Pokud se vám videa u jednotlivých článků nezobrazují správně, prosím aktualizujte stránku.

Pták Rosomák

16. srpna 2012 v 0:43 | Alda |  Ostblok Rock
Pták Rosomák je druhé studiové album legendární československé skupiny Olympic, které bylo vydáno v roce 1969 u společnosti Supraphon. Společně s debutem Želva, který vyšel předchozího roku, je deska Pták Rosomák považována za jedno z průkopnických alb československého rocku. Zároveň se patrně jedná o jeden z mála oficiálně vydaných československých psychedelických počinů.
Deska vznikala ve stejné sestavě jako předchozí album (obsazení viz níže), ale někteří členové přibrali další nástroje - tak hraje Petr Janda v písni Pohřeb své vlastní duše na housle, zatímco Jan Antonín Pacák se představuje jako flétnista hned v několika číslech. V písni Ikarus blues slyšíme sitár, indický strunný nástroj oblíbený v té době v západní psychedelické hudbě - je možné, že to je vůbec první československá nahrávka, v níž tento nástroj zazněl; jako host si na něj zahrál Zdeněk Rytíř. Většinu písní opět dodalo autorské duo Petr Janda (hudba) a Pavel Chrastina (texty), s výjimkou již zmíněné Ikarus blues, kterou složil Ladislav Klein s textem Zdeňka Rytíře. Bylo to ostatně poslední album, na němž najdeme Chrastinovy texty, které výrazně podtrhávají psychedelický charakter alba.
Právě texty jsou určitým jednotícím prvkem rozmanitých skladeb a spojují je jistým způsobem do koncepčního alba, i když je to spojení značně volné. Možná je to jen můj dojem, netuším, zdali to bylo záměrem autorů, ale můžeme tu vysledovat určitá společná témata, jako jsou sny (Báječné místo, O půlnoci), iluze (Krásná neznámá, Z bílé černou) či kouzla (Čekám na zázrak, Svatojánský happening). Všechny texty jsou plné výrazných obrazů, často hodně fantastických, na př. píseň Kamenožrout zelený bývá označována za příklad dadaismu, míním ale, že nejpodivnějším textem je již zmíněná Čekám na zázrak: "V září se to pokaždé stává/ V září žere housle můj kůň/ V září se moc dívek nevdává/ V září svítí barevně tůň." A tou podivností tu nemyslím něco negativního, ba právě naopak. Co znám české texty, s ničím podobným jsem se nesetkal. Pokud to srovnáme s pozdější produkcí Olympic, zní to jako z jiného světa. A takových obrazů najdeme na desce více.
Hudebně je deska kombinací jednoduchých, výrazných melodií, které vám snadno utkví v paměti, a nápaditých aranžmá. Najdeme tady "typické" kytarové vypalovačky jako úvodní Krásná neznámá a titulní skladba, která uzavírá A stranu. Písně Everybody a zejména O půlnoci se svým pojetím blíží k hard rocku, zatímco již široce zmíněná Čekám na zázrak se svým aranžmá vokálů a sólem na flétnu nese stopy vážné hudby. Takový nádech má i Pohřeb své vlastní duše s výraznými varhanami, která svým rytmem připomínajícím příznačně pohřební pochod poněkud vybočuje z celku desky, ostatní skladby jsou rychlejší, rytmičtější. Aranžérsky zdařilé jsou i experimentální zvukové plochy v písních Báječné místo a O Půlnoci. V prvním případě je to vytvoření tajemné, mystické atmosféry za použití kontrastu basového riffu a "rozvířené" flétny; ve druhém případě doplňují kytarové efekty hlasy, děsivý smích, šepot a kroky a vzniká něco jako zhudebněná noční můra (jako malého kluka mě to opravdu děsilo!). Dalšími zajímavými momenty je třeba několikanásobně nahrané kazoo v písni Tvé neklidné svědomí, zdatně zde suplující jazzovou sekci (matně si vzpomínám, že to byl už před mnoha lety můj oblíbený moment) a orientální flétna, bonga a již zmíněný sitár v Ikarus blues.
Celkově, a myslím, že to není nutně jen mým aktuálním zamilováním do této desky a raných Olympic jako takových, hodnotím album jako výrazný posluchačský zážitek, a líbilo-li se mi i před takovými patnácti lety, kdy jsem ještě nemohl docenit mnohé jeho aspekty, líbí se mi dnes tím spíše. Tuším, že docela předběhlo svou dobu - no a když se nad tím tak zamyslím, stěží mohu říci, že dnešní doba jej dohnala - hudební vývoj se ubíral jiným směrem, a tak zůstalo v rámci československého rocku poněkud osamoceno. Je to trochu škoda, protože raní Olympic rozhodně snesou srovnání s hudební produkcí jiných států tehdejšího Východního bloku. Nu ale nesmutněme, máme tu dvanáct skvělých skladeb - ať si pustíte na youtube jakoukoli (akorát Báječné místo tam není), budete překvapeni, co také byli Olympic. Těžko vám řeknu, která je moje nejoblíbenější, protože tohle je jedna z těch desek, kterou miluju jako celek. Na ukázku tedy Čekám na zázrak, protože je to i s dobovým videem, které ukazuje tehdejší členy skupiny.

Seznam skladeb:
autory jsou Petr Janda (hudba) a Pavel Chrastina (texty), pokud není uvedeno jinak
strana A
1. Krásná neznámá
2. Ikarus blues (Ladislav Klein - Zdeněk Rytíř)
3. Báječné místo
4. Everybody
5. O půlnoci
6. Pták Rosomák

strana B
1. Tvé neklidné svědomí
2. Čekám na zázrak
3. Z bílé černou
4. Pohřeb své vlastní duše
5. Kamenožrout zelený
6. Svatojánský happening

sestava:
Miroslav Berka - klávesové nástroje
Petr Janda - sólová kytara, zpěv (sólo A1, A3, A5, A6, B1, B4), housle (B4)
Pavel Chrastina - baskytara, zpěv (sólo B5, B6)
Ladislav Klein - rytmická kytara, zpěv (sólo A2, B2, B3)
Jan Antonín Pacák - bicí, perkuse, flétna (A2, A3, B2), zpěv (sólo A4); design obalu

Zdeněk Rytíř - sitár (A2)


Obal desky dle designu Jana Antonína Pacáka už sám o sobě napovídá o jejím psychedelickém charakteru. Komu to něco připomíná, ať zvedne ruku :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama