži) básník a písničkář Karel Kryl na legendární LP desce Bratříčku, zavírej vrátka!, která vyšla v roce 1969 (krátce po vydání byla "pochopitelně" zakázaná). Tento týden tedy nehraju rock, dám prostor Karlu Krylovi, z jehož zmíněného alba přináším první a poslední píseň, Bratříčku, zavírej vrátka! a Pasážová revolta. K nim dvě zajímavosti: ta první údajně vznikla tu noc, kdy k invazi došlo, jako spontánní reakce na tuto událost. O té druhé prý Josef Smrkovský, přední představitel reforem (společně s Alexandrem Dubčekem - ve videu u řečnického pultu...) prohásil: "Ale mladý soudruh to vidí příliš černě..." Možná černě, ale především realisticky... A ještě poznámka k ní: není to původní verze, protože tu jsem na youtube nenašel, ale poměrně zdařilá cover od uživatele Ondry Halasze.



texty:

Bratříčku,nevzlykej, to nejsou bubáci,
vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci,
přijeli v hranatých železných maringotkách.

Se slzou na víčku hledíme na sebe,
buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe
na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách.

Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
bratříčku, zavřel jsi vrátka?

Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami,
nadávky polykej a šetři silami,
nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme.

Nauč se písničku, není tak složitá,
opři se, bratříčku, cesta je rozbitá,
budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme.

Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
bratříčku, zavírej vrátka! Zavírej vrátka!

----------------------------------------------------------------

Nosíme z módy kopretiny, čímž okrádáme stáda
a vůl, kdys'jméno obětiny, je titul kamaráda,
na obou nohách vietnamku a jako komfort hlavu,
na klopě placku jak psí známku - znak příslušnosti k davu.
I naše generace má svoje prominenty,
program je rezignace a facky argumenty,
potlesk je k umlčení a pískot na pochvalu
a místo přesvědčení jen pití piva - z žalu.

Pod zadkem stránku Dikobrazu, vzýváme zlatý tele,
sedáme v koutcích u obrazů, čekáme Spasitele,
civíme lačně na měďáky, my - Gottwaldovi vnuci,
a nadáváme na měšťáky, tvoříce Revoluci.
I naše generace má svoje kajícníky
a fízly z honorace a skromné úředníky
a tvory bez svědomí a plazy bez páteře
a život v bezvědomí a lásku - k nedůvěře.

Už nejsme, nejsme to, co kdysi, už známe ohnout záda,
umíme dělat komromisy a zradit kamaráda
a, vděčni dnešní realitě, líbáme cizí ruce
a jednou zajdem na úbytě z tý smutný revoluce.
I v naší generaci už máme pamětníky
a vlastní emigraci a vlastní mučedníky.

A s hubou rozmlácenou dnes zůstali jsme němí,
ne, nejsme na kolenou - ryjeme držkou v zemi!


NEZAPOMEŇME!

Píseň na 33. týden

17. srpna 2013 v 21:28 | Alda
Tak tématem tohohle týdne je život... nu tak to se mi skvěle hodí, na rozdíl od mnoha jinejch témat týdne ;). Život, život, to je jedno velký tajemství - a o tom zpívá George Harrison v písničce The Answer's at the End, z jeho sólového alba Extra Texture (Read All about It), z roku 1975. George tenkrát experimentoval se soulovými vlivy, což je v téhle písničce myslím docela dobře poznat. Má moc pěknou melodii, a ten text, ten je velice pravdivej. Není dobrý zkoumat přátele přes mikroskop a taky, nebuďme tak tvrdí na ty který máme rádi. Nu a odpověď, ta je až na konci... the answer's at the end. A George to moc dobře věděl.


Scan not a friend with a microscopic glass
You know his faults, now let his foibles pass
Life is one long enigma, my friend
So read on, read on
The answer's at the end.

Don't be so hard on the ones that you love.
It's the one's that we love we think so little of.
Don't be so hard on the ones that you need.
It's the ones that we need, we think so little of.

The speech of flowers excels the flowers of speech,
but what's often in your heart is the hardest thing to reach
Life is one long mystery, my friend
So live on, live on
The answer's at the end.

atakdále :)

Píseň na 32. týden

10. srpna 2013 v 16:50 | Alda
Na tenhle týden mám písničku In the Army Now od anglické skupiny Status Quo. Vyšla na stejnojmenné desce v roce 1986 a také jako singl, kterej se v britské hitparádě umístil na 2. pozici. Je zajímavý, že tahle verze, která je (aspoň u nás) mnohem známější, není původní verzí písničky. Jejími autory jsou nizozemští hudebníci Rob a Ferdi Bolland, kteří ji nahráli v roce 1981 na desce The Domino Theory. Tato verze je nahraná v duchu elektronické hudby počátku 80. let, zatímco Status Quo z ní udělali rockovou vypalovačku a klasiku. In the Army Now je protiválečná píseň, poukazující na absurditu a hrůzu války. Je ale trochu zvláštní, že ji Status Quo v roce 2010 vydali znovu s mírně pozměněným textem, kterej je spíše proválečnej (??? - co to má znamenat?)... V každým případě hraju tu původní verzi Status Quo z roku 1986. A jsem rád že nemusím na vojnu nebo do války...


A vacation in a foreign land,
Uncle Sam does the best he can
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now

Now you remember what the draftman said,
nothing to do all day but stay in bed
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now

You'll be the hero of the neighbourhood
Nobody knows that you left for good
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now

Smiling faces as you wait to land...
But once you get there no one gives a damn
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now

Handgrenades flying over your head...
Missiles flying over your head,
if you wanna survive, get out of bed
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now

Shots ring out in the dead of night,
the sergeant calls [stand up and fight!]
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now

You've got your orders, better shoot on sight
Your finger's on the trigger,
but it don't seem right
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now

Night is falling and you just can't see,
is this illusion or reality?
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now

Oh, oh, you're in the army now


Píseň na 31. týden

3. srpna 2013 v 16:57 | Alda
Tak se mi po víc jak roce zprovoznilo počítadlo návštěvnosti a hned mi ukázalo poněkud neuvěřitelnej výsledek - včera navštívilo tento blog 214 lidí... Né že bych z takového počtu neměl radost, ale vzhledem k návštěvnosti blogů jako je tenhle se mi to zdá trošku nereálné. Kdo taky píšete blog - máte nějakou takovou zkušenost?
Ale abych to nezakecal, na tenhle týden mám pro vás krásnou písničku od americké skupiny Kansas - Cheyenne Anthem. Písnička pochází z mého velmi oblíbeného (a obecně poměrně ceněnýho) alba, Leftoverture z roku 1976. Jejím autorem je Kerry Livgren. Myslím, že to je jedna z nejpěknějších písniček Kansas, má moc pěknou melodii, jemný aranžmá s houslemi, akustickou kytarou a syntezátory, a taky zajímavej text, kterej člověka přivádí k zamyšlení nad osudem severoamerických Indiánů. A nejvíc miluju ten její závěr, ten je úžasnej!


From the mountains to the sun
life has only just begun
We wed this land and pledge our souls to meet its end
Life has only just begun
Here my people roam the earth
in the kingdom of our birth,
where the dust of all our horses hides the sun
We are mighty on the earth, on the earth

You have come to move me,
take me from my ancient home
Land of my fathers, I can't leave you now
We will share it with you,
no man owns this earth we're on
Now the wheels are rolling, hear the howling winds of war,
it's my destiny to fight and die
But is there no solution,
can we find no other way, Lord let me stay

Under the endless sky and the earth below,
here I was born to live and I will never go, oh no

But we cannot endure like the earth and the mountains
Life is not ours to keep, for a new sun is rising

Soon these days shall pass away
For our freedom we must pay
All our words and deeds are carried on the wind
In the ground our bodies lay, here we stay