Pokud se vám videa u jednotlivých článků nezobrazují správně, prosím aktualizujte stránku.

Point of Know Return

25. října 2012 v 20:00 | Alda |  Alba
Dneska odpoledne jsem si na gramofónu pustil desku americké skupiny Kansas, Point of Know Return, která byla vydána v roce 1977 u společnosti Kirshner. Příjemně mi zpestřila odpoledne, a taky jsem si u ní, jak je mým dobrým zvykem při poslechu desek, trochu zdříml a zahnal tak všudypřítomnou únavu. Tak vám tu desku taky představím.
Úspěch, kterého skupina dosáhla s předchozím albem, Leftoverture, a také úspěchy živých vystoupení, vytvořily určitý nátlak, kdy si členové skupiny nebyli jisti, podaří-li se jim tuto vysokou úroveň udržet. Zpěvák Steve Walsh, který nesouhlasil se směrem, jakým se skupina ubírala, na krátko Kansas opustil. Ostatním se však podařilo přemluvit jej, aby se vrátil zpět. Ovšem Point of Know Return mělo být posledním albem, kde Steve a Kerry Livgren, dva hlavní autoři, skládali písně společně. Album se svým obrovským komerčním úspěchem (4. místo v albovém žebříčku v USA, čtyřnásobně platinová deska) se stalo jakýmsi vrcholem toho, co bych nazval "zlatou érou Kansas." V hitparádách uspěly titulní píseň a také Dust in the Wind, přičemž obě se staly ikonickými písněmi skupiny. Kansas pravidelně zněli v rádiích a následné turné přineslo několik veleúspěšných koncertů, na př. v Madison Square Garden.
Point of Know Return přináší oproti předchozím deskám kratší, přístupnější skladby. Ubylo dlouhých instrumentálních pasáží, větší prostor tak dostali oba zpěváci, Steve a Robby Steinhardt. Na druhou stranu zde nenajdeme takové trochu nepatřičně znějící pokusy o pop-rock, jako byla třeba It's You na desce Masque. Album představuje klasický kansasovský progressive rock v kombinaci s výraznou melodičností, s níž se setkáváme už na předchozím počinu. Jedině výše zmíněná Dust in the Wind se tomu vymyká, jedná se o čistě akustickou skladbu, kterou Kerry napsal nejprve jako cvičení na vybrnkávání na akustickou kytaru, načež jej jeho žena Vicci, které se to líbilo, přesvědčila, aby napsal text. Dust in the Wind je jako akustická skladba výjimečná i v celé tvorbě skupiny. Druhá hitovka, titulní skladba, zaujme jednak skvělým Steveovým vokálem, jednak Robbyho sólem na housle, zní vskutku lehce. O něco tvrdší jsou Paradox a Portrait, které žene kupředu rychlý rytmus, a zejména pak Lightning's Hand, dravá skladba se silným vokálem Robbyho Steinhardta a také kytarovým sólem (nevím, který ze dvou kytaristů skupiny jej hraje), blíží se svým pojetím až heavy metalu. Oproti tomu na desce najdeme i dvě pomalejší písně, Closet Chronicles a zejména Nobody's Home s jednoduchou hlavní melodickou linkou hranou na klavír, ovšem s majestátním úvodem. Závěrečná Hopelessly Human asi nejvíce připomíná starší, rané skladby Kansas s členitou strukturou a těžkým zvukem kytar a varhan. První stranu doplňuje krátká experimentální instrumentálka The Spider s dominujícími varhanami a na závěr výčtu skladeb jsem si nechal své oblíbené číslo Sparks of the Tempest, opět se zpěvem a tentokrát pro změnu violou Robbyho Steinhardta. Tato píseň mě zaujala kdysi dávno jednak úvodním riffem, jednak závěrečným, kde mají kytary takový těžko popsatelný zvuk, však si to poslechněte v ukázce. Celkově zní album vskutku kompaktně, skupina zde předvádí svou nástrojovou bohatost, aniž by k tomu potřebovala rozsáhlé instrumentální plochy tak jako na raných deskách, takže pokud chcete začít s poslechem klasických Kansas (t. j. Kansas 70. let, v 80. letech se jejich zvuk dost proměnil a je to docela jiná kapitola), doporučuju právě Point of Know Return.
Ještě něco málo k textům. Skupina zde demonstruje typickou přemýšlivost a obrazotvornost (podle kritiků inspirace britským art rockem), to vše je zabaleno do docela temného hávu. Příkladem může být moje oblíbená Sparks of the Tempest, která ukazuje antiutopistickou vizi totalitární společnosti. Stejně tak Nobody's Home, kterou chápu jako stesk intelektuála nad tím, že jeho vznešené myšlenky společnost nijak neinspirují. Dust in the Wind, jak již název napovídá, obsahuje myšlenku lidské smrtelnosti, pomíjivosti, biblické "prach jsi a v prach se obrátíš." Stejně tak titulní skladba evokuje obraz lodi, která se blíží k okraji světa, odkud "není návratu" (předjímá středověký názor, že Země byla placatá, viz i obal desky). Všimněme si ale slovní hříčky - místo "point of no return" ("místo, odkud není návratu") je použito "point of know return," což by mohlo být "místo, odkud návrat známe", tedy opak, ještě máme určitou naději. Slovo "know" v názvu může odkazovat na další píseň na desce, Portrait (He Knew), která je údajně o Einsteinovi. Troufnu si vyslovit vzkaz, který tehdy Kansas deskou předali: Ano, situace je vážná. Ale ještě je způsob, jak z toho ven, ještě máme naději, ale je třeba, abychom se vážně zamysleli, zdravý rozum nám stále může pomoci najít cestu.

Seznam skladeb:
strana A
1. Point of Know Return (Walsh, Ehart, Steinhardt)
2. Paradox (Livgren, Walsh)
3. The Spider (Walsh)
4. Portrait (He Knew) (Livgren, Walsh)
5. Closet Chronicles (Walsh, Livgren)

strana B
1. Lightning's Hand (Walsh, Livgren)
2. Dust in the Wind (Livgren)
3. Sparks of the Tempest (Livgren, Walsh)
4. Nobody's Home (Livgren, Walsh)
5. Hopelessly Human (Livgren)

obsazení:
Phil Ehart - bicí, chimes, chain-driven gong*, tympány, perkuse
Dave Hope - baskytara, autogyro*
Kerry Livgren - elektrické a akustické kytary, klavír, klavinet, syntezátory, Rinauldo whistling machine*, perkuse
Robby Steinhardt - housle, viola, Faucon lap cello*, zpěv
Steve Walsh - varhany, klavír, čelesta, vibrafon, Peabody chromatic inverter*, syntezátory, zpěv
Rich Williams - elektrické a akustické kytary, Bemis cow pedal*

Jeff Glixman - produkce
Peter Lloyd - ilustrace

* taky vás zajímá, co to je? Prý jen vtípek...


Sparks of the Tempest, v praxi všechno, co jsem o ní výše napsal...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama