Pokud se vám videa u jednotlivých článků nezobrazují správně, prosím aktualizujte stránku.

Červenec 2013

Linda McCartney

31. července 2013 v 23:03 | Alda |  Osobnosti
Rockoví hudebníci a zpěváci byli v minulosti - dámy prominou - především pánové, nebo teda spíš kluci, když se to tak vezme, že. Na kolik slavných ženských jmen z oblasti rocku si vzpomenete? Určitě na Janis Joplin, Joni Mitchell, kdo posloucháte metal 80. let, tak asi na Doro Pesch, zpěvačku německé skupiny Warlock, no a z 90. let třeba na Dolores O'Riordan irských Cranberries... O to větší potěšení mám, když teďka můžu napsat článek o Lindě McCartney, americké klávesistce, zpěvačce, skladatelce a textařce. (Tedy co se týče hudební činnosti, jinak bych mohl pokračovat, Linda byla fotografka, bojovala za práva zvířat a propagovala vegetariánství, napsala několik vegetariánských kuchařek... pokud jste vegetariáni, nebo chcete být (jako já), tak Linda je určitě inspirující osobností... Nejen pro to, samozřejmě).
Linda se narodila jako Linda Louise Eastman v New Yorku 24. září 1941. Její dětství nijak nenapovídalo tomu, že by se z ní později měla stát hudebnice (i když její otec Lee Eastman měl k hudbě blízko, byl právním zástupcem autora písní Jacka Lawrence, který mj. napsal písničku Linda rok po Lindině narození). Linda vystudovala umění na University of Arizona v Tucsonu a stala se fotografkou, která fotila hudební hvězdy, mj. Jimiho Hendrixe, Boba Dylana, Janis Joplin, Johna Lennona a členy skupin The Who a The Doors. Díky tomu se v roce 1967 v Londýně seznámila s Paulem McCartneym, když zde byla fotit místní hudebníky. Šli spolu na koncert skupiny Procol Harum a později se setkali na obědě u manažera The Beatles, Briana Epsteina. Následující rok se v květnu setkali v New Yorku a v září Paul pozval Lindu do Anglie. Za dalšího půl roku se vzali. Lindin bratr, John Eastman, se posléze stal Paulovým právním zástupcem.
Jako žena slavného hudebníka byla Linda vtažena do světa pop music. Po rozpadu The Beatles, když se Paul vydal na sólovou dráhu, naučil Lindu hrát na klávesy, aby s ním mohla jezdit na turné a nemuseli tak od sebe být odloučeni (což by asi jinak byli celkem často, protože Paul byl vždycky hodně aktivní co se koncertů týče). Již předtím se Linda podílela na Paulově prvním sólovém albu, McCartney, vydaném v roce 1970, kde zpívala doprovodné hlasy. Následovala deska Ram, která vyšla v roce 1971 pod hlavičkou Paul and Linda McCartney, na které se již podílela i autorsky, když napsala několik písní společně s Paulem. Jednou z nich byl i úspěšný singl Another Day (nebyl součástí alba Ram), k němuž Paul poznamenal, že s Lindinou pomocí (tedy díky jejímu svébytnému vokálnímu projevu) chtěl vytvořit "náš", "McCartney-ovský" zvuk, odlišný od zvuku The Beatles.
Album Ram, na němž se vedle Paula a Lindy podíleli další hudebníci, předznamenalo vznik skupiny Wings. Linda se stala její členkou a společně s Paulem a Dennym Lainem tvořili základní trio, kolem něhož se v průběhu existence skupiny střídali další hudebníci (více v článku o Wings v rubrice Skupiny). Ve Wings Linda hrála na klávesy, zpívala doprovodné hlasy a výjimečně i sólově a nadále pomáhala Paulovi skládat písničky. Jako spoluautorka je uváděná např. u singlových hitů My Love, Live and Let Die, Band on the Run nebo Listen to What the Man Said. Její zpěv byl občas kritizován a ona sama později přiznala, že někdy zpívala falešně. Podle mě byl ale právě Lindin zpěv jedním z charakteristických znaků Wings, což můžeme dobře slyšet a ocenit třeba v písničce Silly Love Songs z alba Wings at the Speed of Sound z roku 1976.
Linda také složila několik písniček sama. Nejznámější je zřejmě Seaside Woman, písnička z roku 1977, která vyšla jako singl, ovšem pod hlavičkou záhadné skupiny Suzy and the Red Stripes. (Tento název vznikl tak, že když byli McCartneyovi na Jamajce, Lindě tam přezdívali "Suzi", a Red Stripe je hlavní jamajská značka piva). Písnička vznikla už v roce 1971. Podle vlastních slov Lindy ji podezírali, že neumí skládat a to, že je uváděná jako autorka u písní na albu Ram, je jen způsob, jakým se Paul vyhýbal dalším problémům s autorskými právy (tahle kauza byla po rozpadu Beatles v plném proudu). Paul jí tedy řekl: Tak jdi a napiš písničku. Seaside Woman se dostala do Top 100 v USA na 59. místo.
Po rozpadu Wings na počátku 80. let se Linda podílela na dalších Paulových albech (viz seznam níže), už ne autorsky, ale stále zpívala a hrála na klávesy. V roce 1995 jí byla diagnostikována rakovina prsu, která se později rozšířila na játra. Lindin stav se rychle zhoršoval, přesto se ještě podílela na nahrávání desky Flaming Pie, která vyšla v roce 1997. O rok později, 17. dubna 1998, Linda v nedožitých 57 letech zemřela. Na podzim toho roku vyšlo její jediné sólové album, Wide Prairie, což byla vlastně sbírka nahrávek s Lindiným sólovým zpěvem, které vznikly v průběhu let 1972 - 1998 (jedna z písniček byla nahraná jen měsíc před Lindiným odchodem). Šest z nich, včetně Seaside Woman, Linda sama složila. V dubnu 1999 pak Paul McCartney uspořádal Concert for Linda na uctění její památky.
Přestože bez značného přispění Paula McCartneyho by se Linda ve světě pop music asi neprosadila, byla rozhodně schopnou hudebnicí, což se ukázalo zejména v časech Wings. Koneckonců, je příjemné dívat se na záznam z jejich koncertu (včera jsem viděl Rockshow), když je na pódiu společně s pány i dáma. Jak jsem psal v úvodu, to je totiž v rockovém světě docela neobvyklé. Ale nejen pro to to stojí za to, samozřejmě.

Diskografie - studiová alba:

sólo:

Wide Prairie (1998)

Paul and Linda McCartney:

Ram (1971)

Wings: viz článek o této skupině v rubrice Skupiny.

Paul McCartney:

McCartney (1970)
McCartney II (1980)
Tug of War (1982)
Pipes of Peace (1983)
Give My Regards to Broad Street (1984)
Press to Play (1986)
Flowers in the Dirt (1989)
Off the Ground (1993)
Flaming Pie (1997)

Denny Laine:

Holly Days (1977)
Japanese Tears (1980)

Linda McCartney byla taky velmi šarmatní a příjemná žena - myslím že si Paul vybral dobře (ale to věděli jistě nejlíp oni dva) :).

Linda s Paulem, asi konec 70. let

Linda a Paul na koncertu Wings

Obal Lindina sólového alba Wide Prairie

Písnička Seaside Woman, takový pohodový reggae...

Jeff Lynne

29. července 2013 v 11:44 | Alda |  Osobnosti
Jeff Lynne je vynikající anglický hudebník-multiinstrumentalista, zpěvák, skladatel a textař a producent, nejznámější patrně jako frontman a hlavní autor skupiny Electric Light Orchestra (ELO, třídílný článek o této skupině si můžete přečíst v rubrice Skupiny, najdete tam i stručnější přehled). Vedle toho se však Jeff podílel, nejčastěji právě jako producent, na nahrávkách legend jako jsou bývalí členové The Beatles George Harrison (s nímž Jeffa pojilo i osobní přátelství), Paul McCartney a Ringo Starr, dále třeba Tom Petty nebo Brian Wilson (druhdy frontman Beach Boys). Jeff Lynne je autorem dnes již klasických skladeb jako Livin' Thing, Turn to Stone, Mr. Blue Sky, Don't Bring Me Down a mnohých dalších.
Narodil se jako Jeffrey Lynne 30. prosince 1947 v anglickém Birminghamu. Svoji první kytaru dostal od táty (stála 2 libry a údajně na ni hrál ještě v roce 2012...) a svoji první skupinu založil někdy v roce 1963, jmenovala se The Handicaps (později psáno "Andicaps"), ale existovala pouze asi rok. V roce 1966 se připojil ke skupině The Nightriders, která se záhy přejmenovala na The Idle Race, tedy něco jako "líná cháska"; tento název jim "dala" Jeffova babička, které se populární hudba nezdála jako vhodné zaměstnání. The Idle Race získala určité renomé a Jeff v ní zpíval, hrál na kytaru a na klavír a složil většinu písní pro dvě alba, The Birthday Party a Idle Race, toto druhé album bylo vůbec prvním, které Jeff produkoval. Hudební kritika obě desky dobře přijala, ale jinak nebyly příliš úspěšné, což Jeffa vedlo k tomu, že v roce 1970 z The Idle Race odešel a připojil se ke skupině The Move, kterou vedl Roy Wood.
V rámci The Move se Jeff podílel na dvou posledních deskách, Looking On a Message from the Country. Také zde zpíval, hrál na kytaru a na klavír, skládal písničky a společně s Royem obě desky produkoval. Souběžně s tím se oba začali zabývat možností vytvořit skupinu, která by kombinovala rock s vážnou hudbou, po vzoru toho, co zkoušeli The Beatles v písních jako Eleanor Rigby nebo I Am the Walrus - vznikla skupina Electric Light Orchestra. Zpočátku Jeff a Roy uvažovali o tom, že by obě skupiny, The Move i ELO existovaly souběžně (poslední deska The Move vznikala souběžně s prvním albem ELO a příjmy z prodeje singlů Tonight a Chinatown pomáhali financovat jeho vznik), ale nakonec tato možnost padla odchodem Roye v roce 1972. Jeff zůstal v čele ELO "osamocen" jako autor písní, zpěvák a producent a postupně tuto skupinu přetvořil z jejího počátečního experimentálního charakteru v jednu z nejúspěšnějších pop-rockových a radio-oriented rockových formací 70. a počátku 80. let. Dokázal reagovat na nové trendy v pop music a zakomponovat je do charakteristického zvuku ELO, skvělým příkladem je přelom 70. a 80. let, kdy do písní ELO vložil prvky diska a tzv. New Wave. Vrcholem jeho skladatelské činnosti bylo patrně dvoualbum ELO Out of the Blue, vydané v roce 1977, které Jeff složil během třech týdnů.
Od konce 70. let si Jeff začal uvědomovat protiklad možností, jaké mu nabízelo studiové nahrávání, oproti omezením, která kladlo živé vystupování. K veleúspěšnému albu ELO Discovery (rok 1979) tak nebylo pořádáno žádné turné a k albu Time (následovalo v roce 1981) sice ELO na turné vyjeli, ale ve srovnání s úspěšností desky zdaleka tak úspěšné nebylo. ELO totiž s sebou nevozili orchestr, který se na studiových nahrávkách až do poloviny 80. let podílel, a Jeff nebyl příliš spokojený s nahrazováním orchestru reprodukovanými nahrávkami. Proto dával stále více přednost nahrávání ve studiu a produkování.
Této činnosti se mohl více věnovat, když činnost ELO ustala po vydání alba Secret Messages v roce 1983 (aby se ještě jednou krátce obnovila v letech 1985-1986). Podílel se tak na nahrávkách Davea Edmundse v letech 1983-1984 a pak především na albu George Harrisona Cloud Nine, které vyšlo v roce 1987. Pro George to znamenalo úspěšný comeback po pěti letech a pro Jeffa možnost zahrát si s jedním ze svých vzorů. Jeff se na desce podílel i autorsky, je mj. spoluautorem singlových hitů When We Was Fab a This Is Love. Ze spolupráce s Georgem se zrodila superskupina Travelling Wilburys, jejímiž členy byli také Bob Dylan, Tom Petty a Roy Orbison. Tato skupina se orientovala pouze na studiovou tvorbu. Jeff pak spolupracoval i s jednotlivými členy - podílel se autorsky, hudebně i jako producent na albu Roye Orbisona Mystery Girl (vyšlo 1989), a na albech Toma Pettyho Full Moon Fever (1989, singlové hity Free Fallin' a I Won't Back Down z tohoto alba napsali společně Tom Petty a Jeff Lynne) a Into the Great Wide Open (1991, hit Learning to Fly opět napsali společně Tom a Jeff). Mezitím si Jeff "odskočil" k sólovému albu Armchair Theatre (1990), na němž mu pomohli George Harrison a spoluhráč z ELO Richard Tandy, a pro film Robin Hood: Prince of Thieves napsal písničku Wild Times.
V roce 1994 pozval George Jeffa ke spolupráci s ním a s dvěma dalšími členy The Beatles, Paulem McCartneym a Ringem Starrem, na projektu Anthology, z čehož vznikly dvě nahrávky, Real Love a Free As a Bird. Jednalo se o písničky, které napsal a jako demoverze nahrál John Lennon, a nyní k nim ostatní členové legendárních Beatles nahráli další nástroje a doprovodné vokály. Z demoverzí tak vznikly plnohodnotné písně, které posléze byly vydány na singlech. Vzhledem k nízké kvalitě původních demoverzí nebylo vůbec snadné tyto nahrávky produkovat, ale Jeff měl dostatek zkušeností, aby to zvládl. Splnil se mu životní sen - spolupracoval s legendárními The Beatles, kteří byli vždy jeho vzorem. Posléze využili jeho zkušeností samostatně i Paul a Ringo, Jeff tak měl možnost produkovat mj. výtečnou deskou Paulovu, Flaming Pie (1997).
Na počátku tisíciletí koupil Jeff druhou polovinu práv na název Electric Light Orchestra od bývalého bubeníka této skupiny, vedle Jeffa a Roye Wooda zakládajícího člena Beva Bevana, a následně vydal pod hlavičkou ELO desku Zoom, na níž nahrál většinu nástrojů. Podíleli se na ní mj. George, Ringo a Richard Tandy. Deska vyšla v roce 2001 a mělo po ní následovat turné, které ale bylo zrušeno. Současně se Jeff podílel na poslední, posmrtně vydané desce George Harrisona, Brainwashed (2002). V listopadu 2002 pak vystoupil společně s dalšími hudebníky (Paul, Ringo, Tom Petty, Eric Clapton, Ravi Shankar) na slavném Concert for George, který se konal u příležitosti 1. výročí úmrtí legendárního kytaristy. Jeff na tomto koncertu zazpíval písničky The Inner Light, I Want to Tell You a Give Me Love (Give Me Peace on Earth). V dalších letech pokračoval Jeff v producentské činnosti a loni vydal nové sólové album, složené z coververzí písní, jaké slýchal v rádiu, když byl ještě dítě. Tato deska vyšla pod názvem Long Wave. V letošním roce by měl Jeff dokončit a vydat další album, které bude obsahovat originální materiál, tak uvidíme...
Jeff Lynne je držitelem několika hudebních cen, např. Ivor Novello Award, která je udělována za "výjimečné přispění k britské hudbě", nebo Golden Note Award. V roce 2014 by měl dostat vlastní hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. Poslechnete-li si jakoukoli z nahrávek písní Jeffa Lynnea se skupinou ELO či umělci jako George Harrison nebo Tom Petty, zjistíte snadno, že tato ocenění drží zcela zaslouženě. Bezpochyby ho můžeme označit za jednu z nejvýraznějších postav moderní pop music, která je ve svých 65 letech živoucí legendou.

Diskografie - sólo:

Armchair Theatre (1990)
Long Wave (2012)

se skupinou Idle Race:

The Birthday Party (1968)
Idle Race (1969)

se skupinou The Move:

Looking On (1970)
Message from the Country (1971)

se skupinou ELO - viz články o této skupině v sekci Skupiny.

se skupinou Travelling Wilburys:

Vol. 1 (1988)
Vol. 3 (1990)

Jiné, na př.:

George Harrison - Cloud Nine (1987)
George Harrison - Brainwashed (2002)
Roy Orbison - Mystery Girl (1989)
Tom Petty - Full Moon Fever (1989)
Tom Petty - Into the Great Wide Open (1991)
Tom Petty - Highway Companion (2006)

Jeff Lynne (vlevo) se spoluhráči ze skupiny The Move (a současně ELO), Bevem Bevanem (uprostřed) a Royem Woodem. Rok 1971.

Jeff někdy na počátku 80. let s nezbytnými slunečními brýlemi :)

Jeff s Georgem Harrisonem, asi rok 2001.

Jeff Lynne dnes. Vypadá pořád dobře, což? Jak to tihle chlapíci dělají (viz jinak třeba Paul McCartney, Mick Jagger...)

Píseň na 30. týden

27. července 2013 v 14:03 | Alda
Tenhle týden vám zahraju písničku Madrigal z alba A Farewell to Kings kanadské skupiny Rush. To vyšlo v roce 1977 jako páté studiové album skupiny, a je to první deska skupiny, na níž přišly ve větší míře ke slovu syntezátory, který potom skupina víc využila na následujícících deskách. Autory hudby jsou Geddy Lee a Alex Lifeson, autorem textu je Neil Peart, jak je u Rush obvyklý. Jemnost a lehkost této písničky je pro skupinu neobvyklá, a právě proto potěší...
Mimochodem, Neil Peart řekl, že nepíše písničky o lásce, protože se obává, že by přitom používal klišé vyjádření. Myslím že pro tento text to určitě neplatí.


When the dragons grow too mighty
to slay with pen or sword
I grow weary of the battle
and the storm I walk toward
When all around is madness
and there's no safe port in view,
I long to turn my path homeward
to stop a while with you

When life becomes as barren
and as cold as winter skies
There's a beacon in the darkness
in a distant pair of eyes
In vain to search for honor,
in vain to search for truth
But these things can still be given...
Your love has shown me proof

Píseň na 29. týden

20. července 2013 v 20:03 | Alda
Rozhodl jsem se zas po nějaké době prostřednictvím písničky týdny vyjádřit k aktuálnímu dění, dokud to ještě není zakázaný ovoce, jak mi tady napovídá téma týdne na blogu. Kdo sledujete zprávy, tak víte že tento stát se už nějakej ten týden potýká s vážnou politickou krizí, kterou někteří informovanější, odvážnější, jasnozřivější či co já vím co -ejší, označují za ústavní krizi. Nevím zda do situace vidím na tolik, abych to taky mohl říct, ale politická krize to je, rozjela se tu docela drsná hra o moc mezi prezidentem a jeho stoupenci (chce se mi napsat přímo - přívrženci) ve vládě, respektive v některých politických stranách na jedné straně, a odpůrci zavádění prezidentskýho systému do parlamentní demokracie (opět na příč politickými stranami) na straně druhé. Hlasování o rozpuštění sněmovny, které by snad pomohlo situaci vyřešit (byly by předčasné volby), ztroskotalo, krize trvá. A proto tato písnička, Neopouštěj nás (Svatý Václave) z desky Petra Skoumala, Poločas rozpadu, z roku 1990. Vyjadřuje se k jiným událostem, samozřejmě, ale naděje je třeba v každé době, a v té současné obzvlášť, myslím (i když vodními děly se, myslím, dneska snad už nepálí). Proto tato písnička - tu naději neztraťme, i třeba s podporou patrona české státnosti, Sv. Václava. A nebo s podporou odkazu prezidenta-jmenovce (mám na mysli samozřejmě Václava Havla)...


Svatý Václave, vévodo naší beznaděje,
stojíš tu tak trochu na vlastní nebezpečí,
Svatý Václave, neodjížděj a zůstaň s námi,
vévodo naší víry, naší samoty,

neopouštěj nás, neopouštěj nás atd.

Svatý Václave, vévodo naší povolnosti,
měníme místodržící jako ohlávku,
Svatý Václave, neodjížděj a zůstaň s námi,
vždyť vodní dělo pálí jen párkrát do roka,

neopouštěj nás, neopouštěj nás atd.

Komentář autora (Petr Skoumal): "Z Blaníku pořád nikdo nevyjížděl tak jsem poprosil Svatýho Václava. No a vidíte, pomohlo to." Kéž by i dnes!

Wings

18. července 2013 v 15:20 | Alda |  Skupiny
Tak už jsem dlouho nenapsal žádný článek o skupině, tak tady máte něco o anglické skupině Wings, což byla skupina jednoho z členů legendárních The Beatles, Paula McCartneyho, v letech 1971 - 1981. Vedle něj tvořili základ skupiny jeho žena Linda a Denny Laine. Sestava skupiny se za ty roky několikrát změnila a občas ji tvořilo jen toto trio, jindy až celkem pět hudebníků.
Skupina Wings začala tím, že Paul natočil v roce 1971 album Ram, které bylo vydáno pod hlavičkou Paul and Linda McCartney. Je hezké, že Paul naučil Lindu hrát na klávesy a chtěl, aby se podílela na jeho deskách, aby tak spolu mohli jezdit i na turné a nemuseli být během nich odloučeni. Na albu Ram se podíleli i další hudebníci, mezi nimi bubeník Denny Seiwell, který se záhy stal jedním z členů první sestavy Wings. Paul pozval Dennyho Lainea, aby se k nim připojil, a Wings byli na světě. Jméno skupiny Paul odvodil od toho, že když se modlil při komplikovaném porodu jeho dcery Stelly (při tomto porodu málem zemřelo jak dítě, tak jeho maminka Linda), objevil se mu v mysli obraz křídel. První sestava skupiny tedy byla: Paul McCartney (zpěv, baskytara, kytary, klávesy), Linda McCartney (zpěv, klávesy), Denny Laine (zpěv, kytary, baskytara, klavír) a Denny Seiwell (bicí). Čtveřice natočila album Wild Life, které bylo nahrané v podstatě živě a kritika ho dost odsoudila. Záhy se k Wings připojil kytarista Henry McCollough a skupina vyjela na turné po britských univerzitách, později taky po malých evropských klubech. Stojí za zmínku, že nehráli žádné písně The Beatles, aby ukázali, že jsou svébytnou skupinou.
Na počátku roku 1972 natočili Wings politicky angažovanou písničku vydanou jako singl, Give Ireland Back to the Irish, která byla v Británii zakázaná (tedy že ji nehráli v rádiu). Ve vlastním Irsku však dosáhla na 1. místo, a téhož úspěchu se dočkala ve Španělsku. Kvůli otevřeným narážkám na sex a drogy vyškrtla BBC z vysílání další singl z téhož roku, Hi, Hi, Hi (přesto se v Británii dostal do Top 5 a v rádiu hráli jeho B-stranu, C Moon). Následujícího roku vyšla hned dvě alba, Red Rose Speedway (s hitem My Love, který se v USA dostal na špičku žebříčku) a asi nejslavnější (a určitě nejúspěšnější) album Wings, Band on the Run. Mezitím ze skupiny odešli McCollough a Seiwell a Wings se tak poprvé ve své historii ocitli v trojici. Právě tato trojice (Paul, Linda a Denny) natočila Band on the Run (Paul převzal bicí), navíc v poněkud primitivních podmínkách ve studiích EMI v Nigérii (!). Z alba vzešly úspěšné singly Jet a titulní písnička, a Band on the Run "rehabilitovalo" Paula u hudebních kritiků. Obsahuje mj. na Paulových koncertech stále populární Let Me Roll It.
Sestavu Wings posléze doplnili kytarista Jimmy McCulloch a bubeník Geoff Britton. Nová sestava nahrála singl Junior's Farm, jehož B-strana Sally G taky uspěla v americké hitparádě (nezávisle na A-straně). Začalo se nahrávat album Venus and Mars, vydané v roce 1975, ale projevily se osobní rozpory mezi dvěma novými členy a Geoff odešel, z nového alba se podílel pouze na třech písních. Nahradil jej Joe English. Na podzim 1975 vyjeli Wings na světové turné pojmenované příznačně Wings over the World Tour, které trvalo rok. Jedno ze zastavení (to už se psal rok 1976) bylo také ve Vídni, jedno v Záhřebu (tehdejší Jugoslávie). (Nedá mi to a rýpnu si: nemáte ve svým okolí někoho, kdo se třeba do té Vídně dostal? Pro dítě - i třeba už starší... - ze socialistickýho Československa by to určitě byl nezanezanezapomenutelnej zážitek...). Na tomto turné skupinu doplnila dechová sekce a už zazněly i písně The Beatles (třeba Lady Madonna, I've Just Seen a Face nebo Yesterday).
V přestávce mezi dvěma částmi světového turné natočili Wings album Wings at the Speed of Sound s hitovkami Silly Love Songs a Let'em In. Tohle album vyšlo v březnu 1976 a je zajímavé v tom, že na něm všichni členové skupiny zpívali sólo aspoň v jedné písničce. V roce 1976 vyšlo ještě živé trojalbum Wings over America a záznam jednoho z koncertů v Seattle byl v roce 1980 vydán pod názvem Rockshow (na což teďka půjdu do kina, hihihi). Po skončení turné si skupina dala pauzu, než začali nahrávat následující desku. V průběhu nahrávání Linda otěhotněla a odešli Jimmy McCulloch a Joe English, takže bylo přerušeno. Wings, kteří se podruhé ocitli v triu, jej dokončili v roce 1978 a vydali pod názvem London Town. Mezitím však ještě vyšel legendární singl Mull of Kintyre, jediné číslo jedna Wings ve Velké Británii, kde se tento singl stal prvním v historii, který přesáhl prodejnost dvou miliónů kopií; překonal tím předchozí rekord v prodejnosti písně The Beatles She Loves You. Mull of Kintyre vyšla v 80. letech jako singl i v Československu, v edici Diskotéka Mladého Světa. (Přiznám se, že je pro mě těžké mít nějakou písničku od Wings radši než Mull of Kintyre, je to prostě naprosto výjimečná věc, která vyčnívá i mezi ostatními klasikami Wings a osobně ji považuju za jednu z nejhezčích písniček, jaké znám). Pokud jde o album London Town (Mull of Kintyre ale není jeho součástí), přináší ve srovnání s předchozími alby měkčí zvuk, založený více na syntezátorech (a hlavní hitovka z tohoto alba, With a Little Luck, zní jak z 80. let).
V posledním období Wings se k Paulovi, Lindě a Dennymu připojili kytarista Laurence Juber a bubeník Steve Holley. Zvuk pozdních Wings, jak jej představilo album Back to the Egg (řekl bych navzdory tomuto názvu), je hodně inspirován soudobými vlivy - punkem, diskem a stylem New Wave. Takové je např. i číslo jedna v americké hitparádě, singl Goodnight Tonight (opět není součástí alba Back to the Egg). Kritika album příliš dobře nepřijala, ale komerčně bylo úspěšné, v USA se jej prodalo přes milion kopií. Paul posléze začal pracovat na sólovém albu McCartney II, na němž se členové Wings nepodíleli (s výjimkou Lindy). Na konci roku 1979 vyjeli ale na turné po Velké Británii, které mělo pokračovat v lednu následujícího roku v Japonsku. Při příletu tam ale byl Paul zatčen za držení marihuany a strávil deset dnů ve vězení, zatímco zbytek skupiny (opět s výjimkou Lindy) se vrátil do Evropy a k turné po Japonsku už nikdy nedošlo. Opuštěny byly i plány na americké turné, plánované na podzim 1980, mezitím vyšlo album McCartney II a také Denny Laine začal pracovat na sólovém projektu (s podporou bubeníka Holleyho). A tak přesto že v témže roce ještě měli Wings singl číslo jedna v americké hitparádě, Coming Up, existence skupiny v tom roce prakticky vyšuměla do ztracena.
Za svých necelých deset let existence měla skupina Wings 12 Top 10 singlů ve Velké Británii a 14 Top 10 singlů ve Spojených státech. Z těchto počtů byl 1, respektive 6 singlů, které dosáhly na samotný vrchol hitparád. Přestože byl Paul McCartney nesporným lídrem skupiny, další členové byli velmi kvalitní hudebníci a také autorsky činní, což bezpochyby přispělo k úspěchům Wings, např. již zmíněná a vychválená Mull of Kintyre je společným dílem Paula a Dennyho Lainea a na spoustě hitů Wings se podílela Linda. Wings byli aktivně koncertujícím souborem právě v druhé polovině 70. let, kdy ostatní tři bývalí členové Beatles - George Harrison, John Lennon a Ringo Starr - živě nevystupovali (přestože nahrávali nová studiová alba). A pokud fanoušci Beatles považují Paula za daleko nejúspěšnějšího na sólové dráze, pak na tom mají Wings - a písničky, které vznikly v době jejich existence - určitě svůj nezastupitelný podíl. Že zbožňuju Mull of Kintyre málem jako Paulovu nejlepší píseň (říkám málem, ono je to totiž trochu složitější...), to už víte. Ale Wings můžou nabídnout mnohem víc - třeba Band on the Run, Let'em In, My Love a takhle bych mohl pokračovat...

Diskografie (studiová alba):

Wild Life (1971)
Red Rose Speedway (1973)
Band on the Run (1973)
Venus and Mars (1975)
Wings at the Speed of Sound (1976)
London Town (1978)
Back to the Egg (1979)


Wings v roce 1976, zleva: Joe English, Denny Laine, Linda McCartney, Jimmy McCulloch, Paul McCartney


Základní trio Wings, zleva Denny Laine, Paul McCartney a Linda McCartney


ilustrace k turné Wings over the World

Z alba Band on the Run (1973) je také písnička Let Me Roll It. Přiznám se vám, že když teďka píšu tenhle článek, tak je to snad poprvý, co ji slyším v originální studiové verzi :D


Deska Wings at the Speed of Sound dala každému z členů skupiny aspoň jednu příležitost zpívat sólově. Tuhle zpívá Linda.
Kritika ji "zničila", ale kytarista Jimmy McCulloch ji měl rád.


Písnička Goodnight Tonight je dobrým příkladem soundu pozdních Wings s patrným vlivem diska. Kdyby na dnešních diskotékách hráli tady takové věci, tak bych na ně snad i chodil (jednou za půl roku). Ale protože to není ten případ, tak tajně zatlačím slzu a aspoň můžu v noci pokojně spát a nevracet se domů až prvním ranním spojem...

Píseň na 28. týden

13. července 2013 v 20:40 | Alda
Na tento týden mám pro vás písničku The Boxer americké skupiny (přesněji dua, ale to už je taky skupina) Simon&Garfunkel, z jejich posledního studiového alba Bridge over Troubled Waters. Autorem této vynikající folkrockové balady je Paul Simon (pro jistotu: je to ten menší černovlasej, druhým z dvojice je Art Garfunkel, vyšší kudrnatej blonďák), a vyšla nejprve jako singl v roce 1969, přičemž ve Velké Británii dosáhla na 6. místo, ve Spojených státech na 7.; nejúspěšnější byla v Nizozemsku, kde dosáhla na 2. místo. Na zmíněném albu pak vyšla o rok později. Za zmínku stojí i to, že ji časopis Rolling Stone umístil na 106. místo v žebříčku 500 nejlepších písní všech dob. Nevím, podle čeho přesně se tenhle žebříček sestavoval, ale myslím, že taková pecka si určitě zaslouží tohle ocenění.
Písničku mj. nahrál slavný krajan Simona a Garfunkela, legendární Bob Dylan, na albu Self Portrait. Kolovaly fámy, že text písničky je inspirován jeho životem. Paul Simon to odmítl a uvedl, že The Boxer je jeho autobiografickou výpovědí, alegorií toho, že v té době byl neoprávněně kritizovanej. V současnosti písničku hrávají britští folkrockoví Mumford&Sons.
Mně se na ní líbí, jak text, kterej se jináč moc nerýmuje, skvěle zapadá do hudby. A pak ta basová harmonika (to je takovej ten divnej zvuk v 2. a 5. sloce, kterej byste třeba nemohli přiřadit k žádnýmu nástroji), ta je naprosto skvělá.


text:

I am just a poor boy, though my story's seldom told
I have squandered my resistance
for a pocket full of mumbles such are promises
All lies and jests, still a man hears what he wants to hear
and disregards the rest

When I left my home and my family,
I was no more than a boy
in the company of strangers
In the quiet of the railway station running scared
Laying low, seeking out the poorer quarters,
where the ragged people go,
looking for the places only they would know

Lie la lie ...

Asking only workman's wages, I come looking for a job
but I get no offers,
just a come-on from the whores on Seventh Avenue
I do declare, there were times when I was so lonesome,
I took some comfort there

Lie la lie ...

Then I'm laying out my winter clothes and wishing I was gone,
going home,
where the New York City winters aren't bleeding me
Leading me, going home

In the clearing stands a boxer,
and a fighter by his trade
And he carries the reminders
of ev'ry glove that layed him down
or cut him till he cried out,
in his anger and his shame
"I am leaving, I am leaving..."
But the fighter still remains

Lie la lie ...



A song for Ringo...

7. července 2013 v 19:00 | Alda
Tak Ringo Starr dneska slaví 73. narozeniny! A to je požehnanej věk, a já Ringovi přeju aby tu s náma ještě hodně dlouho pobyl! Happy birthday, Ringo, peace and love, peace and love, peace and love! (Did I get it right? I hope so!).
Ringa si můžete připomenout třeba jeho kouskem It Don't Come Easy, písničkou kterou sám složil a která vyšla v roce 1971 jako singl a stala se jeho prvním sólovým hitem ve Velké Británii, kde dosáhla na 4. místo. Uspěla taky v USA, rovněž na 4. místě, a v Kanadě, kde dosáhla až na špici. Na studiové verzi se podílel mj. Ringův kamarád a bývalej spoluhráč z The Beatles, kytarista George Harrison, kterej taky Ringa pozval na koncert pro Bangladéš - z něj pochází tato živá verze (a i tady hraje George na kytaru).



Píseň na 27. týden

6. července 2013 v 18:03 | Alda
Na tento týden jsem vybral písničku od své zřejmě nejoblíbenější skupiny, anglické Electric Light Orchestra, kterou poslouchám celej tenhle prodlouženej víkend. Vybral jsem The Way Life's Meant to Be, melodickou baladu ze "sci-fi" alba Time z roku 1981. Jejím autorem je Jeff Lynne, a podobně jako další písně na tomto albu je tato nesená myšlenkou, že hlavní protagonista (Time je koncepční deska) se octne najednou na konci 21. století, v roce 2095, a vzpomíná na dobu z níž pochází, což je přímo zmíněno v textu, "přál bych si být zpátky v roce 1981." Nostalgie se tak prolíná s pocitem údivu i odcizení, což jsou ústřední témata tohoto "antiutopického" alba. Jako mnohé jiné písně ELO je i tato ukázkou Jeffova umění složit skvělou melodii, která je nápaditá a současně chytlavá. A na albu Time, který v podstatě nemá žádný slabý místo, je to jeden z nejsilnějších momentů.
Písnička vyšla jako singl (B-strana Wishing z desky Discovery), kterej se v britské hitparádě neumístil, což bylo poprvé od singlu Nightrider (z alba Face the Music). V Německu (NSR) dosáhl na 30. místo.


lyrics:

Well, I came a long way to be here today,
and I left you so long on this avenue
And here I stand in the strangest land,
not knowing what to say or do
As I gaze around at these strangers in town,
I guess the only stranger is me
And I wonder (yes, I wonder),
yes, I wonder (oh, I wonder)
is this the way lifes meant to be?

Although it's only a day since I was taken away
and left standing here looking in wonder
(its your life, it's your life)
ah, the ground at my feet, maybe it's just the old street,
but everything that I know lies under
(its your life, it's your life)
And when I see what they've done
to this place that was home,
shame is all that I feel
Oh, and I wonder (oh, I wonder),
yes, I wonder (wonder, wonder, wonder, wonder),
is this the way lifes meant to be?

Too late, too late to cry
the people say
too late for you, too late for me
Youve come so far, now you know everything my friend,
look and see the wonders of our world...

And I wonder (oh, I wonder),
yes, I wonder (yes, I wonder),
is this the way lifes meant to be?

As I wander around this wreck of a town
where people never speak aloud
With its ivory towers and its plastic flowers,
I wish I was back in 1981
Just to see your face instead of this place,
now I know what you mean to me
And I wonder (oh, I wonder),
yes, I wonder (yes, I wonder),
is this the way lifes meant to be?


Obal singlu The Way Life's Meant to Be