Pokud se vám videa u jednotlivých článků nezobrazují správně, prosím aktualizujte stránku.

Píseň 40. týdne

6. října 2012 v 13:18 | Alda |  Archiv písní týdne
Za září jsem těch článků moc nenapsal, pokusím se to v říjnu napravit :). Můj blog si na svoje první narozeniny ještě chvíli počká, ale mně je zítra dvaadvacet, tak sem přece chci dát něco speciálního, narozeniny má člověk pravda jen jednou do roka, i když už to zdaleka neprožívám tak, jako když jsem byl malé dítě. To malé dítě tenkrát před lety poslouchalo hudbu často, ale protože mělo velmi úzoučký záběr, poslouchalo své oblíbence pořád dokola. Jedněmi z nich byli také českoslovenští Olympic, o jejichž desce Pták Rosomák jsem nedávno psal článek. Z této desky pochází i následující píseň Ikarus Blues, jejímiž autory jsou Ladislav Klein (který je také zpěvákem) a Zdeněk Rytíř (hraje v písni na sitár). Skutečnou hodnotu této písně (včetně jejího textu, u nějž mi připadá neuvěřitelné, že tenkrát vznikl a prošel, i když rok 1969 ještě nebyl tak "utažený" - ty jinotaje se mi zdají celkem dost průhledné) jsem objevil a docenil teprve nedávno, to pětileté dítě píseň vnímalo úplně jinak: ten začátek jsem si představoval, vzpomínám-li si dobře, že někdo přichází chodbou, a z verše "náš pád ještě dneska neskončil", který jsem slyšel jako "náš PÁN ještě dneska neskončil", jsem si odvodil, že ta píseň je o pánovi, který se každý večer vrací z práce, ale dneska se nějak nevrací. Myslím, že jsem ji tenkrát moc rád neměl - asi kvůli délce... kde to dítě tenkrát mohlo vědět, že jednou bude poslouchat písně i dvakrát tak dlouhé.


text (kdo trochu znáte tehdejší okolnosti, leccos vám možná dojde):

Křídel pár, to je ten krásný dar,
který zapomněl nám dát pán
Tobě ho dal, a jak už to bývá,
nemohl's ho unést sám
Jméno tvé zná dnes každý z lidí -
Ikarus, který k slunci vzlét
Ó, příteli můj, už je to dávno,
už je to pěkná řádka let

Touhu tvou má, každý nosí
a každý se s ní narodil
Za první pád, když jsme ještě malí bosí,
tak dostaneme hned svůj díl
A potom už pouze své pírečko k pírku
my lepíme celý život svůj
voskem ze svícnů na oltáři bohů
Ó, Ikare, při nás teď stůj

Znáš dobře ten dlouhý pád
ze slunce temnou nocí
Znáš bohy mocný, moc jedí a nesní,
jsou nemocní svojí mocí
Slunce ti křídla rozpouští
a dole tě moře čeká
Tvůj pád ještě dneska neskončil -
a to mě právě leká

Jednou snad se moře uklidní
a vlny pírka na břeh vynesou
a dětí houf je vezme do dlaní
a domů si je ponesou
Až potkáš to dítě pak pamatuj,
to nesou malé zbytky velkých snů
To dítě to ví - jen se podívej -
snad v něm vidí záblesk příštích dnů

To byl můj přítel Ikarus,
kterému zpívám tohle blues
Byl miláčkem múz a nepřítel zlých bohů,
kteří mají trošku jiný vkus
Jen křídel pár, to je ten krásný dar,
který zapomněl nám dát pán
Tobě ho dal, a jak už to bývá,
nemohl's ho unést sám

Znáš dobře ten dlouhý pád
ze slunce temnou nocí
Znáš bohy mocný, moc jedí a nesní,
jsou nemocní svojí mocí
Slunce ti křídla rozpouští
a dole tě moře čeká
Náš pád ještě dneska neskončil -
a to mě právě leká

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rigmor Dahl | Web | 9. října 2012 v 19:25 | Reagovat

Tak opožděně vše nejlepší! 22 zní tak pěkně, tak ať ti přinese jen ty nejpěknější věci...:-)
jo, ten sitár...

2 Owlet | Web | 10. října 2012 v 21:16 | Reagovat

Jé, trochu pozdě, ale - Všechno nejlepší a hodně štěstí, zdraví :)  (obojí se někdy může hodit :))

Jo, je to sranda, když člověk vzpomíná, jak hudbu vnímal v útlém dětství. Já bych dobrovolně kromě Dády Patrasové a pohádek neposlouchala nic, naštěstí tady byli rodičové. Myslím, že i díky nim mám dnes lepší vkus :)

Fakt je, že to je hodně průhledný, ale zase neřekli nic konkrétního, kvůli čemu by to soudruzi mohli zakázat. Ale text je opravdu povedený, je umění popsat to, co si lidi myslí a ještě tak, aby se to nemohlo zakázat a zároveň to dobře znělo. Já to dokážu ocenit, protože neumím psát ani básničky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama