Pokud se vám videa u jednotlivých článků nezobrazují správně, prosím aktualizujte stránku.

Září 2012

Píseň 39. týdne

28. září 2012 v 0:04 | Alda |  Archiv písní týdne
Tak nám asi pomalu končí prohibice (abych byl výjimečně trochu "aktuální"), která se mě osobně nijak nedotkla, takže to jen tak beru na vědomí... No, pozitivní je to v tom, že výrobny alkoholu, obchody, bary a tak nebudou nadále přicházet o tržby, takže se (ty, kterým to hrozilo) dostanou z rizika zániku a lidé v nich pracující nepřijdou o místo. Z téhle strany to vnímám spíš. Ale k písničce, je aktuální k této události, protože se jmenuje Whisky Bar, vlastně správně Alabama Song; ten přídomek "Whisky Bar" získala proto, že se v ní zpívá "show me the way to the next whisky bar." Původně to byla píseň pro "songspiel" (něco jako muzikál) Mahagonny německého skladatele Kurta Weilla v roce 1927. Text napsala už v roce 1925 Elisabeth Hauptmannová. Píseň se pak objevila i v opeře Kurta Weilla a Bertolda Brechta Aufstieg und Fall der Stadt Mahagonny (Vzestup a pád města Mahagonny) v roce 1930. Je zajímavé, že píseň byla od počátku v angličtině, ačkoliv celá opera, jak již název napovídá, v němčině.
Píseň převzali legendární američtí The Doors, nahráli ji pod názvem Alabama Song (Whisky Bar) v roce 1966 a počátkem roku následujícího vyšla na debutové desce The Doors. Myslím, že už jsem k ní řekl dost, tak si ji poslechněte :). Jen tak na okraj, ten zvonivý zvuk je marxofon, druh bezpražcové citery; v písni na ni hraje klávesista Ray Manzarek.


Lyrics:

Well, show me the way
to the next whiskey bar
Oh, don't ask why,
oh, don't ask why
For if we don't find
the next whiskey bar
I tell you we must die
I tell you we must die
I tell you, I tell you,
I tell you we must die

Oh, moon of Alabama
we now must say goodbye!
We've lost our good old mama
and must have whiskey, oh, you know why

Well, show me the way
to the next little girl
Oh, don't ask why,
oh, don't ask why
For if we don't find
the next little girl
I tell you we must die
I tell you we must die
I tell you, I tell you, I tell you we must die



Píseň 38. týdne

22. září 2012 v 10:54 | Alda |  Archiv písní týdne
No ne, skoro bych zapomněl na píseň tohoto týdne, když jsem teďka před deseti minutami vstal a uvědomil si, že je sobota :). Takže bych s tím mohl něco udělat, že, no ještě není pozdě... Dneska potěším všechny, kdo mají rádi flétny. Někteří už možná tušíte o co půjde, ano, na tento týden jsem vybral písničku Mother Goose z alba Aqualung britské skupiny Jethro Tull. Album Aqualung bylo vydáno v roce 1971 a autorem písně je Ian Anderson. Na rozdíl od mnoha jiných písní JT se tady ale neobjevuje příčná, ale zobcová flétna, respektive dvě - sopránová a altová, na které hráli Martin Barre (hraje také na elektrickou kytaru v druhé části písně) a Jeffrey Hammond-Hammond (baskytarista JT v té době). Právě použití fléten v první části písně, v kontrastu s elektrickou kytarou na jejím konci, mi na Mother Goose přijde nejzajímavější - a je to jedna z mých nejoblíbenějších písní od Jethro Tull.
Pokud jde o text, ten údajně vznikl jako sled asociací Iana Andersona, když se procházel v londýnském parku Hampstead Heath. Pokud máte rádi (text) I Am the Walrus a podobné kreativní nonsenzy, myslím, že zalíbení najdete i v Mother Goose Iana Andersona. - Mother Goose (Matka Husa) je postava z anglického folkloru, která je tradičně uváděna jako autorka lidových pohádek.


lyrics:

As I did walk by Hampstead Fair
I came upon Mother Goose -- so I turned her loose --
she was screaming.
And a foreign student said to me --
was it really true there are elephants and lions too
in Piccadilly Circus?

Walked down by the bathing pond
to try and catch some sun.
Saw at least a hundred schoolgirls sobbing
into hankerchiefs as one.
I don't believe they knew
I was a schoolboy.

And a bearded lady said to me --
if you start your raving and your misbehaving --
you'll be sorry.
Then the chicken-fancier came to play --
with his long red beard (and his sister's weird:
she drives a lorry).

Laughed down by the putting green --
I popped `em in their holes.
Four and twenty labourers were labouring --
digging up their gold.
I don't believe they knew
that I was Long John Silver.

Saw Johnny Scarecrow make his rounds
in his jet-black mac (which he won't give back) --
stole it from a snow man.
As I did walk by Hampstead Fair
I came upon Mother Goose -- so I turned her loose --
she was screaming.


The Move

17. září 2012 v 13:56 | Alda |  Skupiny
O anglické skupině The Move jsem se už zmínil v rámci obsáhlejšího vyprávění o Electric Light Orchestra, protože The Move byli přímým předchůdcem této legendy. Myslím nicméně, že tato skupina byla ve své době natolik významná, že se jí sluší věnovat i samostatný článek. The Move byli mnohem více než "jen" předchůdci ELO.
Základy skupiny byly položeny na sklonku roku 1965 v Birminghamu. Trojice Trevor Burton (kytary), Ace Kefford (baskytara) a Roy Wood (kytary, zpěv) založila skupinu se záměrem přitáhnout do ní nejlepší birminghamské hudebníky. Prvotním vzorem se pro ně stali The Who. Trojice přizvala Beva Bevana (bicí) a Carla Waynea (zpěv) a první vystoupení odehráli počátkem roku 1966; repertoár se skládal převážně z cover verzí amerických rock'n'rollových a t. zv. Motown hitů. Název byl odvozen od přesunů jednotlivých členů mezi početnými místními kapelami před vznikem The Move. Manažerem skupiny se stal Tony Secunda, který pod sebou měl již Moody Blues. Vytvořil poněkud extravagantní image kapely při jejich koncertech - na pódiu se objevovaly na př. obrazy osobností ze světa politiky, které Carl Wayne srážel sekerou (údajně mezi nimi byl i portrét Adolfa Hitlera!). Mimoto také Secunda přesvědčil Roye Wooda, aby začal skládat pro kapelu písně. Záhy poté tak mohl vyjít první singl The Move - píseň Night of Fear, který na počátku roku 1967 dosáhl hned 2. místa v britské Top 20. Ve vztahu k pozdějšímu vývoji skupiny (a přerodu do ELO) stojí určitě za zmínku citace klasického díla v písni - jednalo se o Čajkovského Předehru 1812.
Výstřednost Tonyho Secundy přivedla ještě v tomtéž roce skupinu do problémů - v rámci reklamní kampaně ke třetímu singlu The Move, Flowers in the Rain, totiž nechal vydat kreslenou pohlednici zesměšňující tehdejšího britského premiéra Harolda Wilsona. Wilson skupinu žaloval, přestože členové neměli s nápadem svého manažera nic společného, Secunda se jich patrně ani nezeptal, zda s vydáním pohlednice souhlasí. The Move soudní při prohráli a tantiémy (příjmy plynoucí z autorských práv) z této nahrávky pak byly vypláceny na dobročinné účely. The Move se se svým manažerem rozešli a jeho místo zaujal Don Arden. Ostatně, Roy Wood, který se postupně stal vůdčím duchem skupiny, nebyl se Secundovými nápady ohledně podoby koncertů příliš spokojen. Dohrou soudního sporu bylo, že se skupina rozhodla nevydat píseň Cherry Blossom Clinic jako singl s B-stranou Vote for Me, protože satirická Vote for Me (Volte mě) představovala potenciálně problematickou píseň. Vyšla pak až v roce 1997, zatímco Cherry Blossom Clinic se objevila na debutovém albu skupiny nazvaném prostě The Move, v roce 1968. Bylo to jediné album natočené v původní sestavě a skládalo se z deseti původních písní Roye Wooda a třech cover verzí. Většinu písní zpívali buď Carl Wayne nebo Roy Wood; dvě čísla zpíval Trevor Burton, jedno Bev Bevan. Počátkem roku 1968 odešel Ace Kefford kvůli narůstajícím osobním problémům. Skupina pokračovala dále ve čtyřech a baskytaru převzal Trevor Burton. V té době také Roy poprvé pozval Jeffa Lynnea, aby se ke skupině připojil, ovšem Jeff v té době slavil úspěchy s kapelou The Idle Race, takže odmítl.
Po neúspěchu singlu Wild Tiger Woman dosáhli The Move na samotný vrchol britského singlového žebříčku s písní Blackberry Way, kde na klávesy hrál Richard Tandy, další pozdější člen ELO. Richard také chvíli zaskakoval na koncertech jako baskytarista za zraněného Trevora Burtona. Trevor nebyl spokojen se směřováním skupiny ke komerčnímu zvuku, v jakém vznikla Blackberry Way a odešel; v roce 1969 jej nahradil Rick Price. The Move odehráli dva koncerty v USA, ale nesetkali se tam s velkým zájmem, takže plánované americké turné bylo zrušeno. S Rickem Pricem nahrála skupina album Shazam, které představilo delší a tvrdší písně, než jaké vycházely jako singly. Roy Wood v té době začal uvažovat o založení skupiny, která by kombinovala rock a klasickou hudbu se širokým využitím smyčcových a dechových nástrojů - pozdější Electric Light Orchestra. Napětí mezi ním a Carlem Waynem vyústilo ve Wayneův odchod počátkem roku 1970. "Nahradil" jej Jeff Lynne, kterému se líbil Royův nápad. Roy také potřeboval někoho, kdo bude schopný psát písně, aby sám nebyl pod takovým tlakem. Skupina vyjela na turné s nedávno vzniklými Black Sabbath, jimž také Don Arden dělal manažera, a poté vydala album Looking On, které už předjímalo zvuk pozdějších ELO s využitím bohaté škály nástrojů a aranžérských postupů. Přitvrzené blues Brontosaurus uspělo jako singl, když dosáhlo v hitparádě 7. místa. Roy a Jeff začali pracovat na písních pro budoucí ELO, a tak se v tisku objevily fámy, že The Move skončili. To ovšem nebyla pravda, mělo vzniknout ještě jedno album a písně vycházející pod hlavičkou The Move jako singly pomáhaly financovat rozbíhající se projekt.
Koncem roku 1970 skupinu opustil Rick Price a zůstalo jen trio Bevan, Lynne, Wood, kteří dokončili a v následujícím roce vydali poslední album skupiny, Message from the Country, které bylo velmi dobře hodnoceno hudebními kritiky, na rozdíl od svého předchůdce. V tomtéž roce vyšla také debutová deska skupiny Electric Light Orchestra, na jejímž nahrávání se všichni tři členové The Move podíleli. Pod hlavičkou The Move vyšly ještě tři, vesměs velmi úspěšné singly; posledním se stala California Man v dubnu 1972. Další, 10538 Overture, už byla vydána jako singl ELO. The Move se tak postupně změnili v Electric Light Orchestra, takže další osudy této skupiny najdete v článcích o ELO.
Pokud máte rádi Beatles, Rolling Stones a The Who, určitě se vám budou líbit i The Move :), alespoň tedy jejich rané singly z konce 60. let. A kdo máte rádi ELO, pravděpodobně oceníte písničky The Move, které napsal Jeff Lynne (znějí vskutku jako ELO - viz druhá ukázka). Jsem moc rád, že jsem díky zájmu o ELO narazil i na tuto skupinu; bylo by škoda, kdyby se na ni zapomnělo úplně.

Diskografie - studiová alba:

The Move (1968)
Shazam (1970)
Looking On (1970)
Message from the Country (1971)

Obal singlu Fire Brigade ukazuje členy původní sestavy The Move: zleva Trevor Burton, Carl Wayne, Ace Kefford, Bev Bevan a vpředu Roy Wood.

Obal desky Message from the Country - malba Roye Wooda podle nápadu Jeffa Lynnea

Píseň Blackberry Way dosáhla v roce 1969 na vrchol britské hitparády. Kdo taky chcete ráno zapnout rádio a slyšet něco tak úžasného? :)

Píseň Message from the Country ze stejnojmenného alba má pro znalce ELO nápadně známý zvuk...

Píseň 37. týdne

13. září 2012 v 20:38 | Alda |  Archiv písní týdne
Na tento týden jsem zvolil píseň od americké skupiny Kansas jménem Windows. Není to myšleno jako reklama na stejnojmenný operační systém... :). No, teď vážně, jejím autorem je Kerry Livgren a vyšla na albu Vinyl Confessions v roce 1982. Vzhledem k předchozí konverzi Kerryho Livgrena ke křesťanství patrně obsahuje výzvy k posluchačům v evangelickém duchu. Já jsem je v textu tedy nenašel, zase tak dobře Bibli neznám, ovšem nicméně přijde mi, že oproti jiným Kerryho textům je Windows zaměřená spíše obecně... Můžete se nad textem zamyslet, chcete-li, ale ať už v něm najdete cokoli, myslím, že tenhle kousek je prostě hodně dobrý.


Windows, to the world are what we're looking through
Who knows, if what we find is true
Seeing, is believing as some people say
Knowing, is to get a better view

(Chorus)
For the windows of the world
are never open all the way
and the voices of the past
are not forgotten
Till you leave it all behind you,
you will never see the day,
'cause your life is on the line

Tasting, of the wine of some forbidden fruit
Reaping, the sorrows that we sow
Reaching, to the stars will never bring us home
Teaching, what we really could not know

(Chorus)

Touching, we are moving to the things we feel
Trying, to be what we could never be
Turning, if we'd only open up our hearts
Yearning, for the things we cannot see

(Chorus)

Píseň 36. týdne

6. září 2012 v 22:27 | Alda |  Archiv písní týdne
Jak jste zahájili ve škole? Člověk se ani nenaděje a první týden je za námi. Končící léto je stále pohodové, takže to je určitě důvod k úsměvu, nu a samozřejmě je tu váš Rock around the Clock a píseň pro tento týden. Vybral jsem opět velkou pohodovku, myslím, že se tak nějak dobře hodí k přelomu léta a podzimu, který je taky takový pohodově - melancholický, jako úvodní riff písničky. No, nebudu zbytečně zdržovat, tady máte George Harrisona, kterého snad už nemusím představovat, a jeho skvělou Give Me Love (Give Me Peace on Earth), která vznikla pro album Living in the Material World, vydané v roce 1973. Vyšla také jako singl, který dosáhl na špičku žebříčku ve Spojených Státech a ve Velké Británii se prosadil mezi nejlepších deset. Podobně jako předchozí velký Georgeův hit, My Sweet Lord, je tato píseň modlitbou, vyznáním lásky k Bohu, ovšem stejně tak dobře ji můžeme považovat i za vyznání lásky k člověku. Toto prolnutí různých pojetí lásky nebylo u duchovně založeného George ničím neobvyklým. (Článek o něm najdete v sekci Osobnosti).

text:

Give me love
Give me love
Give me peace on earth
Give me light
Give me life
Keep me free from birth
Give me hope
Help me cope with this heavy load
Trying to touch and reach you with
heart and soul

Oh, my Lord...

Please take hold of my hand, that
I might understand you

Won't you please,
oh won't you

Give me love
Give me love
Give me peace on earth
Give me light
Give me life
Keep me free from birth
Give me hope
Help me cope with this heavy load
Trying to touch and reach you with
heart and soul