Pokud se vám videa u jednotlivých článků nezobrazují správně, prosím aktualizujte stránku.

Srpen 2012

Píseň 35. týdne

31. srpna 2012 v 18:47 | Alda |  Archiv písní týdne
No tak co, prázdniny končí, když se podíváte ven, vidíte zamračenou oblohu, prší... Snad to není pro vás důvod ke špatné náladě, a kdyby jo, tahle písnička vám ji snad spraví. Je moc pohodová a mám ji rád, i když jsem na ni v poslední době trochu pozapomněl. One More Rainy Day od anglické skupiny Deep Purple z jejich první desky Shades of Deep Purple, která byla vydána v roce 1968 a uspěla zejména ve Spojených státech. Píseň složili Rod Evans a John Lord a skupina ji nahrála jako poslední z písní, které se potom objevily na debutovém albu. Vyšla také na singlu jako B-strana prvního hitu Deep Purple, cover verze písně Billieho Joea Royala, Hush.
Tak si ještě užívejte posledních prázdninových chvilek, i třeba s One More Rainy Day, a v pondělí vykročte do školy tou správnou nohou - aneb ať se vám v novém školním roce daří, Rock around the Clock je tu pro vás :)!


Changes, visible changes -
sky looking so forlorn
It looks like the world's been born
on one more rainy day

Trying to see the sunlight,
my heart's crying out loud
I try to see through the clouds
on one more rainy day

One more rainy day
Once again my mind is grey
This is what a rainy day can do
One more rainy day
One more rainy day

Sun starts shining on through -
new world, my world with you
It's strange what sun can do
on one more rainy day

Ruleta - Maďarské rockové skupiny

30. srpna 2012 v 15:38 | Alda |  Ostblok Rock
Ruleta - Maďarské rockové skupiny je první výběrové album ediční řady vydavatelství Supraphon, která měla posluchačům v tehdejším socialistickém Československu přiblížit nejvýznamnější hudební počiny ostatních států Východního bloku. Bylo celkem logické začít maďarskou scénou, která byla velmi bohatá a pyšnila se mezinárodně známými a uznávanými skupinami jako Omega či Locomotiv GT; druzí jmenovaní měli za sebou koncert v Praze v roce 1973. Sestavení výběru se ujal uznávaný hudební odborník Miroslav Černý a v nabídce Supraphonu se objevilo v roce 1978. Všechny nahrávky byly převzaty od maďarské firmy Hungaroton.
Výsledkem je album obsahující 12 písní, které přehledně mapují podobu maďarské scény ve druhé polovině 70. let. Vedle výše zmíněných Omega a Locomotiv GT je zde zastoupeno dalších deset uskupení, na př. československému publiku známí Corvina, kterým v roce 1975 vyšlo u bratislavského Opusu album s písněmi v angličtině, vznikající ve spolupráci s československými autory. Dále můžeme slyšet třeba velmi populární uskupení Neoton, které v době vydání alba mělo období největší slávy (i za hranicemi Východního bloku) ještě před sebou.
Je pochopitelné, že pro výběrové album byly zvoleny písně s výraznými melodiemi; tato melodičnost je však pro maďarský rock obecně charakteristická, takže to výběr dobře vystihuje. Stejně tak dobře vystihuje i jeho již zmíněnou bohatost, rozmanitost. Některé písně výrazně nesou nastupující vliv diska, a to Nem baj skupiny Juventus a Gyere kislány, gyere od formace Beatrice. Jejich jakýmsi protipólem je hard rocková až heavy metalová A becsület skupiny Piramis, kde kytarový riff nezapře odkaz na Black Sabbath. Velikáni maďarské scény Omega přispěli glamrockovou A könyvelö álma, zatímco jejich "konkurenti" Locomotiv GT představují ve vám již známé písni A kicsi, a nagy, az Artúr és áz Indián (dal jsem ji tady jako píseň 13. týdne) hudebně (i textově, pro ty, kdo tomu rozumí :D) barevné funky. Výše už rovněž zmínění Corvina zastupují laskavý folk rock s příčnou flétnou v nostalgicky znějící Holnap majd ujra eljövünk (velmi vhodně uzavírá 2. stranu desky) a v podobném duchu se nese další píseň, která se tady na blogu již objevila, country rocková Csavargóének skupiny Gemini. Neoton jsou v písni Hozzánk mindig hazaérkezel diskem dosud neovlivnění a kytarové sólo zde je jeden z nejzajímavějších momentů desky vůbec, zatímco zpívané pasáže činí z této písně jednu z melodicky nejvýraznějších na albu (což v konkurenci ostatních není vůbec jednoduché). Dalším velmi zajímavým momentem desky je Széttört Álmok skupiny Syrius, a to zejména díky svému basovému riffu. Bergendy zaujme použitím dechové sekce v lehce zasněné písni Ez vagyok én, s ez vagy nekem a následující experimentální Minek ide szöveg od skupiny Generál je nejvýraznější vokalizace nesmyslných slov, která mi dost připomíná šamanský zpěv. A na závěr zbývá zmínit Egy dal mindenkinek skupiny Skorpio, která se od ostatních na desce odlišuje svým pomalým tempem a opět příjemně ukončuje 1. stranu desky.
Maďarský rock socialistické éry je z dnešního pohledu zahalen jednak závojem dávných časů, jednak závojem exotiky, a je poněkud pozapomenutý. To ale nic nemění na tom, že se jedná o kvalitní hudbu - některé kousky obsažené na desce by jistě snesly i srovnání se západní produkcí. Výběr dokazuje, že i socialismus měl - i když se to často neobešlo bez třenic, ústupků a zákazů činnosti - rockovým fanouškům co nabídnout. Dneska díky youtube můžeme tyto písně znovu objevovat: ne každý má to štěstí (jako já) vlastnit gramofón. Mimochodem, nedávno jsem si uvědomil, že tuto desku nasazuju na talíř ze všech mých desek nejčastěji... Při poslechu maďarských písní taky možná zjistíte, že i když maďarštině nerozumíte, je to hezký, zpěvný jazyk. A možná dostanete chuť se jej naučit. Co dodat? Po maďarsku spolu s Lokomotiv GT: Ringasd el magad!

Seznam skladeb:
strana A
1. A könyvelö álma (Sen účetního revizora)
(László Benkö - Ferenc Debreczeni - János Kóbor - Tamás Mihály - György Molnár - Péter Sülyi) OMEGA
2. Ez vagyok én, s ez vagy nekem (Takový jsem díky tobě)*
(Sándor Hajdu - Ferenc Demjén) BERGENDY
3. Minek ide szöveg (Slova jsou zbytečná)
(Mátyás Várkonyi - Károly Horváth) GENERÁL
4. Széttört álmok (Zmařené sny)
(Ottó Schöck - Ákos Molnár) SYRIUS
5. Hozzánk mindig hazaérkezel (Pokaždé se k nám vrátíš)
(László Pásztor - Lajos Galácz) NEOTON
6. Egy dal mindenkinek (Píseň pro všechny)
(Károly Frenreisz) SKORPIO

strana B
1. A kicsi, a nagy, az Artúr és az Indián (Malý a velký, Artur a Indián)
(Gábor Presser - Anna Adamis) LOCOMOTIV GT
2. Gyere kislány, gyere (Pojď, slečno, pojď)
(Mónika Csuka - Ferenc Nagy) BEATRICE
3. Csavargóének (Tulácká píseň)
(Gábor Heilig) GEMINI
4. Nem baj (Nevadí)
(Mónika Csuka - Edit Szigeti) JUVENTUS
5. A becsület (Čest)
(János Zavodi - Lajos Som) PIRAMIS
6. Holnap majd ujra eljövünk (Zítra přijdeme znovu)
(Ferenc Szigeti - Reszö Soltész) CORVINA

Miroslav Černý - odpovědný redaktor alba
Pavel Büchler - design obalu
Jaroslava Němcová - odpovědná redaktorka obalu

* s výjimkou Ez vagyok én, s ez vagy nekem jsou všechny písně z desky dostupné na youtube

Píseň 34. týdne

26. srpna 2012 v 19:15 | Alda |  Archiv písní týdne
Tak já tady tak vesele poslouchám rock'n'roll a úplně už bych byl zapomněl na to, že je neděle a že jsem zde ještě stále nedal žádnou píseň týdne. Takže tady je jedna rock'n'rollová pecka par excellence, od britské skupiny Rolling Stones, The Last Time. Píseň napsali Mick Jagger a Keith Richards a vyšla jako singl v roce 1965. Stala se třetí písní skupiny, která ve Velké Británii dosáhla na 1. místo žebříčku. Údajně vycházela z lidového gospelu This May Be the Last Time, ovšem Rolling Stones z ní udělali jednu z rock'n'rollových klasik. Jako taková byla velmi oblíbená mezi fanoušky a Rolling Stones ji hrávali pravidelně na koncertech v letech 1965 - 1967. Je zajímavé, že po zatčení Mikea Jaggera a Keitha Richardse (rok 1967) za držení drog píseň nahráli jako singl také The Who, aby pomohli shromáždit peníze na kauci (zajímavý případ solidarity mezi rockery); než se ovšem singl dostal do prodeje, byli Jagger a Richards propuštěni.



(to video jsem nevytvářel já a nenesu odpovědnost za to, co tam je! Jsem ta poslední osoba, která by chtěla nějak stavět Rolling Stones a Beatles do protikladu)

lyrics:

Well I told you once and I told you twice
But ya never listen to my advice
You don't try very hard to please me
With what you know it should be easy

Well this could be the last time
This could be the last time
Maybe the last time
I don't know. Oh no. Oh no

Well, I'm sorry girl but I can't stay
Feelin' like I do today
It's too much pain and too much sorrow
Guess I'll feel the same tomorrow

Well this could be the last time
This could be the last time
Maybe the last time
I don't know. Oh no. Oh no

Well I told you once and I told you twice
That someone will have to pay the price
But here's a chance to change your mind
'Cuz I'll be gone a long, long time

Well this could be the last time
This could be the last time
Maybe the last time
I don't know. Oh no. Oh no
Well, this could be the last time

Electric Light Orchestra, část III.: V rytmu diska

24. srpna 2012 v 20:45 | Alda |  Skupiny
V povídání o skupině ELO jsme se minule dostali do roku 1978, kdy měli za sebou vydání komerčně nejúspěšnější desky, dvojalba Out of the Blue. Dnes dokončíme historii vlastní skupiny v letech 1979 - 1986, kdy tvorbu skupiny významně ovlivňovala právě taneční hudba, disko a t. zv. New Wave, neboli Nová vlna, hudba založená na rozsáhlém využití elektronických nástrojů.
V sestavě ELO došlo někdy v roce 1978 k významné změně v sestavě, protože Jeff Lynne zrušil smyčcovou sekci skupiny a propustil její členy, Mika Kaminskiho, Melvyna Galea a Hugha McDowella; smyčcová sekce totiž s používáním studiového orchestru postupně ztrácela význam a na Out of the Blue se tito tři hudebníci prakticky neobjevili (Mik ve třech písních, Melvyn v jedné a Hugh vůbec). Nicméně, na Out of the Blue jsou psáni jako stálí členové a můžeme je vidět i klipech, které byly natáčeny k následujícímu albu, Discovery, které vyšlo v roce 1979. Sestava se tak nadále skládala pouze z Jeffa, Beva Bevana, Richarda Tandyho a Kellyho Groucutta.
Album Discovery (kterému se mezi fanoušky říká Disco? Very!) představilo onen výše zmíněný "disko" zvuk a dosáhlo obrovské popularity. Stalo se prvním albem ELO, které to dotáhlo na špici albového žebříčku ve Velké Británii, a první deskou vůbec, z níž vzešly čtyři singly, které to dotáhly do britské Top 10. Mezi tyto hitovky patřily také dvě ikonické písně ELO, Shine a Little Love s charakteristickým zvukem smyčců (mně to vždycky připomínalo stíhačky či něco podobného), která se stala jedničkou v Kanadě a v Británii dosáhla na 6. místo, a Don't Bring Me Down, rockové číslo, kde vliv diska nebyl tolik patrný. To se stalo vůbec nejúspěšnějším singlem skupiny, protože v Británii dosáhlo na 3. místo, v USA pak na čtvrté. Dalšími singlovými hity byly Confusion, The Diary of Horace Wimp a Last Train to London. Album bylo oceněno jako multiplatinové, jen ve Spojených státech se jej prodaly 2 miliony kopií. Discovery tak pokračovalo ve výjimečném úspěchu předchozích desek. Je zajímavé, že skupina tentokrát nevyjela na světové turné; místo toho vznikla videa ke všem devíti písním alba.
Po úspěchu Discovery dostal Jeff nabídku napsat část soundtracku k fantasy muzikálu Xanadu režiséra Roberta Greenwalda s Olivií Newton-John v hlavní roli. Přestože film nebyl příliš úspěšný, soundtracku, který zčásti nahrála skupina ELO a zčásti Olivia Newton-John, se dařilo velmi dobře, dosáhl dvou platinových ocenění a pro ELO znamenal hity I'm Alive a All Over the World. Titulní píseň nahrála Olivia společně s ELO a tato píseň se stala jedinou za historii ELO, která ve Velké Británii dosáhla na samotnou špičku singlového žebříčku. V tomtéž roce (1980) vyšla také vzpomínková kniha Beva Bevana, The Electric Light Orchestra Story (u nás bohužel nedostupná).
V roce 1981 vydali ELO své druhé koncepční album Time, vyprávějící příběh člověka, který se najednou ocitne v roce 2095 a v tomto zcela změněném světě se cítí zmaten a ze všeho nejvíce si přeje návrat zpět do své doby, což není možné. Album je charakteristické vlivem Nové vlny a hlavní roli zde hrají syntezátory, vedle nich však byl stále ve studiu přítomen orchestr a při následném světovém turné (posledním v historii skupiny) se na pódium vrátil houslista Mik Kaminski. Stejně jako Discovery se album dostalo na první místo v albovém žebříčku ve Velké Británii, velkého úspěchu dosáhlo také na př. v Austrálii, Švédsku či Západním Německu; méně už se mu dařilo ve Spojených státech. Hlavním singlovým hitem byla píseň Hold on Tight, která k Nové vlně přidala vliv rockabilly, staršího rockového žánru, který počátkem 80. let procházel znovuzrozením. Hold on Tight dosáhla do Top 10 na obou stranách Atlantiku. Kombinací elektronických nástrojů a sci-fi tematiky se Time stalo velmi vlivným albem.
Další desku chtěl Jeff Lynne nahrát jako dvojalbum, ale nahrávací společnost to zamítla, protože by to bylo příliš drahé. Některé z písní, které Jeff pro plánované dvojalbum napsal, ale které se nakonec na vydanou desku nevešly, se objevily jako b-strany singlů. Album Secret Messages, o kterém jsem již na blogu psal (mrkněte do sekce Alba), vyšlo v roce 1983. Zpočátku se drželo v Top 5 britského albového žebříčku, ale rychle z něj vypadlo, protože singly, které z něho vzešly, neuspěly v hitparádách (kromě ikonické Rock'n'roll Is King). Objevily se zprávy, že se skupina rozpadá - baskytarista Kelly Groucutt odešel již v průběhu natáčení Secret Messages (jeho party nahrál Jeff), Bev Bevan se účastnil světového turné s Black Sabbath a Jeff Lynne a Richard Tandy nahrávali skladby na soundtrack k filmu Electric Dreams pod Jeffovým jménem. Bev popřel, že by se skupina byla rozpadla. Navíc smlouva s nahrávací společností zavazovala ELO k nahrátí ještě jednoho alba.
V roce 1985 se tedy trojice Jeff, Bev a Richard vrátila do studia, aby nahrála na dlouhou dobu poslední album skupiny, Balance of Power. V jistém smyslu je to opět koncepční album, protože ve většině textů se odráží Jeffovy pocity z konce skupiny a rozčarování z toho, že ještě musí pokračovat, protože jej k tomu zavazuje smlouva, že slavný hudebník je vázán poptávkou po jeho tvorbě a proměnlivostí vkusu publika. Jeff se s tím dokázal vypořádat po svém, myslím, že album je velmi kvalitní, ač zní docela jinak než jeho předchůdci (m. j. se zde poprvé objevil saxofon). Úspěšným byl singl Calling America, který to v USA naposledy dotáhl do Top 20. ELO pak odehráli ještě několik vystoupení, k poslednímu došlo ve Stuttgartu 13. července 1986. Zde posloužili jako doprovodná skupina pro Roda Stewarta. Poté se skupina prakticky rozpadla, ač to Jeff oznámil až po dvou letech, když za ním Bev Bevan přišel s myšlenkou nahrát další album ELO. V té době už Jeff spolupracoval s Georgem Harrisonem a dalšími hudebníky ve skupině Travelling Wilburys.
Skupina ELO přestala existovat, ale její jméno žilo dále. Beva myšlenka na pokračování - i třeba bez Jeffa - neopustila a počátkem 90. let ji zrealizoval. O tom a o dalších pokusech o obnovení legendy si povíme příště, v závěrečné části vyprávění o ELO, nazvané Návraty legendy.

Obal alba Time z roku 1981

Bev Bevan, Jeff Lynne a Richard Tandy při natáčení videa k písni Calling America před pařížským Centre Pompidou

Video k písni Secret Messages odkazuje na témata sci-fi a vesmíru, která provázela ELO někdy od poloviny 70. let (píseň zde není kompletní)

Asi nejvíce se vliv diska projevuje v této písni, Last Train to London (z alba Discovery)

Píseň 33. týdne

17. srpna 2012 v 0:02 | Alda |  Archiv písní týdne
Třiatřicet je hezké číslo, že? Tak co kdybych oznámil jednu novinku, která počínaje dneškem vstupuje v platnost, a sice, že si můžete připomenout jakoukoliv píseň týdne, která se tu na blogu objevila v dřívějším období a nyní už vzhledem k rotaci článků byste se k ní nedostali. Všechny písně týdne, které se nenacházejí na hlavní stránce, najdete v nové rubrice "Archiv písní týdne." Pokusím se hlídat, že se všechny písně týdne, které už nejsou na hlavní stránce, objeví v této rubrice; někdy na to možná zapomenu, tak se dopředu omlouvám :).
Tak a co si poslechneme tento týden? Chce to nějakou pohodovou věc, myslím... Dalo mi to trochu přemýšlení, než jsem prošel ty skupiny, které by přicházely v úvahu, a taky chci někoho, kdo tu nezní moc často. Nebo lépe - někoho, kdo tu ještě nezazněl. To je případ americké skupiny The Doors, od nichž vám předkládám píseň Down on the Farm, která vyšla na albu Other Voices v roce 1971, tedy po smrti protagonisty skupiny, zpěváka Jima Morrisona. Na zvuku desky se to významně projevilo, tato píseň zní "nedoorsovsky", protože většinou si zvuk The Doors spojíme s výjimečným vokálním projevem Jima Morrisona. A možná proto, že zní tak "nedoorsovsky", taky zní tak pohodově. Autory jsou zbylí tři členové skupiny, John Densmore, Robby Krieger a Ray Manzarek. Dva posledně jmenovaní také sdílejí roli zpěváků.


Don't need none today -
master's gone away,
his mind has gone astray
'Cause we don't need none today -
did you hear what I say?
Don't need none today

Gonna run a rainbow ragged
Ask the mountain men, they have it
City life's a real bad habit
All the boys are down on the farm

Pták Rosomák

16. srpna 2012 v 0:43 | Alda |  Ostblok Rock
Pták Rosomák je druhé studiové album legendární československé skupiny Olympic, které bylo vydáno v roce 1969 u společnosti Supraphon. Společně s debutem Želva, který vyšel předchozího roku, je deska Pták Rosomák považována za jedno z průkopnických alb československého rocku. Zároveň se patrně jedná o jeden z mála oficiálně vydaných československých psychedelických počinů.
Deska vznikala ve stejné sestavě jako předchozí album (obsazení viz níže), ale někteří členové přibrali další nástroje - tak hraje Petr Janda v písni Pohřeb své vlastní duše na housle, zatímco Jan Antonín Pacák se představuje jako flétnista hned v několika číslech. V písni Ikarus blues slyšíme sitár, indický strunný nástroj oblíbený v té době v západní psychedelické hudbě - je možné, že to je vůbec první československá nahrávka, v níž tento nástroj zazněl; jako host si na něj zahrál Zdeněk Rytíř. Většinu písní opět dodalo autorské duo Petr Janda (hudba) a Pavel Chrastina (texty), s výjimkou již zmíněné Ikarus blues, kterou složil Ladislav Klein s textem Zdeňka Rytíře. Bylo to ostatně poslední album, na němž najdeme Chrastinovy texty, které výrazně podtrhávají psychedelický charakter alba.
Právě texty jsou určitým jednotícím prvkem rozmanitých skladeb a spojují je jistým způsobem do koncepčního alba, i když je to spojení značně volné. Možná je to jen můj dojem, netuším, zdali to bylo záměrem autorů, ale můžeme tu vysledovat určitá společná témata, jako jsou sny (Báječné místo, O půlnoci), iluze (Krásná neznámá, Z bílé černou) či kouzla (Čekám na zázrak, Svatojánský happening). Všechny texty jsou plné výrazných obrazů, často hodně fantastických, na př. píseň Kamenožrout zelený bývá označována za příklad dadaismu, míním ale, že nejpodivnějším textem je již zmíněná Čekám na zázrak: "V září se to pokaždé stává/ V září žere housle můj kůň/ V září se moc dívek nevdává/ V září svítí barevně tůň." A tou podivností tu nemyslím něco negativního, ba právě naopak. Co znám české texty, s ničím podobným jsem se nesetkal. Pokud to srovnáme s pozdější produkcí Olympic, zní to jako z jiného světa. A takových obrazů najdeme na desce více.
Hudebně je deska kombinací jednoduchých, výrazných melodií, které vám snadno utkví v paměti, a nápaditých aranžmá. Najdeme tady "typické" kytarové vypalovačky jako úvodní Krásná neznámá a titulní skladba, která uzavírá A stranu. Písně Everybody a zejména O půlnoci se svým pojetím blíží k hard rocku, zatímco již široce zmíněná Čekám na zázrak se svým aranžmá vokálů a sólem na flétnu nese stopy vážné hudby. Takový nádech má i Pohřeb své vlastní duše s výraznými varhanami, která svým rytmem připomínajícím příznačně pohřební pochod poněkud vybočuje z celku desky, ostatní skladby jsou rychlejší, rytmičtější. Aranžérsky zdařilé jsou i experimentální zvukové plochy v písních Báječné místo a O Půlnoci. V prvním případě je to vytvoření tajemné, mystické atmosféry za použití kontrastu basového riffu a "rozvířené" flétny; ve druhém případě doplňují kytarové efekty hlasy, děsivý smích, šepot a kroky a vzniká něco jako zhudebněná noční můra (jako malého kluka mě to opravdu děsilo!). Dalšími zajímavými momenty je třeba několikanásobně nahrané kazoo v písni Tvé neklidné svědomí, zdatně zde suplující jazzovou sekci (matně si vzpomínám, že to byl už před mnoha lety můj oblíbený moment) a orientální flétna, bonga a již zmíněný sitár v Ikarus blues.
Celkově, a myslím, že to není nutně jen mým aktuálním zamilováním do této desky a raných Olympic jako takových, hodnotím album jako výrazný posluchačský zážitek, a líbilo-li se mi i před takovými patnácti lety, kdy jsem ještě nemohl docenit mnohé jeho aspekty, líbí se mi dnes tím spíše. Tuším, že docela předběhlo svou dobu - no a když se nad tím tak zamyslím, stěží mohu říci, že dnešní doba jej dohnala - hudební vývoj se ubíral jiným směrem, a tak zůstalo v rámci československého rocku poněkud osamoceno. Je to trochu škoda, protože raní Olympic rozhodně snesou srovnání s hudební produkcí jiných států tehdejšího Východního bloku. Nu ale nesmutněme, máme tu dvanáct skvělých skladeb - ať si pustíte na youtube jakoukoli (akorát Báječné místo tam není), budete překvapeni, co také byli Olympic. Těžko vám řeknu, která je moje nejoblíbenější, protože tohle je jedna z těch desek, kterou miluju jako celek. Na ukázku tedy Čekám na zázrak, protože je to i s dobovým videem, které ukazuje tehdejší členy skupiny.

Seznam skladeb:
autory jsou Petr Janda (hudba) a Pavel Chrastina (texty), pokud není uvedeno jinak
strana A
1. Krásná neznámá
2. Ikarus blues (Ladislav Klein - Zdeněk Rytíř)
3. Báječné místo
4. Everybody
5. O půlnoci
6. Pták Rosomák

strana B
1. Tvé neklidné svědomí
2. Čekám na zázrak
3. Z bílé černou
4. Pohřeb své vlastní duše
5. Kamenožrout zelený
6. Svatojánský happening

sestava:
Miroslav Berka - klávesové nástroje
Petr Janda - sólová kytara, zpěv (sólo A1, A3, A5, A6, B1, B4), housle (B4)
Pavel Chrastina - baskytara, zpěv (sólo B5, B6)
Ladislav Klein - rytmická kytara, zpěv (sólo A2, B2, B3)
Jan Antonín Pacák - bicí, perkuse, flétna (A2, A3, B2), zpěv (sólo A4); design obalu

Zdeněk Rytíř - sitár (A2)


Obal desky dle designu Jana Antonína Pacáka už sám o sobě napovídá o jejím psychedelickém charakteru. Komu to něco připomíná, ať zvedne ruku :)


Píseň 32. týdne

10. srpna 2012 v 14:34 | Alda |  Archiv písní týdne
Dnes ráno jsem slyšel v rádiu tuhle písničku, kterou jsem do té chvíle vůbec neznal - a nemohla než zaujmout mě svou melodičností a příjemným hlasem zpěváka. Odposlechl jsem si text, tak to dělám vždycky, když mě nějaká písnička zaujme a chci si ji najít. K mému překvapení se ukázala být písní snad nejznámějšího folkového písničkáře všech dob, Boba Dylana a jmenuje se My Back Pages, což je vpravdě velmi podmanivý název. Bob ji napsal v roce 1964 a poprvé vyšla na jeho desce Another Side of Bob Dylan. Je interpretována jako Dylanův rozchod s hnutím t. zv. folkového protest-songu a jako důkaz, že Bob byl vývojem tohoto hnutí zklamán.
Píseň, kterou jsem slyšel v rádiu, nicméně není původní Dylanovou verzí, ale úspěšnou cover od americké rockové skupiny The Byrds. Byrds ji vydali na albu Younger than Yesterday (odkaz na hlavní téma textu písně: "I was so much older then, I'm younger than that now", tedy "Byl jsem tenkrát mnohem starší, nyní jsem mladší než tehdy") v roce 1967 a vyšla také jako singl, který se dostal do americké Top 40 (byl posledním takto úspěšným singlem skupiny). Předkládám vám tedy tuto verzi, která mě tak okouzlila.


text:

Crimson flames tied through my ears
rollin' high. And mighty traps
pounced with fire on flaming roads,
using ideas as my maps
"We'll meet on edges, soon," said I
proud 'neath heated brow
Ah, but I was so much older then
I'm younger than that now

Half-wracked prejudice leaped forth
"Rip down all hate," I screamed
Lies that life is black and white
spoke from my skull. I dreamed
Romantic facts of musketeers
foundationed deep, somehow
Ah, but I was so much older then
I'm younger than that now

In a soldier's stance, I aimed my hand
at the mongrel dogs who teach
Fearing not that I'd become my enemy
in the instant that I preach
Sisters led by confusion boats -
mutiny from stern to bow
Ah, but I was so much older then
I'm younger than that now

Yes, my guard stood hard when abstract threats
too noble to neglect
deceived me into thinking
I had something to protect
Good and bad, I defined these terms
quite clear, no doubt, somehow
Ah, but I was so much older then
I'm younger than that now

Píseň 31. týdne

4. srpna 2012 v 1:06 | Alda |  Archiv písní týdne
Zůstaňme ještě alespoň jeden týden u rock'n'rollu, pak můžeme přitvrdit nebo taky ne :). Ha, právě mě napadlo něco úžasného, ale to si nechám na později jako překvapení. Přejděme k písni tohoto týdne - It Came Out of the Sky od americké skupiny Creedence Clearwater Revival (článek o ní najdete v rubrice Skupiny), kterou složil John Fogerty. Vyšla na desce Willy and The Poor Boys v roce 1969. Rozhodně zaujme svým textem, který vypráví o farmáři a jeho setkání s nějakým tajemným objektem z vesmíru, čehož se hned chytnou média, americká vláda a dokonce i papežská kancelář. Líbí se mi hlavně ten verš "The Whitehouse said "Put the thing in the Blue Room," Vatican said "No, it belongs to Rome", Jody said "It's mine but you can have it for seventeen million.""


lyrics:

Oh, it came out of the sky, landed just a little south of Moline.
Jody fell out of his tractor, couldn't believe what he'd seen -
laid on the ground and shook fearin' for his life,
then he ran all the way to town screamin' "It came out of the sky!"

Well, a crowd gathered 'round and a scientist said it was marsh gas.
Spiro came and made a speed about raising the Mars tax.
The Vatican said, "Wow, the Lord has come!", Hollywood rushed out an epic film
and Ronnie the Popular said it was a communist plot.

Oh, the newspapers came and made Jody a national hero.
Walter and Eric said they'd put him on a network TV show.
The White House said, "Put the thing in the Blue Room," the Vatican said,
"No, it belongs to Rome"
and Jody said, "It's mine but you can have it for seventeen million."

Oh, it came out of the sky, landed just a little south of Moline.
Jody fell out of his tractor, couldn't believe what he'd seen -
laid on the ground and shook fearin' for his life,
then he ran all the way to town screamin' "It came out of the sky!"