Pokud se vám videa u jednotlivých článků nezobrazují správně, prosím aktualizujte stránku.

Únor 2013

George forever!

24. února 2013 v 22:33 | Alda
Zítra - prostě 25. února - uplyne 70 let, co se narodil George Harrison, kterého vám asi nemusím představovat (ale jestli chcete, můžete se s ním blíž seznámit v rubrice Skupiny). Na tak významné výročí prostě nemůžu zapomenout, když jinak na George myslím často. Nechci se tady kolem toho rozepisovat nějak dlouze, protože konec konců, George toho taky moc nenamluvil... Tak si radši poslechněte nějakou písničku od něj, jestli chcete :).

Určitě znáte Here Comes the Sun... a co takhle Here Comes the Moon?


BUĎ. TADY. TEĎ. Tu mám taky moc rád. Připomíná mi to málo, co znám z Pink Floyd... Inu, potřebuju si doplnit vzdělání.

Píseň 8. týdne

23. února 2013 v 13:35 | Alda
Na malou chvíli vás zvu do československých luhů a hájů, než se vrátíme zpátky na Západ, abychom si připomněli jedno velevýznamné výročí. (Kdo to ví, ví, že jsem nezapomněl a ani bych nemohl). K dnešní písničce: taková kapesní symfonie od Blue Effect, Paměť lásky z jejich první dlouhohrající desky Meditace z roku 1970. Hudbu složil Radim Hladík (jeden z nejlepších českých kytaristů) a text napsal Zdeněk Rytíř. Smekám klobouk před oběma a před celým Blue Effect a popravdě vám řeknu, že mě dost překvapuje, že tady taková píseň mohla v roce 1970, za nastupující normalizace, vůbec vyjít. Celé to album! Navíc s anglickými texty na 2. straně. Dobová recenze (v časopisu Melodie) sice není příliš pozitivní, ale to koneckonců vůbec nevadí. Paměť lásky je nesmírně působivou skladbou. Dočetl jsem se, že na první straně desky (tedy "české") byly texty původně napsány Jaroslavem Hutkou, ale prý byly "ideologicky nevhodné." Co si pod tím dneska představit, že. Možná to, že sám J. Hutka byl "ideologicky nevhodný." Ale s Rytířem si mocipáni moc nepomohli - v případě téhle písně teda určitě ne. Je to další výbornej Rytířův text. Možná ne "ideologicky nevhodný", když prošel, což ovšem jeho kvalitu nijak nesnižuje. Naopak, myslím že napsat dobrej text v té době bylo tím větší umění. Inu, kdo se chcete o tom přesvědčit víc, pusťte si Ikarus Blues od Olympic... Teď už ale Blue Effect (se zpěvem Vladimíra Mišíka) a Paměť lásky.


text:

Vzpomeneš si ještě dnes večer
Který je lehounce schoulený pod křidélka tmy
Co jsi dělal před deseti tisíci léty? Láska ano!
Tak jako vzpomínají sochy svůj ohniví počátek kamene

Víš co se stalo před tisíci vteřinami?
Dokážeš číst mezy stíny své paměti?
Pamatuješ jak se ohni zachtělo stočit se do klubíčka a vznikla země
A nebo už pamatuješ čas který přijde?
Ten čas který se rodí teď z milováni vteřin
Protože láska je věčná.

Vzpomínaš na všechno co stačílo postihnout tento svět
Vzpomínaš na tu horu, na jejímž upatí stojí slepec s orlem v náručí
A jeho pohled vidící skrz neprostupnost předmětů pratvar života
Do kterého se vracíme ve spánku
Vidím jak se ve svém pohodlí z plastické hmoty
snažíte vyhnout slovům věčnost, čas, žívot
i když přísaháte na lásku při vší něžnosti, už jen vykrádáte její hrob!

Ref:
Láska paměť má, láska paměť má vím že na mně vzpomíná.
Láska paměť má, láska paměť má vím že na mně vzpomíná.

Lásko, která jako jediná na světě zůstáváš stále nezměněná
Ve vzpomínkách větru a slunce
Podkáváš sebe v hudbě tak, jako hudba v tobě podkává melodii.

Píseň 7. týdne

16. února 2013 v 12:26 | Alda
Vidím, že téma tohoto týdne na blogu.cz jsou vzpomínky, takže si vzpomínám na jednu dobrou písničku o vzpomínkách od kanadské skupiny Rush, kterou jsem vám tady taky ještě nehrál. Takže, ta písnička se jmenuje Making Memories a je z alba Fly by Night z roku 1975. (Článek o albu si můžete přečíst v rubrice Alba). Všichni tři členové skupiny - Geddy Lee, Alex Lifeson a Neil Peart ji napsali společně a je o (zatím) bezstarostném životě mladé rockové skupiny na cestách: "Máme se fakt dobře, snad to vydrží/ a vypadá to, že budoucnost bude lepší než minulost./ Tak není důvod se strachovat nebo být smutný/ a naše vzpomínky nám připomínají, že snad život na cestách není tak špatný."
Hodně se mi tady líbí ta doprovodná kytara :).


There's a time for feelin' as good as we can
The time is now and there's no stoppin' us
There's a time for livin' as high as we can
Behind us you will only see our dust

Just keep smilin', move onward every day
And try to keep our thoughts away from home
We're trav'lin' around, no time to settle down
And satisfy our wanderlust to roam

You know we're havin' good days
And we hope they're gonna last
Our future still looks brighter than our past
We feel no need to worry
No reason to be sad
Our mem'ries remind us
Maybe road life's not so bad

Well from sea to shining sea and a hundred points between
Still we go on diggin' ev'ry show
The cities in the land all extend a welcome hand
Till morning when it's time for us to go

Půlstoletí s Please Please Me

10. února 2013 v 19:22 | Alda
Málem bych na to zapomněl, naštěstí se však následující veledůležitá (aspoň myslím...) informace ke mně dostala včas. Zítra uplyne přesně padesát let od té doby, co The Beatles natočili během pouhých dvanácti hodin debutové album Please Please Me. Je to opravdu výročí na den přesně, protože před 50 lety vyšel 11. únor taky na pondělí. Desku Please Please Me vám tady nebudu představovat, protože jsem to už jednou udělal - jestli chcete, můžete si o ní přečíst článek v sekci Alba. Nicméně tady ale dávám odkaz na jednu z písní alba, která si své padesáté výročí odbyla už loni - Love Me Do. Pravověrní fanoušci (a hlavně fanynky!) si však Please Please Me zítra zřejmě poslechnou komplet :). Ani po 50 letech neztrácí deska (stejně jako další nahrávky Beatles) nic ze svého elánu, který do ní liverpoolští hoši vdechli. I Saw Her Standing There, Love Me Do, Twist and Shout a všechny ostatní... to mě nikdy nepřestane bavit!

P. S. Kdo chcete, můžete počítat, kolikrát je tam použito slovo "love."
Anebo kdybyste se to chtěli třeba naučit hrát na baskytaru, podle této nahrávky by to určitě šlo výborně :)


Píseň 6. týdne

9. února 2013 v 22:19 | Alda
Když je vám smutno, třeba potřebujete povzbudit a ujistit se, že to, co děláte nebo čemu věříte, má prostě smysl, i když to nedopadlo tak, jak jste si přáli. Tento týden mi teda smutno není (právě naopak), ale před nedávnem se to tak stalo. Myslím, že to známe všichni, ať je k tomu jakýkoliv důvod, prostě to někdy přijde. Tenkrát jsem sáhl po desce americké skupiny Kansas, která se jmenuje Leftoverture a na ní je hned první skladbou Carry On Wayward Son, kterou vám dneska pustím. Složil ji Kerry Livgren a na desce vyšla v roce 1976, o rok později uspěla v americké hitparádě na 11. místě, čímž se jako první píseň Kansas dostala do americké Top 40. Je to jediná píseň skupiny, která se kdy dostala do hitparády i v Británii, kde dosáhla 51. místa.
To ale není tak důležité.
Je povzbudivá a pravdivá. A teďka ji mám radši než dřív.


Carry on my wayward son,
For there'll be peace when you are done
Lay your weary head to rest
Don't you cry no more

Once I rose above the noise and confusion
Just to get a glimpse beyond the illusion
I was soaring ever higher, but I flew too high
Though my eyes could see I still was a blind man
Though my mind could think I still was a mad man
I hear the voices when I'm dreamin', I can hear them say

Carry on my wayward son,
For there'll be peace when you are done
Lay your weary head to rest
Don't you cry no more

Masquerading as a man with a reason
My charade is the event of the season
And if I claim to be a wise man, it surely means that I don't know
On a stormy sea of moving emotion
Tossed about I'm like a ship on the ocean
I set a course for winds of fortune, but I hear the voices say

Carry on my wayward son,
For there'll be peace when you are done
Lay your weary head to rest
Don't you cry no more

Carry on, you will always remember
Carry on, nothing equals the splendor
Now your life's no longer empty
Surely heaven waits for you

Carry on my wayward son,
For there'll be peace when you are done
Lay your weary head to rest
Don't you cry no more

Píseň 5. týdne

2. února 2013 v 17:47 | Alda
Minulý týden jsem s písní od Pražského výběru přitvrdil, tak teďka ještě u té tvrdší muziky zůstanu, snad vás to bude i tak bavit. Nebude to tentokrát nic z Československa, vracím se do Británie s písní Perfect Strangers od hard rockové legendy Deep Purple. Vyšla v roce 1984 na stejnojmenném albu a o rok později byla vydána jako singl. Jejími autory jsou Ritchie Blackmore, Ian Gillan a Roger Glover.
Téma písně je příznačné pro čas jejího vzniku - skupina Deep Purple se po téměř desetileté nečinnosti dala znovu dohromady a deska Perfect Strangers znamenala jejich slibný comeback. Sešla se totiž nejslavnější sestava, t. zv. Mark II, která na začátku 70. let nahrála legendární hard rockové hymny Child in Time a Smoke on the Water. Vedle R. Blackmorea (kytara), I. Gillana (zpěv) a R. Glovera (baskytara) to byli také Jon Lord (klávesy) a Ian Paice (bicí). Text písně hovoří o vzpomínkách - člověk pohlíží do minulosti, na to, jaký kdysi byl, a srovnává to s tím, jaký je nyní, přičemž ty dvě "osobnosti" musejí zůstat oddělené, "úplně cizí."
Na video mi poslal odkaz táta, tímto mu za to děkuju :).

text:

Can you remember remember my name
As I flow through your life
A thousand oceans I have flown
And cold spirits of ice
All my life
I am the echo of your past

I am returning the echo of a point in time
Distant faces shine
A thousand warriors I have known
And laughing as the spirits appear
All your life
Shadows of another day

And if you hear me talking on the wind
You've got to understand
We must remain
Perfect Strangers

I know I must remain inside this silent
well of sorrow

A strand of silver hanging through the
sky
Touching more than you see
The voice of ages in your mind
Is aching with the dead of the night
Precious life (your tears are lost in
falling rain)

And if you hear me talking on the wind
You've got to understand
We must remain
Perfect Strangers