Pokud se vám videa u jednotlivých článků nezobrazují správně, prosím aktualizujte stránku.

Červenec 2012

Electric Light Orchestra, část II.: Cesta ke hvězdám a dál

31. července 2012 v 17:06 | Alda |  Skupiny
Pokračujeme s vyprávěním o skupině ELO, v jehož první díle jsme se seznámili s prvními lety existence skupiny a prvními jejími úspěchy v období 1971 - 1974. Dnes na to navážeme vzestupem skupiny ke světové popularitě v letech 1975 - 1978. Na úvod bude užitečné připomenout si tehdejší sestavu ELO: Jeff Lynne (zpěv, kytary, skladatel, aranžér), Bev Bevan (bicí, zpěv), Richard Tandy (klávesy, aranžér), Kelly Groucutt (zpěv, baskytara), Mik Kaminski (housle), Melvyn Gale (cello), Hugh McDowell (cello) a Louis Clark (dirigent studiového orchestru, aranžér).
Po úspěchu písní jako Showdown (1973) či Can't Get It Out of My Head (1974) v americké hitparádě (druhá jmenovaná to dotáhla do Top 10), které byly založeny na výrazných, snadno přístupných melodiích, se Jeff rozhodl postavit další alba právě na takových písních. Nicméně se ELO od progressive rocku předchozích počinů neodklonili úplně, což dokazuje na př. úvodní kompozice následujícího studiového alba Face the Music (1975), instrumentální Fire on High. Tato kompozice m. j. obsahuje "tajné" sdělení nahrané pozpátku, což byla Jeffova odpověď na nařčení z toho, že píseň Eldorado z předchozí stejnojmenné desky obsahuje tajnou satanistickou zprávu. Ve Fire on High tak Bev Bevan říká následující slova, která jsou nahrána pozpátku: "The music is reversible, but time is not. Turn back, turn back, turn back, turn back." Jinak z desky vzešly singly Evil Woman a Strange Magic; prvý jmenovaný se stal do té doby nejúspěšnější písní ELO, když na obou stranách Atlantiku dosáhl do Top 10. Celkově bylo album velmi úspěšné a dosáhlo jako první v historii skupiny platinového prodeje. Skupina se pak vydala na americké turné, což znamenalo 68 koncertů během 76 dní. Při tomto turné byla poprvé použitá světelná a laserová show.
Na úspěch Face the Music navázalo o rok později album A New World Record (název je slovní hříčkou zřejmě od Richarda Tandyho: "record" znamená v angličtině nejen "rekord", ale také "nahrávka") s majestátní úvodní skladbou Tightrope (můžete si ji připomenout tady:http://rockaroundtheclock.blog.cz/1201/pisen-2-tydne) a hned čtyřmi singly: Telephone Line, Livin' Thing, Rockaria! (pouze Británie) a Do Ya (pouze USA). Nejúspěšnější byla asi Telephone Line, která získala zlaté ocenění v USA a v Kanadě a na Nové Zélandu dosáhla na samý vrchol žebříčku. Zajímavé je, že při nahrávání skupina věrně napodobila na Moogově syntezátoru vyzváněcí tón telefonu - příznačně vyzváněcí tón americký, protože ve Spojených státech byli tehdy mnohem úspěšnější než v rodné Británii. To se ovšem deskou A New World Record mělo změnit, protože ta se jako první deska ELO umístila v Top 10 britského albového žebříčku. Celkově se tohoto alba prodalo během jediného roku 5 miliónů kopií (z nichž mám jednu doma, hihihi).
Spanilá jízda ELO pokračovala albem Out of the Blue (1977). Toto dvojalbum, jediné v historii skupiny, je úctyhodným souborem 17 písní, které Jeff složil za úctyhodně krátkou dobu - během pouhých třech a půl týdne na pronajaté chatě ve Švýcarských Alpách. Už před jeho vydáním bylo objednáno na 4 milióny kopií. V Británii z něj vzešly čtyři singly, Turn to Stone, Mr. Blue Sky, Wild West Hero a Sweet Talking Woman, které se všechny dostaly do Top 20. Následující světové turné zahrnovalo 92 vystoupení a trvalo devět měsíců. Jeho součástí byla rozšířená světelná show, která obsahovala také onen létající talíř z obalu desky Out of the Blue. Podobu tohoto nového symbolu skupiny navrhl Shusei Nagaoka podle loga, které se objevilo na obalu alba A New World Record. Tento "vesmírný" image vycházel z tehdejší obliby sci-fi jako Hvězdné války či Blízká setkání třetího druhu. Vystoupení byla gigantická, ve Spojených státech se jednotlivých koncertů účastnilo až 80 tisíc diváků, což bylo tehdy maximum.
ELO během dvou, třech let vyletěli ke hvězdám, takže jejich "vesmírný" image byl z tohoto hlediska vskutku oprávněný. Frontman skupiny Jeff Lynne považuje s odstupem času alba A New World Record a Out of the Blue za vrchol tvorby ELO. Out of the Blue je také považováno za komerčně nejúspěšnější desku skupiny, ač ten úplně největší hit měl vzejít až z alba následujícího. To už se ale mělo nést v jiném duchu - v Rytmu diska, jak si povíme příště.

ELO v "klasické" sestavě v roce 1975: zleva Melvyn Gale, Hugh McDowell, Mik Kaminski, Jeff Lynne, Kelly Groucutt.

ELO při koncertě v Norsku, 1978, zleva: Mik Kaminski, Hugh McDowell, Melvyn Gale, Jeff Lynne a vzadu Bev Bevan.

Obal desky Out of the Blue.

Z desky Face the Music pochází tato píseň, Strange Magic, která vyšla jako druhý singl a v USA se dostala do Top 20. Z koncertu v Londýně roku 1976 je tento záznam, v němž Bev Bevan poněkud netradičně zpívá v popředí pódia po boku Jeffa Lynnea a Kellyho Groucutta.

ELO na vrcholu - píseň Turn to Stone z fenomenální desky Out of the Blue. Top 20 v USA i v Británii, jednička v Kanadě. Členové smyčcového tria (Mik Kaminski, Melvyn Gale, Hugh McDowell) se ve videu objevují, ale na nahrávání této písně se nepodíleli (více o tom v následujícím článku).

No a bonus pro mé věrné čtenářky, Mr. Blue Sky, taktéž z Out of the Blue... Zajímavosti k této písničce: je součástí t. zv. Concerto for a Rainy Day, souboru 4 písní, které jsou o tom, jak počasí ovlivňuje náladu. Jeff Lynne: "Bylo zataženo, mlha, asi dva týdny. Nic mě nenapadalo. A pak najednou vyšlo slunce a já si řekl: Teda, ty Alpy jsou nádherné! A napsal jsem Mr. Blue Sky a dalších 13 písní během následujících dvou týdnů." Nu a na konci elektronický hlas (přes vokodér) neříká "Mr. Blue Sky, why?", jak je napsáno ve videu, ale "Please turn me over", protože se tato píseň nachází na konci první strany desky.

Píseň 30. týdne

27. července 2012 v 13:40 | Alda |  Archiv písní týdne
V poslední době jsme tady hodně hard rockovali, art rockovali a progressive rockovali, takže je čas poslechnout si zase něco jiného. Léto je jako stvořené nejen ke koupání, ale i k poslechu takových Beach Boys, legendárních "amerických Beatles." Proto jsem na tento týden vybral jeden kousek od nich z toho nejranějšího, surf rockového období - píseň Surfin' Safari z roku 1962, ze stejnojmenného debutového alba. Autory jsou Brian Wilson a Mike Love. Tato písnička se k letním dnům hodí naprosto skvěle - nad ničím nemusíš přemýšlet (hlavně ne nad textem, protože je zcela jasný!), dej si kofolu (ne, nedělám na ni reklamu!), sežeň kamarády a vzhůru na koupání (když už se v našich končinách surfovat nedá)! Písnička je krátká, takže si ji stihneš poslechnout, než pojede autobus...


Let's go surfin' now
Everybody's learning how
Come on and safari with me
(come on and safari with...)

Early in the morning we'll be startin' out,
some honeys will be coming along
We're loading up our woody
with our boards inside
and headin' out singing our song

Come on, baby wait and see
Yes I'm gonna take you surfin' with me
Come along, baby wait and see
Yes I'm gonna take you surfin' with me

At Huntington and Malibu they're shooting the pier,
at Rincon they're walking the nose
We're going on safari to the islands this year,
so if you're coming get ready to go

They're anglin' in laguna in Cerro Azul
They're kicking out in Dohini too
I tell you surfings mighty wild's getting bigger every day
from Hawaii to the shores of Peru



