Pokud se vám videa u jednotlivých článků nezobrazují správně, prosím aktualizujte stránku.

The Who

21. května 2012 v 18:45 | Alda |  Skupiny
Legendární britská rocková skupina, kterou mnozí řadí po bok The Beatles a Rolling Stones do "svaté trojice britského rocku." Určitě je to také dáno obrovskou komerční úspěšností nahrávek skupiny, kterých se prodalo přes 100 milionů kopií. Jen ve Spojených státech skupina získala 5 několikanásobně platinových ocenění. Ruku v ruce s úspěšností nahrávek šla ovšem i obrovská kreativita, skupina je průkopníkem žánru t. zv. rockové opery, počínaje dílem Tommy z roku 1969. Časopis Time o skupině v roce 1979 napsal, že žádná jiná nedotáhla rock tak daleko. Mezi nejznámější písně patří na př. My Generation, I Can See for Miles nebo Pinball Wizard.
Skupinu založili v roce 1964 Roger Daltrey (zpěv, foukací harmonika, kytara), Pete Townshend (kytary, klávesy, zpěv), John Entwistle (baskytara, dechové nástroje, zpěv) a Keith Moon (bicí, zpěv). Daltrey, Townshend a Entwistle spolu dříve hráli ve skupině The Detours, která existovala asi od roku 1962 a hrála zpočátku čísla převzatá z americké rhythm'n'blues produkce, ovšem po vzoru The Beatles a Rolling Stones začali její členové skládat vlastní písně. V té době ve skupině působil ještě zpěvák Colin Dawson a bubeník Doug Sandom. Colin skupinu ovšem opustil někdy v roce 1963 a Doug také odešel, když bylo řečeno, že skupina potřebuje lepšího bubeníka, chce-li získat nahrávací smlouvu. Svůj první singl vydala skupina pod názvem The High Numbers, ovšem po neúspěchu tohoto čísla byl název změněn zpět na The Who. Skupina získala manažerský tým Kit Lambert a Chris Stamp a oblibu mezi t. zv. mods, částí mladé generace, která v Londýně a dalších britských městech utvořila subkulturu zahrnující luxusní módní oblečení, skútry a hudbu jako soul, ska, rhythm'n'blues a stále populárnější beat. Právě rhythm'n'blues byl základem písní The Who, čehož skupina využila a propagovala svůj styl jako "maximum R'n'B." K popularitě významně přispěla událost z koncertu v Railway Tavern (Londýn), kdy Pete zdemoloval svoji kytaru. Na dalším vystoupení to byl zase Keith Moon, kdo během koncertu zničil svoje nástroje. Tento svérázný prvek se stal charakteristickým pro koncerty Who několika následujících let a patrně se ním nechal inspirovat i třeba Jimi Hendrix, který zase spálil svoji kytaru při koncertu v Monterey.
Klíčovým členem skupiny byl Pete Townshend jakožto hlavní skladatel, textař a aranžér. Z ostatních členů významně přispíval také John Entwistle, Daltrey a Moon skládali jen příležitostně. Prvním singlovým úspěchem se stala píseň I Can't Explain, která dosáhla v Británii do Top 10. Následovala m. j. My Generation, jedna z prvních písní se sólem na basovou kytaru. Její text odrážel náladu rebelujících mods - za vše zřejmě hovoří verš "doufám, že umřu dřív, než zestárnu." Píseň se záhy stala legendou a dala jméno i debutové desce skupiny, která vyšla na sklonku roku 1965. Singlový úspěch My Generation následovaly v dalších letech písně jako Substitute, Happy Jack a Pictures of Lily.
Pete Townshend ovšem chtěl více, než aby byli Who úspěšní "jen" jako skupina vydávající singlové hity a ke konci 60. let se začal zajímat o vytvoření koncepčního alba (tedy takového, na němž se jednotlivé písně točí okolo určité myšlenky nebo vytvářejí příběh). Tak se zrodilo album The Who Sell Out, představující vysílání pirátské rádiové stanice, v roce 1967; o dva roky později to pak byla t. zv. rocková opera Tommy, vyprávějící příběh o hluchém, němém a slepém chlapci, který se stane mesiášem nového hnutí. Ve Spojených státech dosáhlo album na 4. místo žebříčku, v Británii na 2.; vzešly z něj singly Pinball Wizard, I'm Free a See Me, Feel Me, který uspěl zejména v Nizozemsku, kde dosáhl na 2. místo. V roce 1975 byl podle alba natočen stejnojmenný film režisérem Kenem Russellem, kde Roger Daltrey hrál hlavní roli.
Počátkem 70. let vytvořil Pete další rockovou operu, Lifehouse, ale skupina se nakonec rozhodla natočit "tradiční" rockové album, které vyšlo v roce 1971 pod názvem Who's Next. Písně ze zamýšlené rockové opery se ale objevily na tomto a na dalších deskách. Who's Next je označováno za nejúspěšnější album skupiny jak mezi fanoušky, tak u hudebních kritiků; potvrzuje to i jeho komerční úspěch, v Británii dosáhlo na vrchol albového žebříčku. Následující deska, Quadrophenia, se ovšem ke koncepci rockové opery vrátila, s příběhem o mladíkovi, který se snaží najít sám sebe. I tato opera byla natočena jako film, a to v roce 1979 režisérem Frankem Roddamem.
Na desce Who Are You (celkem příznačně pojmenované - koncept hudby a skládání jako metafory pro život) se Pete pokusil o nesnadný úkol: "smířit" dva protichůdné směry rocku té doby, punk rock a progressive rock. Výsledkem byla komplikovaná struktura jednotlivých písní. Album také "oprášilo" myšlenku rockové opery Lifehouse, v jejímž duchu vznikly nové písně. Rychlý komerční úspěch - album dosáhlo milionového prodeje měsíc po svém vydání - byl zkalen tragickým koncem bubeníka Keitha Moona, který ve spánku zemřel na předávkování léky krátce po večírku uspořádaném Paulem McCartneym. V sestavě Who Moona nahradil Kenney Jones. Následující rok byl vydán film The Kids Are Alright, dokument o historii skupiny.
S Kenney Jonesem za bicí soupravou vznikla ještě dvě alba, v novém uhlazenějším AOR (adult-oriented rock, t. j. rock pro dospělé publikum) zvuku, který ale někteří fanoušci nepřijali s nadšením, ač byla alba úspěšná komerčně i u hudebních kritiků. Pete Townshend byl ovšem vyčerpaný koncertováním, měl problémy v osobním životě a potácel se v alkoholové a drogové závislosti, takže v roce 1983 prohlásil, že není schopen skládat písně hodné skupiny Who; následně pak skupinu opustil a ta se rozpadla. V roce 1990 byla skupiny uvedena do rock'n'rollové síně slávy. Mnohokrát také došlo k reunion při různých příležitostech. Roli bubeníka při nich většinou převzal syn Ringa Starra Zak. Baskytarista John Entwistle zemřel v roce 2002; zbylí členové původní sestavy natočili (za pomoci dalších hudebníků včetně Zaka Starra) v roce 2006 album Endless Wire. Oba pánové, Daltrey i Townshend, i přes pokročilý věk pokračují v koncertní činnosti a v posledních letech se zabývají také dobročinnými aktivitami v rámci organizace Who Cares.
Legendárnost The Who potvrzují vedle fanoušků, hudební kritiky a hudebního trhu také další profesionální rockoví hudebníci, kteří vidí ve skupině velký vzor. Za všechny jmenujme Briana Maye ze skupiny Queen, Geddyho Lee z Rush nebo Bona z U2 (který skupinu uvedl do síně slávy). Vliv skupiny ovšem přetrval i v novějším období: jako důležitý vzor je označují na př. Green Day. The Who jsou také průkopníky koncepčních alb, která byla oblíbená v 70. a 80. letech zejména v progressive rocku. Skupina ovšem ovlivnila také významně "protivníka" progressive rocku, punk rock; tato dualita jen dokazuje výjimečnost Who. Tito Angličané - Londýňané zůstávají legendou, s níž se může rovnat jen málokdo.

Diskografie - studiová alba:

My Generation (1965)
A Quick One (1966)
The Who Sell Out (1967)
Tommy (1969)
Who's Next (1971)
Quadrophenia (1973)
The Who by Numbers (1975)
Who Are You (1978)
Face Dances (1981)
It's Hard (1982)
Endless Wire (2006)


The Who, 1975: zleva Roger Daltrey, John Entwistle, Keith Moon, Pete Townshend


Roger Daltrey (sedící) a Pete Townshend v roce 1972


Na ukázku budiž něco méně známého: Guitar and Pen, písnička o "nutnosti" skládání písniček, z desky Who Are You. Jejím autorem je Pete Townshend.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Czewa | Web | 22. května 2012 v 21:14 | Reagovat

týjo...musel si vybrat ten Keith zrovna takový večírek? no, vidím, že spojitostí s Beatles tam najdu víc, tak to je dobrý... a skupina úžasná, jak jinak :-)

2 Alice McCartney | Web | 27. května 2012 v 15:07 | Reagovat

The who jsou skvělí! asi to víš ale já to napsat musím :D že soundtracky ke kriminálkám Miami, Las Vegas a New York jsou právě or The Who :D vždycky si zpívám když to hraj ve televizi :).Rog Daltrey dokonce hrál v jednom díle Las Vegas ale pak ho tam kleplo a myslim, že umřel...

3 Algie | Web | 27. května 2012 v 16:18 | Reagovat

Ne, Roger eště žije :-) ... a také Pete. Něco jsem četl o tom, že ty soundtracky k těmhle seriálům (které nesleduju) jsou od Who. Jo a vřele doporučuju, máš-li ráda Who, zhlédnout film Tommy. Je to hodně šílené ??? , ale občas kouzelné. A Roger hraje hlavní roli :-) a taky tam třeba uvidíš Erika Claptona nebo Eltona Johna v obřích botech. Fakt stojí za vidění, i kdyby jen kvůli písničkám :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama