Pokud se vám videa u jednotlivých článků nezobrazují správně, prosím aktualizujte stránku.

Listopad 2012

Vánoční poselství - druhá možnost :)

28. listopadu 2012 v 20:37 | Alda
Někdy zezačátku listopadu jsem vám nabídl možnost napsat si o písničku, kterou během prosince zahraju v rámci písní týdne. Doposud jsem dostal několik tipů, za něž mnohokrát děkuju, protože tentokrát obohacujete vy mě :). A pro ostatní, kdo jste si ještě o písničku nenapsali, stále můžete tak učinit, a to až do neděle 2. prosince!
Zároveň se tímto omlouvám uživatelce Alice McCartney, protože z nějakých mně neznámých důvodů vyhodnotila stránka její komentář jako spam a tedy jej nezobrazila a já jsem až po dvou týdnech zjistil, že jej musím schválit. Nevím, proč k tomu došlo, ale zařídil jsem, aby se to už nestalo. Tak se omlouvám ještě jednou.

Dire Straits

27. listopadu 2012 v 23:10 | Alda |  Skupiny
Britská rocková skupina, na svou dobu, kdy rockové scéně dominoval punk, naprosto netypický zjev. V polovině 80. let se jim podařilo dosáhnout světového úspěchu a získali několik významných ocenění, na př. čtyřikrát Grammy a dvakrát ocenění Best British Group. Jejich nejslavnějšími písněmi jsou třeba Sultans of Swing, Romeo and Juliet či Brothers in Arms. Jako jedna z komerčně nejúspěšnějších skupin prodali 120 miliónů kopií svých desek, plnou čtvrtinu z toho je jejich album Brothers in Arms. Mohli jste se s nimi již setkat na stránkách blogu, tak si o nich můžete konečně něco víc přečíst :).
Skupina Dire Straits je úzce spjata se jménem kytaristy, zpěváka a autora písní Marka Knopflera. Mark, původně učitel a novinář, založil skupinu v roce 1977, společně se svým mladším bratrem Davidem (doprovodná kytara, vokály), Johnem Illsleym (baskytara, vokály) a Pickem Withersem (bicí). Čtveřice nahrála demo verze několika písní, z nichž jedna - Sultans of Swing - se díky DJ Charliemu Gillettovi dostala do rádia. Záhy poté podepsali smlouvu se společností Phonogram Records a v únoru následujícího roku nahráli eponymní (bezejmenné, nesoucí jen název skupiny) debutové album. Zatímco v Británii nebyl ohlas na album velký, ve Spojených státech si získalo pozornost Karin Bergové, představitelce Warner Bros. Records. S touto společností posléze Dire Straits podepsali novou smlouvu a album vyšlo celosvětově, ještě téhož roku, a dosáhlo úspěchu také v Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu. Zvuk skupiny, který vycházel z vlivů klasického rock'n'rollu, blues, ale také country, s charakteristickou sólovou kytarou a příjemným hlasem Marka Knopflera, ostře kontrastoval s tehdy populárním punkem, nastupující new wave (novou vlnou) i vrcholným progressive rockem. V podobném duchu jako albový debut se neslo ještě v roce 1978 nahrané album Communiqué, které poté vyšlo následující léto. Uspělo m. j. v Západním Německu, kde dosáhlo na vrchol žebříčku, a konečně také v Británii, kde se dostalo do Top 5.
V roce 1980, v průběhu natáčení desky Making Movies, odešel David Knopfler, kvůli rozporům se svým bratrem ohledně směřování skupiny. David nastoupil na sólovou dráhu. Ve skupině jej nahradil Sid McGinnis a později Hal Lindes. Navíc se Dire Straits rozrostli o klávesistu - krátce tuto roli zastával Roy Bittan a po něm Alan Clark. Deska Making Movies posunula skupinu k jinému zvuku, který byl založen na komplexnějších aranžmánech, skladby se prodloužily, nadále však dominovala Markova kytara a zpěv. Také chci zmínit jeho textařské umění: Markovy texty jsou promyšlené a plné obrázků příběhů ze života obyčejného člověka, mnohokrát se v nich objevují narážky na skutečná místa (Londýn, Markovo domovské Newcastle), písně, filmy... Myslím, že v nich plně zúročil své vzdělání žurnalisty. Posléze se Mark vyjadřoval více i k aktuálním společenským problémům: na desce Love over Gold z roku 1982 se objevila píseň Industrial Disease, která zobrazuje úpadek britského průmyslu na počátku 80. let, stávky, nezaměstnanost. Podobný obraz dává i epická, čtrnáctiminutová Telegraph Road. Není divu, že se této nahrávce dostalo vstřícného přijetí i u nás, v tehdejším socialistickém Československu, kde vyšla v roce 1984 licenčně u Supraphonu.
Po vydání Love over Gold nahradil Picka Witherse Terry Williams. Album dosáhlo v mnoha zemích na vrchol žebříčku a singl Private Investigations se v britské hitparádě dostal na 2. místo. Ten největší úspěch však Dire Straits teprve čekal. V roce 1984 začalo nahrávání alba Brothers in Arms, přičemž v jeho průběhu odešel kytarista Hal Lindes a přibyl druhý klávesista, Guy Fletcher. Také na postu bubeníka došlo ke změně, Terryho Williamse vystřídal jazzový muzikant Omar Hakim. Album vyšlo v květnu 1985 a dosáhlo závratného úspěchu. Jen tak namátkou některé jeho úspěchy: jen ve Spojených státech se jej prodalo 9 miliónů kopií, ve Velké Británii se stalo nejprodávanější deskou roku 1985. Vzešlo z něho několik ikonických písní a veleúspěšných singlů: vedle titulní skladby třeba Money for Nothing a Walk of Life, s níž jste se tady už mohli také setkat (píseň 14. týdne, můžete si ji připomenout). Brothers in Arms je také údajně první album vydané na CD, kterého se prodalo přes milion kopií (zlatá éra cédéček měla teprve přijít). To je zaznamenáno i v Guinessově knize rekordů. Kapela vyrazila na světové turné, už opět s Williamsem za bicími a posílena o saxofonistu Chrise Whitea. Dire Straits také symbolicky podpořili charitativní akci The Walk of Life, jejíž cílem byla pomoc obětem hladomoru v Súdánu.
Mark si po všem tom úspěchu potřeboval odpočinout. Ohlásil proto v roce 1988 ukončení činnosti Dire Straits. Pro tisk k tomu uvedl: "V novinách o nás říkají, že jsme ta největší skupina na světě. To znamená, že se nezaměřují na hudbu, ale na slávu. Potřeboval jsem oddech." Mark se věnoval menším projektům, m. j. pomohl svému spoluhráčovi z Dire Straits Johnovi Illsleymu natočit jeho druhé sólové album Glass. Ovšem v roce 1991 oživili Mark a John Dire Straits a nahráli desku On Every Street. Ta sice byla hodnocena poněkud kriticky jako "ve stínu Brothers in Arms" (ovšem poslechnete-li si Brothers, zřejmě se tomu nebudete vůbec divit), ovšem přesto se jí prodalo 8 miliónů kopií a ve Velké Británii dosáhla na první místo v albovém žebříčku. Následovalo dlouhé světové turné, v jehož rámci odehráli Dire Straits nějakých 300 koncertů. To sice znamenalo obrovský úspěch, ovšem také vyčerpání jednotlivých členů. Po posledním koncertu v Zaragoze ve Španělsku v roce 1992 se skupina rozešla definitivně, nicméně Mark i ostatní členové zůstali v hudebním světě aktivní.
Dire Straits dokázali, že i komerčně úspěšná hudba může být velmi kvalitní. Dodnes se s některými jejich písněmi běžně setkáme v rozhlasovém vysílání. Poprávu se stali legendou. A přitom šli od počátku proti proudu s výrazným sentimentem a zamyšleností. Rozhlížíte-li se rádi okolo sebe, zaujme vás výrazová i obrazová bohatost Markových textů, potřebujete-li potěšit, necháte se hladit jeho kytarou a nádherně zbarveným hlasem. Ten si nespletete.

Diskografie - studiová alba:

Dire Straits (1978)
Communiqué (1979)
Making Movies (1980)
Love over Gold (1982)
Brothers in Arms (1985)
On Every Street (1991)

Dire Straits na koncertu v Hamburku (1978): zleva John Illsley, Mark Knopfler, Pick Withers, David Knopfler.

Koncert v Bělehradě v tehdejší Jugoslávii (1985), zleva: Mark Knopfler, Alan Clarke, Jack Sonni

Píseň Romeo and Juliet, z desky Making Movies (1980)

Po druhém důkladném poslechu debutového alba jsem musel splnit nesnadný úkol a vybrat jednu z těch skvělých devíti písniček. Nakonec jsem se rozhodl pro Water of Love.

Píseň 47. týdne

23. listopadu 2012 v 22:03 | Alda |  Archiv písní týdne
Tento týden prozíravě nenechám písničku až na jeho konec, ale hezky ji sem dám už v pátek. Vybral jsem pro vás nádhernou Wild West Hero, kterou složil Jeff Lynne a nahrála ji skupina Electric Light Orchestra na legendární dvojalbum Out of the Blue v roce 1977. Byla vydána také jako singl a v britské hitparádě dosáhla na 6. místo. Myslím, že celkem právem :).
Poslouchal jsem ji nedávno na gramodesce a byl to úžasný pocit. Jeff opět dokazuje, jaký je mistr melodie. A velkou třešničkou na dortu je tady jeho báječný dvojhlas s baskytaristou Kellym Groucuttem (i ve videu). A v tomto případě se tak nějak nacházím i v textu, který je tak krásně naivní a idealistický, tak jako já :).


text:

Wish I was, yeah, a wild west hero.

Sometimes i look up high and then I think there might
just be a better life.
Away from all we know, that's where I wanna go,
out on the wild side
and I wish I was, o-oo-o-oh, a wild west hero.

Ride the range all the day till the first fading light,
be with my western girl round the fire, oh, so bright.
I'd be the Indians friend, let them live to be free,
ridin' into the sunset, I wish I could be.

I'd ride the desert sands and through the prairie lands,
try'n to do what's right.
The folks would come to me, they'd say, we need you here.
I'd stay there for the night.
Oh, I wish I was, o-oo-o-oh, a wild west hero.

Píseň 46. týdne

18. listopadu 2012 v 17:44 | Alda |  Archiv písní týdne
Pro tento týden, a opět trochu zbytečně až na jeho konci, za což se omlouvám, jsem vybral písničku Carry On Till Tomorrow od britské skupiny Badfinger, která vyšla v roce 1970 na albu Magic Christian Music. Toto album, první, které skupina vydala pod hlavičkou Badfinger, není oficiálním soundtrackem k filmu Magic Christian (v němž hrají hlavní role Ringo Starr a Peter Sellers), ale Carry On Till Tomorrow se v něm objevuje, dokonce v plném rozsahu. Písničku napsali Pete Ham a Tom Evans, členové Badfinger. Určitě není bez zajímavosti, že písničku produkoval Paul McCartney, který také pro Badfinger napsal píseň Come and Get It (rovněž se objevila ve filmu), a smyčce aranžoval producent Beatles George Martin. Doufám, že vám čekání až do neděle vynahradí tím, že je tak hezká :).

In younger days, I told myself
my life would be my own
and I'd leave the place
where sunshine never shone
For my life's too short for waiting
when I see the rising sun
then I know again that I must carry on

Carry on till tomorow, there's no reason to look back
Carry on, carry on, carry on

Beyond the shadows of the clouds
and onward to the sky
carry on till I find the rainbow's end
For my life's too short for waiting
when I see the rising sun
then I know again that I must carry on

Carry on till tomorow, there's no reason to look back
Carry on, carry on, carry on

Drifting on the wings of freedom,
leave this stormy day
and we'll ride to tomorrow's golden fields
For my life's too short for waiting
when I see the rising sun
then I know again that I must carry on

Carry on, carry on, carry on

And when the heavy journey's done,
I'll rest my weary head -
for the world and its colours will be mine
For my life's too short for waiting
when I see the setting sun
then I know again that I must carry on

Carry on till tomorow, there's no reason to look back
Carry on, carry on, carry on



Předvánoční poselství

10. listopadu 2012 v 17:37 | Alda
Možná si řeknete, že jsem se zbláznil po vzoru supermarketů, kde je vánoční výzdoba už na začátku listopadu, ale má to svůj důvod. Chtěl bych celý prosinec hrát písničky týdne podle vašich přání, takže musím dostatečně dopředu zjistit, co chcete slyšet. Do komentářů k tomuto článku napište, jakou písničku bych měl v rámci písní týdne hrát. Jedná se o čtyři týdny, takže každý z vás můžete napsat až (ale není to nutné) 4 písničky. Mám dvě podmínky, jednak aby ta písnička byla jakž takž rocková a aby to byla taková, která se zde na blogu ještě neobjevila. Jinak je to na vás :). Vaše návrhy přijímám až do 2. prosince. Pak z těch všech vylosuju čtyři písničky a postupně se zde objeví. Od jednoho uživatele zahraju jednu písničku, aby měli šanci i ostatní :). Tak do toho! V průběhu listopadu toto poselství zveřejním ještě aspoň jednou.

Výsledek ankety

10. listopadu 2012 v 17:07 | Alda
Rozhodl jsem se ukončit anketu ohledně 10 nejlepších písniček skupiny The Beatles podle časopisu Rolling Stone. Ptal jsem se vás, která z nich se vám nejvíc líbí a v anketě se sešlo úctyhodných 92 hlasů. Za všechny hlasy děkuju a teď už výsledky:

Something (G. Harrison, z alba Abbey Road) 14 hlasů; RS: 6.
A Day in the Life (J. Lennon&P. McCartney, z alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band) a While My Guitar Gently Weeps (G. Harrison, z alba The Beatles) 12 hlasů; RS: 1. a 10. :)
Yesterday (P. McCartney, z alba Help!) 10 hlasů; RS: 4.
Strawberry Fields Forever (J. Lennon, z alba Magical Mystery Tour) 9 hlasů; RS: 3.
Hey Jude (P. McCartney, vydáno jako singl) 8 hlasů; RS: 7.
In My Life (J. Lennon&P. McCartney, z alba Rubber Soul) a I Want to Hold Your Hand (J. Lennon&P. McCartney, vydáno jako singl) a Let It Be (P. McCartney, z alba Let It Be) 7 hlasů; RS: 5., 2. a 8.
Come Together (J. Lennon, z alba Abbey Road) 6 hlasů; RS: 9.

Co z toho vyplývá? Zejména to, že si sice můžeme cenit odborníků, jimiž rozhodně lidé z RS jsou, ale v zásadě je i tento žebříček celkem subjektivní otázkou vkusu, který se navíc může stále proměňovat. Já jsem třeba hlasoval pro I Want to Hold Your Hand, což bylo v květnu, kdy jsem tu anketu vytvořil. Dneska bych z tohoto výběru zvolil nejspíš Let It Be. A ani tato není v mém osobním žebříčku na nejvyšší pozici.

Nejvíc hlasů od vás dostala písnička Something George Harrisona, takže si ji můžete připomenout, ještě jsem ji tady nehrál:


Píseň 45. týdne

9. listopadu 2012 v 22:21 | Alda |  Archiv písní týdne
Italsky jsem vám tady ještě nic nepouštěl, že? Tak to chci dneska napravit! Vybral jsem pro vás totiž písničku Orza qui poggia lì, která se objevila ve filmu Il corsaro nero režiséra Lorenza Gicca Palliho s Terencem Hillem a Budem Spencerem v hlavních rolích. U nás je tento film znám pod názvem Pomsta Černého korzára a vyšel v roce 1971. Autory této písně jsou Gino Peguri a Paolo Ferrara. Paolo je také zpěvákem. Co se týče vlastního filmu, je to spíše slabší kus mých jinak oblíbených Hilla a Spencera, ale písnička je úchvatná. Existuje také její anglická verze (se stejným zpěvákem), ale osobně dávám přednost této s jadrně-zpěvnou italštinou. Paolo sice není ten nejlepší zpěvák pod sluncem, ale zase jeho hlas zní dostatečně "pirátsky." A docela mě překvapila ta tvrdost hudebního doprovodu ve slokách ;).


text:

C'è chi è ricco di natura o chi ricco poi sarà,
per affari poco chiari o eredità...
C'è chi ama star tranquillo sulla terra ferma ma,
tutto il bello della vita perderà...

Viva chi come noi, vive senza leggi ma,
ruba l'oro dalle navi, sì per darlo a Sua maestà

Orza qui poggia lì, molla e mando sui pennon,
liberate la coperta, pronti a dar fuori i cannon.

C'è chi è bello di natura e il vigliacco sempre fa,
per non perdere la faccia scapperà...
Con la benda sopra l'occhio belli non saremo mai,
ma corsari coraggiosi siamo noi...

Viva chi come noi, vive senza leggi ma,
ruba l'oro dalle navi, sì per darlo a Sua maestà

Orza qui poggia lì, molla e mando sui pennon,
liberate la coperta, pronti a dar fuori i cannon

Fila sù tesa giù, tele al vento prora al mar,
e per il Corsaro Nero noi gridiam "hip hip hurrà"

Fila sù tesa giù, tele al vento prora al mar,
e per il Corsaro Nero noi gridiam "hip hip hurrà"


překlad: (tak samozřejmě přes google translator...)

Někteří jsou bohatí odjakživa, nebo se bohatými stanou
díky podivným obchodům či dědictví...
Někteří mají rádi pevnou půdu pod nohama
a přijdou o všechny krásy života...

Ať žijou ti, co jak my žijou bez zákonů,
kradou zlato z lodí a dávají ho Jeho Výsosti
Tak napnout plachty a vzhůru vpřed
a nabíjet děla!

Někteří jsou krásní odjakživa a zbabělec je vždy
a aby neztratil tvář, tak uteče...
Kdo má pásku přes oko, nikdy není hezký,
ale jsme přece stateční piráti!

Ať žijou ti, co jak my žijou bez zákonů,
kradou zlato z lodí a dávají ho Jeho Výsosti
Tak napnout plachty a vzhůru vpřed
a nabíjet děla!

Tak napněme plachty po větru
a s Černým korzárem zvolejme "hip hip hurá!"
Tak napněme plachty po větru
a s Černým korzárem zvolejme "hip hip hurá!"

Píseň 44. týdne

1. listopadu 2012 v 18:59 | Alda |  Archiv písní týdne
I listopad, když venku prší, je brzo tma a zima, můžeme zahájit velmi pozitivně. Existuje k tomu určitě spoustu důvodů a jeden ze zcela zásadních je i tato písnička, Here Comes the Sun legendární liverpoolské skupiny The Beatles. Napsal ji George Harrison a vyšla na albu Abbey Road v roce 1969. Dneska mě napadlo, že je to asi nejpozitivnější písnička, jakou znám. George ji napsal během návštěvy u svého přítele Erica Claptona v jeho sídle známém jako Hurtwood. Ve své autobiografii k ní uvedl mimo jiné: "Zdá se, že když v Anglii trvá zima celou věčnost, tak když přijde jaro, opravdu si to zasloužíme. Procházel jsem se v zahradě s jednou Erikovou akustickou kytarou a napsal Here Comes the Sun."
Verš "Sun, sun, sun, here it comes," který se v písničce několikrát opakuje, je považován za mantru a vedle rytmických změn ukazuje na inspiraci indickou hudbou. Zajímavostí je, že píseň byla vybrána na nahrávku Voyager Golden Record, která měla být umístěna na sondu Voyager jako poselství pro případné vesmírné civilizace. Členům skupiny se to pochopitelně líbilo, ovšem společnost EMI odmítla k tomu udělit povolení, takže píseň nakonec na nahrávku nebyla zahrnuta.
Koukám, že na tento týden je téma "jedno slovo." Já mám slova čtyři: Here comes the sun.


lyrics:

Here comes the sun,
here comes the sun
and I say:
It's alright

Little darling,
it's been a long cold lonely winter
Little darling,
it seems like years since it's been here

Here comes the sun,
here comes the sun
and I say:
It's alright

Little darling,
the smile's returning to the faces
Little darling,
it seems like years since its been here

Here comes the sun,
here comes the sun
And I say:
It's alright

Sun, sun, sun, here it comes
Sun, sun, sun, here it comes
Sun, sun, sun, here it comes
Sun, sun, sun, here it comes

Little darling,
I see the ice is slowly melting
Little darling,
it seems like years since it's been clear

Here comes the sun,
here comes the sun
It's alright

Here comes the sun,
here comes the sun
It's alright
It's alright