Pokud se vám videa u jednotlivých článků nezobrazují správně, prosím aktualizujte stránku.

Leden 2013

Píseň 4. týdne

25. ledna 2013 v 10:58 | Alda
Doufám, že tímto výběrem nikoho příliš neurazím, ale myslím si, že je zajímavé a důležité vědět o téhle kapele, protože si myslím, že to je jedna z nejvýraznějších (a taky jedna z nejztřeštěnějších, viz. video...) skupin, co v bývalém Československu vznikla. Řeč je o skupině Pražský výběr a dneska vám hraju písničku Olda je přítel můj z roku 1982. Tehdy vyšla jako singl (a krátce poté byla skupina komunistickým režimem dočasně zakázaná). Nenašel jsem, kdo je autorem skladby, ale řekl bych, že Michael Kocáb (ten chlapík s rumba koulemi či co to je) a Michal Pavlíček (kytarista). Pokud vám první jméno něco připomíná, ale s hudbou byste si ho nespojili, tak vám řeknu, že Michael Kocáb byl v letech 2006 - 2010 ministrem pro lidská práva (za Stranu Zelených) v tehdejší vládě Mirka Topolánka. Inu, disident par excellence...

pozor: video začne hrát až tak po 20 sek.

(v "normalizovaném" Československu 80. let muselo tohle bezpochyby působit jako dvě pěsti na jedno oko :D)
(zajímalo by mě, jestli ještě dneska pánové - znovu vystupují v téhle sestavě - vypadají takhle šíleně...!)


text (můžete v tom hledat nějaký skrytý význam):

Že by to bylo málo
a to se nedá říct.
Čí jsou tady ty dary?
No tak povídej!
To je zde krásných věcí, páni!
a jsou všechny mé
a posílá je Olda-
přítel jediný.

Hrnec na povidla,
drátev na boty,
pěknou levou galoši
a dva chomouty,
štucel a tři páry saní,
stromky vánoční
posílá mi Olda-
přítel jediný.

Ref.:
Jó, já se mám, že jsou mé
všechny tydle dary.
Jó, já se mám, že jsou mé,
a že je Olda přítel můj!

Angorské kotě
Solingen nůž
tenhle starej kotel,
brány a pluh.

Ten můj přítel Olda on je vetešník,
sbírá staré krámy a hlavně peníze.
A peníze si nechá a krámy, ty dá mě.
Tak si voba žijem - přímo náramně.

Píseň 3. týdne

18. ledna 2013 v 20:56 | Alda
Na tento týden jsem vybral písničku už před týdnem - zahraju vám The Long and Winding Road od liverpoolské skupiny The Beatles. Napsal ji Paul McCartney a vyšla na desce Let It Be v roce 1970 (o ní si můžete přečíst víc v rubrice Alba). Paul ji složil ve Skotsku a nechal se při tom inspirovat tamější melancholickou krajinou. Později ji popsal jako "spíše smutnou" a uvedl, že rád skládá smutné písně, protože se do nich dají vložit hlubší pocity, což ho ve svém důsledku chrání od nutnosti navštívit psychiatra.
The Long and Winding Road vyšla také jako dvouáčkový singl (na druhé straně byla píseň For You Blue, kterou také najdeme na Let It Be), a stala se posledním singlem, který Beatles vydali v době, kdy ještě všichni čtyři žili.


lyrics: (ty ve videu nejsou tuším 100% správné...)

The long and winding road that leads to your door
Will never disappear
I've seen that road before it always leads me here
Leads me to your door

The wild and windy night that the rain washed away
Has left a pool of tears crying for the day
Why leave me standing here, let me know the way
Many times I've been alone and many times I've cried
Anyway you'll never know the many ways I've tried
And still they lead me back to the long and winding road
You left me standing here a long, long time ago
Don't leave me waiting here, lead me to you door

But still they lead me back to the long and winding road
You left me standing here a long, long time ago
Don't keep me waiting here (Don't keep me wait), lead me to you door
Yeah, yeah, yeah, yeah

Píseň 2. týdne

11. ledna 2013 v 21:28 | Alda
Je tomu přesně rok, kdy jsem na tomto blogu hrál první píseň týdne. Zároveň taky slaví své 1. narozeniny. Co mu popřejete :)? Já především doufám v to, že mě nepřestane bavit jej psát - a že vás nepřestane bavit jej číst. Děkuju vám za vaši přízeň a za všechny hezké i podnětné (zejména v případě písniček na přání) komentáře.
No a na tuto písničku jsem taky dostal tip, poslala mi ji kamarádka, kterou znáte jako autorku skvělého blogu o skupině The Beatles (v Oblíbených odkazech první shora). Tahle však není od Beatles, ale od belgické skupiny (hrající však především ve Velké Británii) Wallace Collection. Písnička se jmenuje Daydream, je z jejich debutového alba Laughing Cavalier a jejími autory jsou členové skupiny Sylvain Vanholme a Raymond Vincent, společně s producentem Davidem MacKayem. Vyšla v roce 1969 a jako singl byla úspěšná především v kontinentální Evropě. K mnoha zajímavostem okolo ní patří inspirace Čajkovského Labutím jezerem, její pozdější využití v různých žánrech jako hip-hop nebo electronica anebo to, že se objevila ve filmu Mr. Nobody (mimochodem velmi zajímavý a kvalitní film, který můžu doporučit :) ). Mě na ní dostává ten závěrečný sbor...


lyrics:

Daydream, I fell asleep amid the flowers
for a couple of hours on a beautiful day

Daydream, I dreamed of you amid the flowers
for a couple of hours, such a beautiful day!

I dreamed of the places I've been with you
how we sat with the stream flowing by

And then when I kissed you and held you so near ¨
tell me why, tell me why you're so shy?

Daydream, I fell asleep amid the flowers
for a couple of hours on a beautiful day

Daydream, come share a dream amid the flowers
For a couple of hours on a beautiful day

I dreamed of the places I've been with you
how we sat with the stream flowing by

And then when I kissed you and held you so near
tell me why, tell me why you're so shy?

Daydream, I sing with you amid the flowers
for a couple of hours, singing all of the day

Na na na ...

Green River

4. ledna 2013 v 18:46 | Alda |  Alba
Se svou novou empétrojkou si teďka užívám spoustu báječných hudebních chvil, nejlíp během dlouhých procházek. Jednou z nich bylo, když jsem po dlouhé době slyšel album Green River od americké skupiny Creedence Clearwater Revival (CCR). (Článek o ní najdete v rubrice Skupiny.). Album vyšlo v srpnu 1969 jako třetí studiová deska skupiny, poté co se jim podařilo prorazit se singlem Proud Mary. Jeho titulní skladba a pak píseň Bad Moon Rising patří k ikonickým písním této americké legendy.
Rok 1969 byl pro skupinu skutečně nabitý, podařilo se jim nahrát a vydat hned tři studiové desky, z nichž Green River byla druhá v pořadí a CCR ji nahráli z větší části během května a června. Její délka nepřesahuje 29 minut, čímž je nejkratší v katalogu skupiny, což ale nemuselo vadit, vzhledem k jejímu obrovskému úspěchu. V americkém albovém žebříčku Billboard 200 dosáhla na první místo a již zmíněné ikonické písně, které vyšly jako singly, dosáhly shodně 2. místa v Billboard Hot 100. Bad Moon Rising uspěl také ve Velké Británii, kde dosáhl na 1. místo. Tato píseň se pak ostatně stala zřejmě nejpřebíranějším číslem CCR - slyšel jsem ji v bluegrassové verzi, existuje údajně také reggae verze atd., celkem asi na dvě desítky různých verzí. Podle časopisu Rolling Stone je toto album na 95. místě v žebříčku The 500 Greatest albums of all time. Osobně tyhle žebříčky moc nemusím, ale o něčem to přece jen svědčí.
Poslech desky samotné nám odhaluje, že se zpěvák a kytarista John Fogerty, který je také autorem všech písní na desce kromě závěrečné, dokázal poučit z úspěchu písně Proud Mary z předchozího alba, a dočasně upustil od dlouhých kompozic, které byly pro CCR typické. Oproti předcházejícím počinům také Green River "vybředla" z temných zákoutí swamp-rocku, její zvuk je lehčí, vzdušnější, John si povolal na pomoc inspiraci country (Bad Moon Rising, Lodi) a úspěšně se pokusil i o klasické dvanáctkové (12-bar) blues (Tombstone Shadow) a o pomalou rockovou baladu (Wrote a Song for Everyone). Rock'n'rollový rytmus dodal dvěma swamp-rockovým číslům (titulní skladba, Commotion) zcela nový rozměr, obě působí energicky, až agresivně, ovšem takovým způsobem, který já můžu :). Úvodní riff Green River (myslím písně) vás chytne a album vás nepustí až do konce, ač u Wrote a Song for Everyone vás nechá trochu vydechnout. Rozhodně se nebudete nudit, což se mohlo stát u předchozích alb a jejich dlouhých zvukových ploch. Nic proti, ale už z tohoto hlediska celkem chápu, proč je Green River hodnocená líp, než jiná alba CCR. Je prostě přístupnější méně náročným posluchačům.
Významným prvkem všech písní je projev Johna Fogertyho, který zde dominuje tím víc, že jsou na desce kratší písně bez těch dlouhých instrumentálních ploch. Johnův zpěv je zajímavý svou přirozenou drsností, skrz kterou by ho asi ne každý označil za hezký, ale ještě míň by si dokázalo představit, že by ty písničky zpíval někdo jiný. Myslím si, že jako jejich autor je dokáže John nejlíp vystihnout, i když to není ten nejlepší zpěvák pod sluncem. Důležité jsou v tomto případě i texty, John je "rockový písničkář", texty pro něj mají i osobní význam: tak je titulní skladba vzpomínkou na dětství, Lodi je vizí neúspěšného hudebníka, který si nedokáže vydělat ani na to, aby si mohl koupit lístek na vlak a odjet z města, kde uvízl. John k ní řekl, že takhle teda rozhodně nechtěl skončit, když píseň napsal. Bad Moon Rising vznikla údajně jako reakce na film The Devil and Daniel Webster, konkrétně na scénu s hurikánem. Já bych řekl, že podobný původ může mít i píseň Sinister Purpose, kde se v textu objevuje variace na faustovské téma. Je to taky (i hudbou) nejtemnější píseň na desce.
Na závěr bych vyzdvihl dva postřehy: excelentní basu Stu Cooka v písni Cross-Tie Walker (první ukázka) a pak můj dojem ze závěrečné The Night Time Is the Right Time (druhá), jediné převzaté věci na albu. Dřív jsem ji neměl v oblibě, ale teďka mi přece přijde zajímavá: CCR ji zpracovali tak, že si skoro říkám, takhle by ji o pár let (tak 1963/4) dřív mohli zahrát The Beatles. I John (Fogerty) mi tady zní trochu jako John (Lennon). Rozhodně si myslím, že jestli se vám líbí Beatles, mohli by se vám líbit i CCR, aspoň tahle deska.

Seznam skladeb:
autorem všech písní je John Fogerty, pokud není uvedeno jinak
strana A
1. Green River
2. Commotion
3. Tombstone Shadow
4. Wrote a Song for Everyone

strana B
1. Bad Moon Rising
2. Lodi
3. Cross-Tie Walker
4. Sinister Purpose
5. The Night Time Is the Right Time (N. Brown - O. Cadena - L. Herman)

obsazení:
John Fogerty - sólová kytara, zpěv, klavír (? A3); produkce
Tom Fogerty - doprovodná kytara, vokál (B5)
Stu Cook - baskytara, vokál (? B5)
Doug Clifford - bicí

Saul Zaentz - produkce
Basul Parik - design obalu, fotografie


Cross-Tie Walker


The Night Time Is the Right Time



Píseň 1. týdne

4. ledna 2013 v 17:08 | Alda
Na začátek nového roku si dáme něco úplně neznámého. Tuhle píseň (a skupinu) jsem vůbec neznal, upozornil mě na ni jeden známý, kterému tímto děkuju :). Píseň se jmenuje Martha's Harbour a je to nejúspěšnější číslo britské skupiny All About Eve. Vyšlo na bezejmenném debutovém albu v roce 1988 a navzdory svému neobvyklému aranžmá (pouze akustické kytary a zpěv) dosáhlo do britské Top 10. Je to něco docela jiného než věci, které tady hraju, ale třeba vás to taky zaujme. Zpěvačka Julianne Reagan k ní řekla, že vznikla celkem náhodou, během odpočinku při nahrávání desky, když členové skupiny seděli pod vrbami u řeky...


A v Novém roce...

1. ledna 2013 v 0:25 | Alda
Nový rok je tu s námi sotva pár minut a já už pro vás všechny mám poselství, takovou drobnou výzvu. Včera jsem šel na procházku a v empétrojce mi hrála písnička For All Mankind od anglické skupiny Christie. Je sice stará už přes čtyřicet let, ale stále aktuální. Ano, já nemám rád novoroční předsevzetí, ale tohle je tak hezká a tak důležitá myšlenka, že vám ji tady dávám:

"We will try to build a new and better life,
out of darkness we'll bring light, for all mankind!
Yes, we will strive, now until the end of time,
for the sake of you and I, and all mankind!" - autorem textu je Jeff Christie

Tak prostě, každej podle svých možností, můžeme dělat něco dobrýho, když to budou malý věci, to vůbec nevadí. Nikdo není tak malej, aby nemohl něco dokázat. Určitě každýho z vás něco napadne, co můžete udělat, nebo vás někdo k něčemu dobrýmu inspiruje. Žijte blaze, buďte zdrávi, nezlobte rodiče (nebo jenom trochu) a jako bonus si tu písničku taky můžete poslechnout.