Pokud se vám videa u jednotlivých článků nezobrazují správně, prosím aktualizujte stránku.

Let It Be

10. října 2012 v 21:08 | Alda |  Alba
Let It Be je posledním vydaným studiovým albem liverpoolské skupiny The Beatles. Vyšlo u společnosti Apple Records 8. května 1970, krátce poté, co skupina oznámila svůj rozchod. Někdy bývá označováno jako předposlední album skupiny, protože Beatles jej z velké části nahráli v lednu 1969, tedy dříve než Abbey Road; s výsledkem ovšem nebyli spokojeni, proto vznikla nová verze alba ve spolupráci s producentem Philem Spectorem, jedna skladba byla nahrána v roce 1970 a album Abbey Road tak vyšlo dříve, než Let It Be. Společně s albem vyšel také stejnojmenný dokumentární film.
Původní myšlenka alba vzešla od Paula McCartneyho, který chtěl vytvořit desku vracející se "ke kořenům", s minimálním využitím studiových vymožeností jako vícestopého nahrávání - aby skupina nahrála desku společně a ne každý zvlášť. Úzce to souviselo s tím, že Paul chtěl obnovit živá vystoupení The Beatles, která skončila v roce 1966. Předpokládal, že bude-li skupina znovu živě vystupovat, obnoví se tím její soudržnost a zlepší se vztahy mezi jednotlivými členy. Proto také původní plán byl nahrát desku (která se měla výstižně jmenovat Get Back) "téměř živě"; podobně vznikaly první nahrávky skupiny na počátku 60. let. Tento postoj se ostatně v té době projevil i u jiných skupin a hudebníků, kteří už byli přesyceni psychedelic rockem, náročným na nahrávání ve studiu a nesnadným pro reprodukci živě při koncertu. Platilo to i pro další členy skupiny, na př. George Harrison sice neměl žádný zájem o obnovení živých vystoupení Beatles, která ze všech členů skupiny údajně nejvíce nesnášel, ale přístup "zpět ke kořenům" se mu docela zamlouval, i díky jeho nedávné spolupráci s Bobem Dylanem a jeho skupinou. Všichni čtyři členové se tedy dohodli na zahájení práce na albu v lednu 1969.
Spolupráce neprobíhala tak hladce, jak Paul patrně doufal. Jednotliví členové spolu nevycházeli dobře, napětí přítomné při nahrávání předchozího alba, známého jako The White Album, bylo ve studiu stále cítit. Vzhledem k tomu, že John Lennon se více zajímal o spolupráci se svou nastávající manželkou Yoko Ono (která byla ve studiu stále s ním) než o přípravu desky, převzal Paul roli lídra skupiny. V jedné chvíli se George pohádal jak s Paulem, tak s Johnem a na několik dní skupinu opustil. Napětí, spory a hádky provázející nahrávání jsou dobře zaznamenány v dokumentu Let It Be.
George se do skupiny vrátil 22. ledna a přivedl s sebou klávesistu Billyho Prestona, jednak aby usnadnil nahrávání, jednak měla jeho přítomnost zmírnit napětí mezi členy skupiny. Během následujícíh dnů vznikly rané verze nejen skladeb, které se později na albu objevily, ale také těch, které vyšly na desce Abbey Road, jako na př. Maxwell's Silver Hammer, Something nebo I Want You (She's So Heavy). Na druhou stranu, během tohoto nahrávání nevznikly písně Across the Universe (byla nahrána už v únoru 1968) a I Me Mine (až v roce 1970). Většina písní skutečně vznikala tak, že jeden hudebník hrál na jeden nástroj - proto na př. v písni Two of Us hraje George basovou linku na elektrickou kytaru, zatímco John a Paul hrají oba na akustické kytary (že by vzpomínka na samé počátky jejich spolupráce ještě v 50. letech?). Veškeré peripetie kolem nahrávání by vydaly na několik článků, proto je tady s dovolením vynechám. Již jsem zmínil, že skupina nebyla spokojena s verzí alba, kterou produkoval Glyn Johns a proto se nahrávky dostaly do rukou Philu Spectrovi, který m. j. nechal do písně The Long and Winding Road přidat orchestr, což se Paulovi nelíbilo. Zcela "pod jeho taktovkou" pak vznikla píseň I Me Mine, rovněž s orchestrálním aranžmá; John Lennon se již jejího nahrávání neúčastnil, v té době už fakticky (ač to oficiálně neoznámil) nebyl členem Beatles.
Složitý vývoj alba se do značné míry odrazil i na jeho různorodosti, co se týče jednotlivých skladeb. Na "návrat ke kořenům" zde rozhodně několik čísel ukazuje. Není to ale návrat k beatu počátku 60. let, spíše tkví ve způsobu, jakým skladby vznikly, což jsem naznačil výše. Z hlediska tvorby skupiny jako celku se jedná o dost výjimečné věci. Je to třeba Georgeovo akustickou blues For You Blue, které je založeno na klasickém bluesovém schématu, t. zv. 12-bar. Jelikož se jinak skupina snažila nalézat stále nové kombinace akordů, toto schéma využila v původní tvorbě jen výjimečně (napadá mě jinak třeba Why Don't We Do It in the Road?). Mimochodem, ve For You Blue je zajímavým způsobem upraven zvuk klavíru a není zde použita baskytara. Jinou takovou písní je blues rocková I've Got a Feeling s nádechem t. zv. jižanského rocku, což je dáno zejména zvukem kytar. Do blues rocku je laděna také slavná Get Back, která původně měla být titulní skladbou desky. Je zajímavé, že zde John Lennon hraje sólovou kytaru (zřejmě kvůli Georgeově dočasnému odchodu). Dig a Pony je oproti těmto o něco přitvrzená. Ze zcela jiného soudku jsou artrockové opusy I Me Mine, kde se mění v refrénu rytmus ze 3/4 na 4/4, The Long and Winding Road a titulní Let It Be. Všechny vznikly s použitím orchestru. V Let It Be je nádherné kytarové sólo, podle mě jedna z nejhezčích ukázek Georgeovy kytarové práce. The Long and Winding Road vyšla jako singl 13. června 1970 a stala se tak posledním singlem, který vyšel ještě za života všech čtyř členů skupiny. Paul sice její instrumentaci nemá rád, ale já si myslím, že je to právě tato úprava, která z písně činí majestátní, důstojnou tečku za tvorbou skupiny. Jako artrock bych označil i vpravdě vesmírnou Across the Universe, která má ale úplně jiný charakter, než předchozí písně. Je popravdě dost nepopsatelný, takže si ji raději poslechněte v ukázce níže. V každém případě je to jeden z Johnových nejlepších kousků. Pak tu máme ještě folk rockovou Two of Us s nádherným dvouhlasem Johna a Paula, a jednu prastarou, již někdy z přelomu 50. a 60. let pocházející One after 909, se zřetelným odkazem na country písně a textem o vlaku, což je v country oblíbený námět. Ony dvě "výplně" Dig It a Maggie Mae rozhodně nemůžu nezmínit, protože na albu mají své místo, jako připomínka rozsáhlých experimentálních snah let předešlých.
Z určitého hlediska lze Let It Be považovat za určitou syntézu všech možných proudů, které se v tvorbě Beatles objevily. V tomto ohledu je toto album pro mě vrcholem diskografie Beatles. Nechci říkat přímo jejím logickým závěrem, protože se můžeme jen dohadovat, jak by byli Beatles pokračovali, kdyby Paul a Ringo Starr přistoupili na Johnův návrh, aby na Georgeovo místo (když ten v lednu 1969 skupinu opustil a až později se ukázalo, že jen dočasně) přišel Eric Clapton. Potenciál pokračovat dále určitě měli, situace se ale vyvinula jinak a zbytek známe. V každém případě mám z Let It Be dojem, jako by se tu Beatles přesunuli na ještě vyšší úroveň. Napadá mě na závěr, že deska Let It Be je jako sám život: nesmírně (až vesmírně) pestrá...