Electric Light Orchestra, část I.: Děti Beatles

26. července 2012 v 23:44 | Alda |  Skupiny
O Electric Light Orchestra (ELO) už tady na blogu jeden článek mám. Nedávno jsem ovšem usoudil, že na to, že jsou mojí nejoblíbenější skupinou, je ten článek poněkud krátký a rozhodně tedy musím napsat něco více. V obavě, že by to bylo až příliš dlouhé na jeden článek, jsem se rozhodl, že toto vyprávění rozdělím na 4 části. V dnešní, první části si něco povíme o počátcích a prvních letech existence kapely, od roku 1970 do roku 1974.
Idea skupiny, která by do rockových písní vnesla prvky klasické hudby, se zrodila koncem 60. let v hlavě birminghamského hudebníka, zpěváka a skladatele, frontmana skupiny The Move, Roye Wooda. Wood chtěl "navázat tam, kde Beatles přestali" (rozuměj jejich hudební experimenty na deskách jako Magical Mystery Tour či Sergeant Pepper's Lonely Hearts Club Band, kde se ve větší míře objevily smyčcové a dechové nástroje) a tato návaznost byla v raných číslech ELO hodně znát. Roy, sám schopný multi-instrumentalista, který zvládal na př. cello, hoboj nebo fagot, počítal se širokým využitím smyčců a dechových nástrojů. Tento nápad okouzlil Jeffa Lynnea, frontmana skupiny The Idle Race, který se k The Move připojil v lednu 1970 s tím, že se společně s Royem měli soustředit na nový projekt. První píseň ELO - 10538 Overture - tak vznikla původně jako B-strana singlu The Move a prodej desek The Move měl pomoci s financováním začínající skupiny. První sestava zahrnovala vedle obou frontmanů, kteří si pro první album rozdělili autorství písní (ovšem skládali každý sám, nezrodila se tu nová legendární skladatelská dvojice), také bubeníka The Move Beva Bevana a dále Billa Hunta (lesní roh) a Stevea Woolama (housle). Debutové album vyšlo v roce 1971 a v té době stále paralelně existovala skupina The Move, jejíž poslední album vyšlo v témže roce. The Move se tak postupně přeměnili v ELO, protože v té době už v této skupině zůstali pouze Roy, Jeff a Bev.
První vystoupení nové skupiny se odehrálo následujícího roku v The Fox&Hounds Pub v Croydonu. Bylo mimo jiné premiérou dalšího z pozdějších stálých členů skupiny, klávesisty Richarda Tandyho, který ale v tomto koncertu hrál na baskytaru. Na cello se zde představil jiný budoucí člen, Hugh McDowell. Píseň 10538 Overture (jedna z těch, které velmi zřetelně nesou stopu Beatles) se v té době coby singl umístila na 9. pozici v britské hitparádě a bodovala i ve Francii, kde se dostala na 5. místo. Debutové album vyšlo toho roku také ve Spojených Státech, kde mělo titul No Answer, což vzniklo omylem, protože pracovník vydavatelství United Artists, kde měla deska vyjít, na otázku po názvu nedostal od britské strany odpověď a poznamenal si "no answer" (bez odpovědi), což bylo později použito jako název alba.
Napětí mezi Royem a Jeffem ohledně vedení kapely vyústilo v témže roce v Royův odchod. Společně s ním odešli také Hugh McDowell a Bill Hunt, s nimiž Roy založil skupinu Wizzard. Jeff Lynne se s jistotou ujal role jediného lídra ELO a rychle rozptýlil obavy, že ztráta Royova tvůrčího génia bude znamenat konec skupiny. Smyčcová sekce ELO, nyní složená z Wilfa Gibsona (housle), Mikea Edwardse a Colina Walkera (oba cello), začala využívat lepší mikrofony, takže při koncertech se smyčce neztrácely ve zvuku elektrických nástrojů. Počátkem roku 1973 vydali své druhé album, nazvané prostě ELO 2. Barokní cítění debutu je zde obohaceno o prvky progressive rocku, který byl tehdy ve Velké Británii "v kurzu" (vzpomeňme King Crimson či EL&P); album na jediný poslech považuju za velmi zdařilé. Mimo jiné obsahuje nejdelší píseň v celé historii skupiny, téměř dvanáctiminutovou Kuiama. Vzešel z ní také první singl úspěšný v Americe, propracovaná verze klasické rock'n'rollové písničky Chucka Berryho, Roll Over Beethoven, která obsahuje aranžmá z Beethovenovy 5. symfonie. Takové zpracování jako by nejlépe splňovalo jednu z původních Royových ideí, které k založení skupiny vedly, i když on sám se na této skladbě nepodílel.
Prakticky ještě během nahrávání desky ELO 2 vznikaly skladby pro následující album, On the Third Day, které tak mohlo vyjít ještě v roce 1973. Na rozdíl od předchozího počinu obsahuje kratší skladby a některé písně, jako na př. Bluebird Is Dead nebo oblíbený singl Showdown, naznačují, že budoucí největší síla ELO měla být v silných, snadno přístupných melodiích. Právě Showdown byla oblíbená skladba Johna Lennona, který při jejím poslechu označil skupinu za "děti Beatles." Během nahrávání On the Third Day došlo ke změně v sestavě, odešli houslista Gibson a cellista Walker. Cellové party pak nahrál sám Mike Edwards, zatímco housle převzal Mik Kaminski.
Pro následující album, Eldorado: A Symphony vytvořil Jeff Lynne koncept vyprávějící příběh snílka, který se prostřednictvím snů vydává na cesty do fantastických světů, kde hledá únik před zklamáním z každodenní skutečnosti. Eldorado se tak stalo prvním koncepčním albem skupiny (jako koncepční byla zamýšlena deska ELO 2, která původně nesla název The Lost Planet, ale tento nápad byl záhy opuštěn), ovšem největší změnu znamenala účast orchestru při natáčení. Do té doby Jeff pro orchestrální aranžmá používal vícestopé nahrávání smyčců. Orchestr pod vedením Louise Clarka, který se tak stal důležitým členem skupiny, se pak účastnil natáčení všech dalších desek ELO až do roku 1983. Zvuk skupiny se proměnil; znamenalo to i pokles významu smyčcové sekce při natáčení, ale ten se měl naplno projevit až později. Před natáčením ji naopak posílil navrátilec Hugh McDowell. Album dosáhlo jako první deska ELO zlatého prodeje a singl Can't Get It Out of My Head se umístil v americké Top 10 a stal se jednou z prvních ikonických písní skupiny.
Po vydání desky se ke skupině připojili Melvyn Gale (cello) a Kelly Groucutt (baskytara, zpěv), takže t. zv. klasická sestava ELO (Jeff Lynne, Bev Bevan, Richard Tandy, Kelly Groucutt, Mik Kaminski, Melvyn Gale, Hugh McDowell) byla kompletní. A před sebou měla skutečně světový úspěch: ty největší "šlágry" měly z Jeffova pera teprve vyjít! O tom si povíme v následující části článku, Cesta ke hvězdám a dál.

Přehled členů skupiny a vydaných desek, 1971 - 1974:

Jeff Lynne - Electric Light Orchestra, ELO 2, On the Third Day, Eldorado: A Symphony (zpěv, kytary a další nástroje)
Roy Wood - Electric Light Orchestra (zpěv, kytary a další nástroje)
Bev Bevan - Electric Light Orchestra, ELO 2, On the Third Day, Eldorado: A Symphony (bicí, zpěv)
Bill Hunt - Electric Light Orchestra (lesní roh)
Steve Woolam - Electric Light Orchestra (housle)
Richard Tandy - ELO 2, On the Third Day, Eldorado (klávesové nástroje)
Mike de Albuquerque - ELO 2, On the Third Day, Eldorado (baskytara, zpěv)
Wilf Gibson - ELO 2, On the Third Day (housle)
Colin Walker - ELO 2, On the Third Day (cello)
Mike Edwards - ELO 2, On the Third Day, Eldorado (cello)
Mik Kaminski - On the Third Day, Eldorado (housle)
Hugh McDowell - Eldorado (cello)

Zakládající členové ELO, vlevo Bev Bevan, vpravo Jeff Lynne a vpředu Roy Wood

Jeff Lynne (vlevo) a Mike de Albuquerque v roce 1973

Vzácné video z roku 1972, píseň Whisper in the Night (album Electric Light Orchestra), kterou napsal Roy Wood. Vedle Roye v přestrojení za starce zde můžeme m. j. vidět Billa Hunta (s lesním rohem vlevo od Roye) nebo houslistu Wilfa Gibsona.

Píseň Mama z desky ELO 2 ukazuje na příklon skupiny k progressive rocku. Tato si mě skutečně získala na první poslech. Jsem rád, že jsem se pustil do této série článků, protože bych na př. k této úžasné skladbě vůbec nepřišel. Trochu mě mrzí, že jsem rané ELO doposud poněkud opomíjel. Neprávem (viz i Whisper in the Night!) - naštěstí nikdy není pozdě.

Píseň 29. týdne

21. července 2012 v 20:55 | Alda |  Archiv písní týdne
Písní tohoto týdne udělám radost milovníkům tvrdší muziky a zejména těm, kdo mají rádi kytarové virtuosy. Jedním z nich je totiž Ulrich Roth, známější jako Uli Jon, kytarista klasické německé skupiny Scorpions v letech 1974 - 1978. Po odchodu z této skupiny založil Uli trojčlennou formaci Electric Sun, s níž v roce 1979 vydal album Earthquake. Z něho pochází i tato píseň, Sundown. Na desce, která má spíše experimentální charakter, zaujme svou hard rockovou přímočarostí (i když je tu použit poněkud méně obvyklý rytmus); poněkud v protikladu k ní je značně symbolický text, patrně o padlém andělovi, kterému ale bylo odpuštěno, což může mít mnoho významů. Ve srovnání s tehdejší produkcí Scorpions, kteří směřovali ke komerčnějšímu pojetí své hudby, působí píseň jako z jiného světa. Ono je to ostatně možno o Uliho tvorbě celkově. Nelze se divit, že se písni ani albu nedostalo nějaké větší pozornosti. Na druhou stranu je to dílo pro rockové fajnšmekry (a milovníky symbolické poezie), tedy pokud vám nevadí Uliho zpěv...


lyrics:

Oh, he was dead
He saw no light
and he was damned for forty years
He cried for help
but he was tied
All light of hope had disappeared.

Sundown
Black souls on fire -
their shadow never dies
Sundown
They can't get higher -
their soul ship never, never flies

Oh, he once was
a saint on wings
but he let Evil come inside
He didn't fight
and he enjoyed
to be the mad horse of their ride.

Oh no, too low - I'm much too low
Don't know, don't know
Which beam to go
I'm bound to Earth - my pains keep
growin'...

Life's golden angel
on Earth received his cries
and saved him from the skies
Six full moon nights,
the Lotus showed the light -
then he was free - free to rise
Sundown Sundown Sundown
Sundown Sundown Sundown

Fly by Night

16. července 2012 v 14:53 | Alda |  Alba
Fly by Night je druhé studiové album kanadské skupiny Rush a první, na němž se podílel bubeník a textař Neil Peart. Bylo vydáno v únoru roku 1975, necelý rok po debutové desce, u společnosti Anthem. Album produkoval Terry Brown, pro něhož to byl rovněž debut ve spolupráci s touto skupinou.
Nový bubeník, který nahradil Johna Rutseye, převzal úlohu textaře skupiny, protože Geddy Lee, který ji zastával na debutovém albu, neměl o tuto činnost valný zájem a raději se věnoval, společně s třetím členem skupiny, Alexem Lifesonem, skládání hudby. Neil Peart tak skupině vedle svého brilantního umění bubeníka přinesl i rozsáhlé textařské schopnosti. Své náměty čerpal na př. z filozofie (dílo Ayn Randové - důraz na individualitu, osobní prospěch jedince, koncept t. zv. etického egoismu - na této desce patrné v úvodní skladbě Anthem) nebo z fantasy literatury (Pán prstenů J. R. R. Tolkiena - píseň Rivendell). Těmito literárními náměty bezpochyby přispěl k postupné orientaci skupiny na progressive rock, kde jsou tyto inspirace běžné. Na Fly by Night se sice skupina ještě přidržela hard rocku vycházejícího z bluesových základů podle "pravzorů" Led Zeppelin či Cream, který zazněl na první desce, už se zde však projevil nastupující progressive rock, zejména ve čtyřdílné skladbě By-Tor and the Snow Dog, kde se ostatně propojil s epickým textem s fantasy námětem. U této je zajímavé, jak Neila Pearta napadl námět textu: byl na návštěvě u majitele společnosti Anthem Raye Daniellse a překvapili jej Daniellsovi psi: německý ovčák, který na něj vrčel, a malý psík neznámé rasy, pokoušející se na Neila skočit. Údajně se pak německý ovčák stal předlohou pro By-Tora (patrně z "biter" = "kousající") a malý psík pro Snow Doga (zřejmě tedy musel být bílé barvy). Ještě doplním, že zatímco zde By-Tor hraje zápornou roli, na následujícím albu Caress of Steel se nachází píseň The Necromancer, v níž je "princ By-Tor" kladným hrdinou.
Zajímavé je zmínit se alespoň několika slovy o nahrávání alba v torontských studiích na Overlea Boulevard. Tato byla čerstvě vybavena tehdy nejmodernější nahrávací technikou, a to 24-stopým magnetofonem značky Studer a mixážním zařízením Neve. Díky tomu byla zajištěna vysoká zvuková kvalita nahrávky, která přitáhla hudební "fajnšmekry" k tvorbě Rush; jiné tehdejší hard rockové skupiny údajně tak vysokého standartu nedosahovaly. Ostatně, zmíněné vybavení se v předních světových nahrávacích studiích používalo až do nástupu digitálního vybavení v 90. letech.
Tím se dostávám k dojmům z poslechu desky, který samozřejmě vysoká kvalita zvuku (ještě kdybych tak Fly by Night mohl mít na vinylu!) značně zpříjemňuje. Jako správnému hard rocku zde samozřejmě dominuje elektrická kytara, vynikající bicí a vedle toho velmi výrazný vokální projev Geddyho Leea. Někomu jeho vysoký, někdy až řezavý hlas může vadit, ale já si Rush těžko dovedu představit s jiným zpěvákem. Oproti předcházejícímu počinu Rush zcela upustili od sborů, myslím si však, že tady to není vůbec na škodu a Geddy dokáže prostor zaplnit i sám. Jak už bylo řečeno, album se (až na jednu výjimku) drží hard rocku s bluesovým základem, ale jednotlivé písně jej představují v několika podobách. Za "typický" zvuk raných Rush je možno označit písně Best I Can, Beneath, Between and Behind, Making Memories a In the End. Ovšem v Making Memories je použita akustická rytmická kytara, což písni dodává poněkud jiný nádech. V In the End se setkáváme s členěním na více částí a zvláštní úpravou zvuku elektrické kytary, která zní jako dudy - zajímalo by mě, jak toho Alex Lifeson dosáhl, podle všeho v té době dost experimentoval se zvukem své kytary. Již zmíněná epická skladba By-Tor and the Snow Dog obsahuje další ze těchto zvukových experimentů, ale ten lze jen těžko popsat, nikde jinde jsem nic takového neslyšel (na něco vás přece musím nalákat, že jo?). Na konci písně je pak zachycen zvuk rolniček, který byl na gramofonové desce protažen do nekonečné smyčky. Úvodní píseň Anthem opouští tradiční hard rock, je vystavěná na jiných než durových akordech a zní mi tak nějak "kosmicky"; neuslyšíme tam sice žádnou přistávající vesmírnou loď, ale Geddyho zpěv v kombinaci s lehce znějící kytarou ve slokách mi navozují pocit obrovského prostoru a z něho plynoucí volnosti, snad to byl i záměr autorů. S tím kontrastuje kytarové sólo, které na hutném basovém základu vyvolává dojem zhuštěnosti do co nejmenších rozměrů - v souvislosti s vesmírem mě napadá černá díra (píseň si můžete připomenout v článku o Rush, který najdete v rubrice Skupiny). Titulní skladba desky, kterou jsem tady před časem představil coby píseň týdne, je na albu nejmelodičtějším kouskem a má značný hitový potenciál; byla vydána jako singl, ovšem neumístila se v hitparádách. Zcela neobvyklou skladbou jak v rámci alba, tak i celé tvorby skupiny, je píseň Rivendell, pouze s akustickou kytarou, kterou doplňují "ozvěny" elektrické kytary. Na akustickou kytaru (s nylonovými strunami) zde hraje Geddy Lee.
Celkově je album velmi kompaktní, s výjimkou By-Tor and the Snow Dog zde nejsou žádné dlouhé instrumentální pasáže, které budou charakteristické pro následující počiny Rush (nechci ale, aby to vyznělo, že jsou něčím, co snižuje kvalitu desek!). Album je celkově velmi melodické, všechny písně zde mají jedno nosné téma, takže je jednodušší na poslouchání. Těžko by mi bylo, jak už to u takovýchto velepodařených kousků (a u tohoto dodávám jednoznačně: alb mého srdce) bývá, vybrat nejlepší skladbu. Tradičně je to úvodní Anthem, která mě vždy dokáže nabudit, a Making Memories; ovšem v současné době jsem si hodně oblíbil závěrečnou In the End. Těžko mohli Rush vybrat lepší skladbu k uzavření této skvělé desky. Celé album je ovšem tak nabité pozitivní energií, že na závěr doplním poznámku pod čarou: článkem jsem bezpochyby vyhověl tématu týdne blogu.cz, protože je to "Optimismus v dnešní době." A přesně to jsou Rush a jejich album Fly by Night.

Seznam skladeb:
strana A
1. Anthem (Lee, Lifeson - Peart)
2. Best I Can (Lee)
3. Beneath, Between and Behind (Lifeson - Peart)
4. By-Tor and the Snow Dog (Lee, Lifeson - Peart)

strana B
1. Fly by Night (Lee - Peart)
2. Making Memories (Lee, Lifeson, Peart)
3. Rivendell (Lee - Peart)
4. In the End (Lee, Lifeson)

obsazení:
Geddy Lee "By-Tor" - baskytara, akustická kytara (B3), zpěv
Alex Lifeson "Snow Dog" - elektrické a akustické kytary
Neil Peart - bicí, perkuse

Terry Brown - produkce


Píseň 28. týdne

13. července 2012 v 10:08 | Alda |  Archiv písní týdne
To nám to letí, už jsme, vážení, za polovinou letošního roku... mnozí z vás si teď užíváte prázdnin a dovolených - užíváte si? Já jo, plnými doušky a taky mám možnost poslouchat více muziky a rozšířit si obzory... Na tento týden jsem vybral písničku Ride a White Swan od britské skupiny T. Rex. Jejím autorem je Marc Bolan a píseň vyšla v roce 1970 jako singl.
Pro skupinu - tehdy dvoučlennou, Marka (kytary, zpěv) Mickey Finn (perkuse) se tehdy jednalo o přechodné období, kdy se tvůrce Marc rozhodl přejít od akustického zvuku předchozích desek, vydaných pod hlavičkou Tyrannosaurus Rex, ke zvuku elektrickému. Symbolickým vyjádřením této změny bylo i zkrácení názvu na T.Rex. Sestava skupiny se však prozatím (až do následujícího roku) nerozšířila, a tak základem zůstala kombinace kytary a perkusí, občas doplněných o baskytaru a případně smyčcové aranžmá (jako v této písni). T. Rex roku 1970 je skupina v pravdě unikátního zvuku, kdy se z psychedelic folku předchozích alb rodil glam rock - vlastní píseň Ride a White Swan je pak považována za zrození glam rocku. Singl se postupně vyšplhal až na druhé místo v britské hitparádě a zajistil tak do té doby vcelku neznámé skupině velkou popularitu.


text písně:

Ride it on out like a bird in the sky waysRide it on out like you were a birdFly it all out like an eagle in a sunbeamRide it on out like you were a bird
Wear a tall hat like a druid in the old daysWear a tall hat and a tatooed gownRide a white swan like the people of the BeltaneWear your hair long, babe you can't go wrong
Catch a bright star and a place it on your fore-headSay a few spells and baby, there you goTake a black cat and sit it on your shoulderAnd in the morning you'll know all you know, oh

Wear a tall hat like a druid in the old daysWear a tall hat and a tatooed gownRide a white swan like the people of the BeltaneWear your hair long, babe you can't go wrong

Píseň 27. týdne

7. července 2012 v 23:58 | Alda |  Archiv písní týdne
A mělo by se dodat: opět speciál! Dneska má totiž narozeniny Ringo Starr, liverpoolský, zřejmě nejznámější bubeník na světě. Takže (stejně jako to bylo před časem při narozeninách Paula McCartneyho), jsou písně tohoto týdne hned dvě. Nejprve něco od The Beatles, kde se Ringo tolik proslavil. Vybral jsem Act Naturally z alba Help! z roku 1965. Mám proto hned dva dobré důvody. Jednak je k tomu skvělé video z nějakého koncertu a já jsem přesvědčen, že alespoň někteří (a rovnou říkám - některé) z vás se rádi (rády!) podívají, jak to tenkrát Ringovi za bicími a s mikrofonem slušelo a jaký to byl fešák a jak se uměl úžasně smát a ksichtit. Za druhé, když jsem poprvé slyšel album Help!, tahle písnička mě (pravověrní fanoušci Beatles prominou) zaujala nejvíc. Tenkrát jsem začal poslouchat country a Act Naturally do toho krásně zapadla. Dlouhou dobu pak byl Ringo můj nejoblíbenější člen Beatles. Takže hezká vzpomínka :). Abych nezapomněl: autorem písně je Johnny Russell, který ji napsal pro country zpěváka Bucka Owense.
Následuje číslo z Ringovy sólové dráhy, a to No No Song, píseň rovněž country střihu, však to je Ringův oblíbený žánr. Vyšla na albu Goodnight Vienna v roce 1974 a jako singl uspěla v Kanadě, kde dosáhla na vrchol žebříčku, a ve Spojených státech, kde skončila na 3. místě. Autory jsou Hoyt Axton a David Jackson. Abych to stihl ještě do půlnoci: kolik je vlastně Ringovi let? 72... tak happy birthday, Ringo, we love you! A vám všem příjemný poslech.



text - Act Naturally:

They're gonna put me in the movies
They're gonna make a big star out of me
We'll make a film about a man that's sad and lonely
And all I gotta do is act naturally

Well, I'll bet you I'm gonna be a big star
Might win an Oscar you can never tell
The movies gonna make me a big star
'Cause I can play the part so well

Well I hope you come and see me in the movies
Then I'll know that you will plainly see
The biggest fool that ever hit the big time
And all I gotta do is act naturally

We'll make the scene about a man that's sad and lonely
And beggin down upon his bended knee
I'll play the part but I won't need rehearsin'
All I have to do is act naturally

No No Song:

A lady that i know just came from Columbia,
She smiled because i did not understand.
Then she held out some marijuana, ha ha! (zpívá asi něco jako "some of the wanna ho-ho")
She said it was the best in all the land.

And i said,
"no, no, no, no, i don't smoke it no more,
I'm tired of waking up on the floor.
No, thank you, please, it only makes me sneeze,
And then it makes it hard to find the door."

A woman that i know just came from Mallorca, Spain,
She smiled because i did not understand. (parazzi! Parazzi!) (ole!)
Then she held out a ten pound bag of cocaine,
She said it was the finest in the land.

And i said,
"no, no, no, no, i don't sniff it no more,
I'm tired of waking up on the floor.
No, thank you, please, it only makes me sneeze,
And then it makes it hard to find the door."

A man that i know just came from Nashville, Tennessee, oo, (oh no!)
He smiled because i did not understand.
Then he held out some moonshine whiskey, oh ho,
He said it was the best in all the land. (and he wasn't joking!!!)

And i said,
"no, no, no, no, i don't drink it no more,
I'm tired of waking up on the floor.
No, thank you, please, it only makes me sneeze,
And then it makes it hard to find the door."
Well, i said,
"no, no, no, no, i can't take it no more,
I'm tired of waking up on the floor.
No, thank you, please, it only makes me sneeze,
And then it makes it hard to find the door."

Kelly Groucutt

7. července 2012 v 14:22 | Alda |  Osobnosti
Britský (anglický) hudebník a zpěvák, nejznámější ze svého působení ve skupině Electric Light Orchestra, kde hrál na baskytaru, se narodil 8. září 1945 jako Michael William Groucutt v Coseley ve West Midlands. Hudbě se začal věnovat v patnácti letech, kdy používal umělecké jméno Rikki Storm a měl skupinu Rikki Storm and The Falcons (inspirace názvem liverpoolské skupiny Ringa Starra, Rory Storm and The Hurricanes, je zde celkem zřejmá). V té době hlavně zpíval, postupně se začal doprovázet na kytaru; na baskytaru, s níž je nejvíce spojován, se začal učit v 21 letech. Během 60. let vystřídal mnoho dnes již neznámých uskupení.
Zlom v jeho hudební kariéře nastal v roce 1974, kdy byl členem skupiny Barefoot. Při jejich koncertu v Birminghamu si jej všiml lídr skupiny Electric Light Orchestra, Jeff Lynne, a po poradě s dalšími členy ELO (Bevem Bevanem a Richardem Tandym) jej pozval, aby se ke skupině připojil jako baskytarista. ELO totiž právě hledali náhradu za Mikea de Albuquerquea. Nový člen přijal umělecké jméno, patrně kvůli odlišení od svého předchůdce či od houslisty Mika Kaminskiho; Kelly byla školácká přezdívka. Svou premiéru si odbyl při koncertním turné k albu Eldorado. Vedle hraní na baskytaru také často zpíval druhý hlas. Jeho vysoký hlas dobře doplňoval hlubší vokál Jeffa Lynnea; Kelly dokázal vyzpívat tak vysoké tóny, že při koncertech mohl napodobovat operní zpěv ve skladbě Rockaria! z alba A New World Record (rok 1976). V několika málo písních zpíval Kelly první hlas, na př. v písni Poker z alba Face the Music (rok 1975).
Kelly v ELO působil do roku 1983 a podílel se celkem na 6 studiových albech (viz níže). Důvodem jeho odchodu byla nespokojenost s výší tantiémů, které mu byly vypláceny, a s plánem Jeffa Lynnea na ukončení činnosti skupiny. Dokonce se rozhodl žalovat Jeffa a management ELO; tento spor byl nakonec mimosoudně urovnán a Kellymu byla vyplacena částka ve výši 300 000 liber. Je uveden jako baskytarista i na albu Secret Messages, které v tom roce vyšlo, ale ve skutečnosti se podílel pouze na dvou písních.
O rok dříve vydal Kelly sólové album nazvané prostě Kelly, na němž se podíleli i členové ELO - Bev Bevan, Richard Tandy a Mik Kaminski - a dlouholetý spolupracovník skupiny, dirigent Louis Clark. Kelly pro toto album složil 13 písní, hraje zde na baskytaru, kytary a zpívá. Deska je celkem pochopitelně silně ovlivněna zvukem ELO. Po odchodu ze skupiny Kelly navázal spolupráci s Mikem Kaminskim v rámci koncertního uskupení OrKestra, které hrálo písně ELO. V roce 1993 se oba připojili k Bevu Bevanovi a jeho skupině ELO Part II, která v roce 1989 navázala na činnost ELO, ovšem bez Jeffa Lynnea, který účast na tomto projektu odmítl. Kelly a Mik zde původně figurovali jako hosté při koncertech. Oba se pak podíleli na studiovém albu Moment of Truth, kde Kelly zastává své obvyklé místo baskytaristy a zpěváka. Napsal pro něj píseň The Fox a skladatelsky se podílel na několika dalších. V roce 2000 Bev Bevan skupinu rozpustil a svou polovinu práv na název prodal zpátky Jeffu Lynneovi; zbylí hudebníci včetně Kellyho pokračovali v koncertování po celém světě a vydali album No Rewind, na němž se Kelly také autorsky podílel. Kelly Groucutt zemřel po infarktu 19. února 2009 ve věku 63 let. Ačkoliv v průběhu své hudební kariéry stál málokdy v popředí a jeho sólové album prakticky upadlo v zapomnění, není Kelly v dějinách rocku nikterak nevýznamnou postavičkou; jeho výrazný vokální projev je bezpochyby důležitou součástí písní skupiny ELO a jejích pokračovatelů. Poznamenal jsem to ostatně ve článku o albu Secret Messages, na němž se Kelly podílel jen částečně, že ELO bez Kellyho zní docela jinak, něco oproti svému "klasickému" zvuku postrádá.

Diskografie - studiová alba:

se skupinou Electric Light Orchestra:
Face the Music (1975)
A New World Record (1976)
Out of the Blue (1977)
Discovery (1979)
Xanadu (1980)
Time (1981)
Secret Messages (1983; pouze 2 písně)

jiné:
Moment of Truth (1994; ELO Part Two)
No Rewind (2001; The Orchestra)

sólo:
Kelly (1982)


Kelly Groucutt v roce 1978 (turné ELO Out of the Blue)


Z desky Moment of Truth skupiny ELO Part II pochází tato Kellyho píseň The Fox, kterou také sám zpívá.