VĚNOVÁNO JOHNU LENNONOVI, KTERÝ VČERA OSLAVIL 72. NAROZENINY. JE TU S NÁMI.

Seznam skladeb:*
strana A
1. Two of Us (McCartney)
2. Dig a Pony (Lennon)
3. Across the Universe (Lennon)
4. I Me Mine (Harrison)
5. Dig It (Lennon-McCartney-Harrison-Starkey)
6. Let It Be (McCartney)
7. Maggie Mae (traditional, arr. by Lennon-McCartney-Harrison-Starkey)

strana B
1. I've Got a Feeling (Lennon-McCartney)
2. One after 909 (Lennon-McCartney)
3. The Long and Winding Road (McCartney)
4. For You Blue (Harrison)
5. Get Back (McCartney)
* - všechny písně kromě I Me Mine, Dig It, Maggie Mae a For You Blue oficiálně napsali ve spolupráci Johna Lennona a Paula McCartneyho, uvádím skutečné autory

obsazení:
John Lennon - zpěv, rytmická kytara, sólová kytara (B5), steel kytara (B4), akustická kytara (A1,3,7), 6-strunná baskytara (A5, B3), pískání (A1)
Paul McCartney - zpěv, baskytara, akustická kytara (A1,7), klavír (A3,5,6, B3,4), varhany Hammond a elektrický klavír (A4), maracas (A6)
George Harrison - zpěv, sólová a rytmická kytara, akustická kytara (A4, B4), tambura (A3), 6-strunná baskytara (A1,7)
Ringo Starr - bicí, perkuse

Billy Preston - klávesové nástroje (A2,5,6, B1-3,5)
Richard Anthony Hewson - aranžmá smyčcových a dechových nástrojů (A4, B3)
John Barham - aranžmá sboru (A3,4, B3)
George Martin - shaker (A5), aranžmá smyčcových a dechových nástrojů (A6); produkce
Brian Rogers - aranžmá smyčcových a dechových nástrojů (A3)
Phil Spector - produkce

Původní návrh Johna Lennona na obal desky Get Back

Konečná podoba obalu desky Let It Be

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Owlet | Web | 12. října 2012 v 22:17 | Reagovat

Klobouk dolů, skvělý článek! :)

Člověk sice zná okolnosti nahrávání Let it be, totiž špatné vztahy mezi Brouky, ale když poslouchá Two of us, For you blue nebo titulní písničku, snad by to ani nepoznal a muziku si užívá. Moc hezká je i myšlenka toho návratu, Paul to myslel dobře... Bohužel, všechno má svůj konec. Beatles s Claptonem místo George, to by nebylo ono. Ráda bych slyšela The long and winding road v podání, které navrhl Paul :) Ano, nejen deska, celá kariéra Beatles je pestrá. Stačí porovnat výše zmiňovanou píseň v podání orchestru a takovou Helter Skelter :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama