Pokud se vám videa u jednotlivých článků nezobrazují správně, prosím aktualizujte stránku.

Květen 2012

Píseň 21. týdne

25. května 2012 v 8:25 | Alda |  Archiv písní týdne
Už jsem tady dlouho nehrál něco od The Beatles, takže myslím, že je na to pravý čas právě tento týden. A protože si v poslední době docela libuju v bizarnostech, vybral jsem píseň I Am the Walrus, kterou pro film Magical Mystery Tour (a také stejnojmenné album) napsal John Lennon. Píseň také byla vydána jako B-strana singlu Hello, Goodbye v listopadu 1967.
I Am the Walrus vznikla jako kombinace třech písní, na kterých John v té době pracoval. Uvedl, že první dva verše vznikly, když byl pod vlivem drog (ovšem na to, zdá se mi, dávají docela dobrý smysl - první je vyjádřením jednoty individualit, druhý opisem strachu ze smrti). Walrus (mrož) je narážkou na báseň Lewise Carolla "The Walrus and the Carpenter" z knihy Za zrcadlem. John byl zklamán, když později zjistil, že mrož je v této básni zápornou postavou (symbolem velkopodnikatele v protikladu k truhláři - dělníkovi). Údajně přidal do textu několik nesmyslů, když zjistil, že jeden z jeho bývalých učitelů nechává své žáky rozebírat texty Beatles. Najdeme tu také narážky na další písně skupiny - Lucy in the Sky with Diamonds a Lady Madonna ("see how they run").
Občas se mi v návalu jasnozřivosti podaří rozluštit, o čem je text nějaké písně, kde to není na první ani desátý poslech rozpoznatelné (jako se mi to před časem podařilo u písniček skupiny ELO - viz rubrika Alba, článek Secret Messages). Takže až se mi to povede u této písně, tak dám určitě vědět :). Do té doby - I Am the Walrus! (A je mi jedno, jestli je to záporák). Čas na čaj, vážení!


Obal singlu Hello, Goodbye, jehož B-stranou byla I Am the Walrus


I am he as you are he as you are me and we are all together.
See how they run like pigs from a gun, see how they fly.
I'm crying.

Sitting on a cornflake, waiting for the van to come.
Corporation tee-shirt, stupid bloody Tuesday.
Man, you been a naughty boy, you let your face grow long.
I am the eggman, they are the eggmen.
I am the walrus, goo goo g'joob.

Mister City Policeman sitting
Pretty little policemen in a row.
See how they fly like Lucy in the Sky, see how they run.
I'm crying, I'm crying.
I'm crying, I'm crying.

Yellow matter custard, dripping from a dead dog's eye.
Crabalocker fishwife, pornographic priestess,
Boy, you been a naughty girl you let your knickers down.
I am the eggman, they are the eggmen.
I am the walrus, goo goo g'joob.

Sitting in an English garden waiting for the sun.
If the sun don't come, you get a tan
From standing in the English rain.
I am the eggman, they are the eggmen.
I am the walrus, goo goo g'joob g'goo goo g'joob.

Expert textpert choking smokers,
Don't you thing the joker laughs at you?
See how they smile like pigs in a sty,
See how they snied.
I'm crying.

Semolina pilchard, climbing up the Eiffel Tower.
Elementary penguin singing Hari Krishna.
Man, you should have seen them kicking Edgar Allan Poe.
I am the eggman, they are the eggmen.
I am the walrus, goo goo g'joob g'goo goo g'joob.
Goo goo g'joob g'goo goo g'joob g'goo... (etc.)

Poločas rozpadu

25. května 2012 v 7:52 | Alda |  Ostblok Rock
Poločas rozpadu je druhou sólovou dlouhohrající LP deskou československého zpěváka, klávesisty a skladatele Petra Skoumala, která vyšla v roce 1990 u vydavatelství Bonton. Vznikala poměrně dlouho, už od roku 1988, ve Skoumalově domácím studiu; z pochopitelných důvodů angažovaného ladění většiny textů, které jsou taktéž Skoumalovým dílem, však mohla vyjít až po pádu totalitního režimu. Jednotlivé písně se však patrně hrály v zahraničním rozhlase ještě před ním.
Album je skvělou ukázkou Skoumalova skladatelského i interpretačního talentu a zároveň svébytnosti. Jedná se o specifické dílo, které sice lze označit za rock, ale přesnější "škatulku" (kromě neméně širokého označení "alternativní rock") bychom pro něj hledali velmi obtížně. Je postaveno na širokých možnostech syntezátorů, které m.j. nahrazují bicí a perkusní nástroje; některé písně jsou obohaceny o baskytaru, elektrickou kytaru nebo housle, v jednom případě slyšíme altsaxofon. Na desce najdeme jak "konvenční" písně jako břeskně rytmická Chci dál, melancholická balada Pavilon 88 nebo jazzrocková Starej pán, tak i spíše instrumentální čísla, která jsou doplněna recitovaným textem - zejména na B straně: Chtěl bych, Pokušení na táboře. Vrcholem alba je zřejmě skvěle promyšlená minisymfonie Neopouštěj nás (Svatý Václave), která snad nejlépe ukazuje aranžérské možnosti, jaké hudebníkovi dávají syntezátory, a zaujme svou epičností, k níž není vždy, jak dokazuje, zapotřebí dlouhého textu. Druhým vrcholem a zároveň jakýmsi protipólem této písně je titulní skladba desky, která posluchače upoutá jednoduchým, ovšem velmi silným syntezátorovým riffem, jejž v jejím průběhu uslyšíme bezpočtukrát a stejně se nám neomrzí. A texty, ač se většinou (jak jsem napsal v úvodu) vážou k tehdejší politické situaci, nejsou jen nějakými plytkými protestními výkřiky, ale naopak velmi silnými, dobře promyšlenými slovy, které - pokud vůbec ztratily něco na aktuálnosti po dvaceti letech - zaujmou i dnes.
Já jsem si tuto desku koupil v antikvariátu kvůli písničce Starej pán, ovšem po nedávném poslechnutí, které mě také přivedlo k napsání tohoto článku, mám nejradši právě Poločas rozpadu (v ukázce). Ten riff je něco zcela nezapomenutelného, myslím.

Seznam skladeb:
autorem hudby i textu je Petr Skoumal, pokud není uvedeno jinak
strana A
1. Chci dál
2. Pavilon 88
3. Jeden můj známej (text Jan Burian)
4. Neopouštěj nás (Svatý Václave)

strana B
1. Starej pán
2. Líně se převaluje čas
3. Chtěl bych
4. Pokušení na táboře
5. Poločas rozpadu

Petr Skoumal - syntezátory, zpěv, recitativ

Jan Hrubý - housle (B1, B3)
Kateřina Jiránková - recitativ (B4)
Vladimír Kulhánek - baskytara (A1; B1 - B3)
Ivan Myslikovjan - altsaxofon (B5)
Pavel Skála - elektrická kytara (A1; B1, B2)
C&K Vocal - sbor (A1)

Petr Dorůžka - produkce
Karel Haloun - design obalu
Jaroslav Prokop - foto



Titulní skladba desky; záběry jsou z filmu Mládí černého hřebce režiséra Simona Wincera.

The Who

21. května 2012 v 18:45 | Alda |  Skupiny
Legendární britská rocková skupina, kterou mnozí řadí po bok The Beatles a Rolling Stones do "svaté trojice britského rocku." Určitě je to také dáno obrovskou komerční úspěšností nahrávek skupiny, kterých se prodalo přes 100 milionů kopií. Jen ve Spojených státech skupina získala 5 několikanásobně platinových ocenění. Ruku v ruce s úspěšností nahrávek šla ovšem i obrovská kreativita, skupina je průkopníkem žánru t. zv. rockové opery, počínaje dílem Tommy z roku 1969. Časopis Time o skupině v roce 1979 napsal, že žádná jiná nedotáhla rock tak daleko. Mezi nejznámější písně patří na př. My Generation, I Can See for Miles nebo Pinball Wizard.
Skupinu založili v roce 1964 Roger Daltrey (zpěv, foukací harmonika, kytara), Pete Townshend (kytary, klávesy, zpěv), John Entwistle (baskytara, dechové nástroje, zpěv) a Keith Moon (bicí, zpěv). Daltrey, Townshend a Entwistle spolu dříve hráli ve skupině The Detours, která existovala asi od roku 1962 a hrála zpočátku čísla převzatá z americké rhythm'n'blues produkce, ovšem po vzoru The Beatles a Rolling Stones začali její členové skládat vlastní písně. V té době ve skupině působil ještě zpěvák Colin Dawson a bubeník Doug Sandom. Colin skupinu ovšem opustil někdy v roce 1963 a Doug také odešel, když bylo řečeno, že skupina potřebuje lepšího bubeníka, chce-li získat nahrávací smlouvu. Svůj první singl vydala skupina pod názvem The High Numbers, ovšem po neúspěchu tohoto čísla byl název změněn zpět na The Who. Skupina získala manažerský tým Kit Lambert a Chris Stamp a oblibu mezi t. zv. mods, částí mladé generace, která v Londýně a dalších britských městech utvořila subkulturu zahrnující luxusní módní oblečení, skútry a hudbu jako soul, ska, rhythm'n'blues a stále populárnější beat. Právě rhythm'n'blues byl základem písní The Who, čehož skupina využila a propagovala svůj styl jako "maximum R'n'B." K popularitě významně přispěla událost z koncertu v Railway Tavern (Londýn), kdy Pete zdemoloval svoji kytaru. Na dalším vystoupení to byl zase Keith Moon, kdo během koncertu zničil svoje nástroje. Tento svérázný prvek se stal charakteristickým pro koncerty Who několika následujících let a patrně se ním nechal inspirovat i třeba Jimi Hendrix, který zase spálil svoji kytaru při koncertu v Monterey.
Klíčovým členem skupiny byl Pete Townshend jakožto hlavní skladatel, textař a aranžér. Z ostatních členů významně přispíval také John Entwistle, Daltrey a Moon skládali jen příležitostně. Prvním singlovým úspěchem se stala píseň I Can't Explain, která dosáhla v Británii do Top 10. Následovala m. j. My Generation, jedna z prvních písní se sólem na basovou kytaru. Její text odrážel náladu rebelujících mods - za vše zřejmě hovoří verš "doufám, že umřu dřív, než zestárnu." Píseň se záhy stala legendou a dala jméno i debutové desce skupiny, která vyšla na sklonku roku 1965. Singlový úspěch My Generation následovaly v dalších letech písně jako Substitute, Happy Jack a Pictures of Lily.
Pete Townshend ovšem chtěl více, než aby byli Who úspěšní "jen" jako skupina vydávající singlové hity a ke konci 60. let se začal zajímat o vytvoření koncepčního alba (tedy takového, na němž se jednotlivé písně točí okolo určité myšlenky nebo vytvářejí příběh). Tak se zrodilo album The Who Sell Out, představující vysílání pirátské rádiové stanice, v roce 1967; o dva roky později to pak byla t. zv. rocková opera Tommy, vyprávějící příběh o hluchém, němém a slepém chlapci, který se stane mesiášem nového hnutí. Ve Spojených státech dosáhlo album na 4. místo žebříčku, v Británii na 2.; vzešly z něj singly Pinball Wizard, I'm Free a See Me, Feel Me, který uspěl zejména v Nizozemsku, kde dosáhl na 2. místo. V roce 1975 byl podle alba natočen stejnojmenný film režisérem Kenem Russellem, kde Roger Daltrey hrál hlavní roli.
Počátkem 70. let vytvořil Pete další rockovou operu, Lifehouse, ale skupina se nakonec rozhodla natočit "tradiční" rockové album, které vyšlo v roce 1971 pod názvem Who's Next. Písně ze zamýšlené rockové opery se ale objevily na tomto a na dalších deskách. Who's Next je označováno za nejúspěšnější album skupiny jak mezi fanoušky, tak u hudebních kritiků; potvrzuje to i jeho komerční úspěch, v Británii dosáhlo na vrchol albového žebříčku. Následující deska, Quadrophenia, se ovšem ke koncepci rockové opery vrátila, s příběhem o mladíkovi, který se snaží najít sám sebe. I tato opera byla natočena jako film, a to v roce 1979 režisérem Frankem Roddamem.
Na desce Who Are You (celkem příznačně pojmenované - koncept hudby a skládání jako metafory pro život) se Pete pokusil o nesnadný úkol: "smířit" dva protichůdné směry rocku té doby, punk rock a progressive rock. Výsledkem byla komplikovaná struktura jednotlivých písní. Album také "oprášilo" myšlenku rockové opery Lifehouse, v jejímž duchu vznikly nové písně. Rychlý komerční úspěch - album dosáhlo milionového prodeje měsíc po svém vydání - byl zkalen tragickým koncem bubeníka Keitha Moona, který ve spánku zemřel na předávkování léky krátce po večírku uspořádaném Paulem McCartneym. V sestavě Who Moona nahradil Kenney Jones. Následující rok byl vydán film The Kids Are Alright, dokument o historii skupiny.
S Kenney Jonesem za bicí soupravou vznikla ještě dvě alba, v novém uhlazenějším AOR (adult-oriented rock, t. j. rock pro dospělé publikum) zvuku, který ale někteří fanoušci nepřijali s nadšením, ač byla alba úspěšná komerčně i u hudebních kritiků. Pete Townshend byl ovšem vyčerpaný koncertováním, měl problémy v osobním životě a potácel se v alkoholové a drogové závislosti, takže v roce 1983 prohlásil, že není schopen skládat písně hodné skupiny Who; následně pak skupinu opustil a ta se rozpadla. V roce 1990 byla skupiny uvedena do rock'n'rollové síně slávy. Mnohokrát také došlo k reunion při různých příležitostech. Roli bubeníka při nich většinou převzal syn Ringa Starra Zak. Baskytarista John Entwistle zemřel v roce 2002; zbylí členové původní sestavy natočili (za pomoci dalších hudebníků včetně Zaka Starra) v roce 2006 album Endless Wire. Oba pánové, Daltrey i Townshend, i přes pokročilý věk pokračují v koncertní činnosti a v posledních letech se zabývají také dobročinnými aktivitami v rámci organizace Who Cares.
Legendárnost The Who potvrzují vedle fanoušků, hudební kritiky a hudebního trhu také další profesionální rockoví hudebníci, kteří vidí ve skupině velký vzor. Za všechny jmenujme Briana Maye ze skupiny Queen, Geddyho Lee z Rush nebo Bona z U2 (který skupinu uvedl do síně slávy). Vliv skupiny ovšem přetrval i v novějším období: jako důležitý vzor je označují na př. Green Day. The Who jsou také průkopníky koncepčních alb, která byla oblíbená v 70. a 80. letech zejména v progressive rocku. Skupina ovšem ovlivnila také významně "protivníka" progressive rocku, punk rock; tato dualita jen dokazuje výjimečnost Who. Tito Angličané - Londýňané zůstávají legendou, s níž se může rovnat jen málokdo.

Diskografie - studiová alba:

My Generation (1965)
A Quick One (1966)
The Who Sell Out (1967)
Tommy (1969)
Who's Next (1971)
Quadrophenia (1973)
The Who by Numbers (1975)
Who Are You (1978)
Face Dances (1981)
It's Hard (1982)
Endless Wire (2006)


The Who, 1975: zleva Roger Daltrey, John Entwistle, Keith Moon, Pete Townshend


Roger Daltrey (sedící) a Pete Townshend v roce 1972


Na ukázku budiž něco méně známého: Guitar and Pen, písnička o "nutnosti" skládání písniček, z desky Who Are You. Jejím autorem je Pete Townshend.

Píseň 20. týdne

17. května 2012 v 23:38 | Alda |  Archiv písní týdne
Už jsem chtěl říci, že zůstaneme v syntezátorových 80. letech, když jsem zjistil, že tato píseň je z roku 1991... Ale to nevadí, protože až si ji poslechnete, zjistíte, že zní jako by byla z 80. let. Píseň Jesus He Knows Me britské skupiny Genesis z desky We Can't Dance. Autory písně jsou všichni tehdejší členové Genesis, tedy Tony Banks, Phil Collins a Mike Rutherford. Byla vydána jako singl a dosáhla na 20. místo v britské a 23. v americké hitparádě.
Podobně jako na př. známá Land of Confusion z roku 1986 je píseň kritická ke společenskému dění. Tentokrát si bere na mušku t. zv. televangelisty, tedy televizní kazatele, jako reakce na to, že v té době bylo několik těchto kazatelů vyslýcháno kvůli slibování úspěchů (zejména finančních) věřícím, pokud jim pošlou nějaký finanční obnos. V tomto stylu vznikl také klip v písni, kde Phil Collins ztvárnil takového televizního kazatele, který si díky darům od věřících žije jako milionář. Ve videu se objevují i oba další členové skupiny v rolích následovníků tohoto televangelisty. V jedné chvíli publikum drží transparent "Genesis 3:25," což je vysvětlováno dvěma způsoby: jednak jako narážka na skupinu, která má tři členy a slaví 25. výročí existence; jednak jako narážka na Bibli, kde 3. kapitola knihy Genesis má ovšem jen 24 veršů, takže je to vlastně kritika televangelistů - jsou znamením pádu člověka. To jen taková zajímavost na okraj, nejdůležitější je ovšem píseň samotná, takže už vás dalšími detaily nebudu unavovat!


Ještě poznámka ke klipu: vypadá to, jako by sólo zpívali i Tony Banks a Mike Rutherford, ale celou píseň zpívá sólo Phil Collins.

text:

Do you see the face on the TV screen
coming at you every Sunday
see that face on the billboard
that man is me

On the cover of the magazine
there's no question why I'm smiling
you buy a piece of paradise
you buy a piece of me

I'll get you everything you wanted
I'll get you everything you need
don't need to believe in hereafter
just believe in me

Cos Jesus he knows me
and he knows I'm right
I've been talking to Jesus all my life
oh yes he knows me
and he knows I'm right
and he's been telling me
everything is alright

I believe in the family
with my ever loving wife beside me
but she don't know about my girlfriend
or the man I met last night

Do you believe in God
cos that's what I'm selling
and if you wanna go to heaven
I'll see you right

You won't even have to leave your house
or get out of your chair
you don't even have to touch that dial
cos I'm everywhere

Cos Jesus he knows me
and he knows I'm right
I've been talking to Jesus all my life
oh yes he knows me
and he knows I'm right
and he's been telling me
everything is alright

Won't find me practising what I'm preaching
won't find me making no sacrifice
but I can get you a pocketful of miracles
if you promise to be good, try to be nice
God will take good care of you
just do as I say, don't do as I do

I'm counting my blessings,
I've found true happiness
cos I'm getting richer, day by day
you can find me in the phone book,
just call my toll free number
you can do it anyway you want
just do it right away

There'll be no doubt in your mind
you'll believe everything I'm saying
if wanna get closer to him
get on your knees and start paying

Cos Jesus he knows me
and he knows I'm right
I've been talking to Jesus all my life
oh yes he knows me
and he knows I'm right
and he's been telling me
everything is alright

10 nejlepších? písní od The Beatles

13. května 2012 v 0:38 | Alda
Před časem jsem se setkal s žebříčkem, který předkládá sto nejlepších písní od legendární liverpoolské čtveřice The Beatles. Nemálo mě překvapil; já bych jej byl sestavil docela jinak. Ale to vždy záleží na lidech, kteří takové žebříčky sestavují. V souvislosti s vymýšlením nové ankety jsem si na žebříček vzpomněl a proto nechám hlasovat vás. Nechci vám předkládat "svých" deset (či jiný počet) nejoblíbenějších čísel od Beatles, ale v anketě vám nabízím deset písní, které se ocitly v žebříčku časopisu Rolling Stone. Prosím, hlasujte pro tu, kterou z nich máte nejraději, zejména o to prosím vás, kdo Beatles znáte trochu důvěrněji :). Za nějaký čas sestavím žebříček podle vašich hlasů. Hlasujte, a pokud máte nějaké známé, kteří mají rádi Beatles, ale ještě na můj blog nezabloudili, ukažte jim sem cestu!

Toto je 10 nejlepších písní od The Beatles podle časopisu Rolling Stone:
10. While My Guitar Gently Weeps (G. Harrison; z desky The Beatles)
9. Come Together (J. Lennon; z desky Abbey Road)
8. Let It Be (P. McCartney; z desky Let It Be)
7. Hey Jude (P. McCartney; vydáno jako singl)
6. Something (G. Harrison; z desky Abbey Road)
5. In My Life (J. Lennon a P. McCartney; z desky Rubber Soul)
4. Yesterday (P. McCartney; z desky Help!)
3. Strawberry Fields Forever (J. Lennon; z desky Magical Mystery Tour)
2. I Want to Hold Your Hand (J. Lennon a P. McCartney; vydáno jako singl)
1. A Day in the Life (J. Lennon a P. McCartney; z desky Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band)

Vím, že ta anketa není úplně reprezentativní, ale stejně si myslím, že to bude zajímavé. Koneckonců, Top 10 podle RS je docela reprezentativní výběr, takže si snad každý přijdete na své a vyberete si jednu písničku, které dáte svůj hlas. A pokud jste tam nenašli svoje nejoblíbenější číslo od Beatles, nezoufejte, to moje tam taky není :).

Píseň 19. týdne

11. května 2012 v 0:07 | Alda |  Archiv písní týdne
Jelikož je devatenáctý týden tohoto roku a devatenáctka je moje nejoblíbenější číslo, a taky jsem před několika dny zaznamenal rekordní denní návštěvnost mého blogu a mnohokrát vám chci poděkovat za přízeň a čas, který mi věnujete (ale věnujete jej hlavně dobré hudbě a lidem, kteří ji vytvářejí), dám za píseň tohoto týdne jedno z mých nejoblíbenějších čísel vůbec, Secret Lives od britské skupiny Electric Light Orchestra, s níž už jste se na strákách blogu mohli v různých podobách několikrát setkat. Tato píseň vyšla na desce Balance of Power v roce 1986. Jejím autorem je Jeff Lynne, což už jste asi prve tušili, protože Jeff složil drtivou většinu písní ELO.
Písnička sleduje "koncept" desky Balance of Power - propojení příjemných tanečních rytmů a případně (jako tady) veselých melodií s nepříliš povzbudivými texty, i když text této písně vyznívá spíše smířlivě, pochybnosti a nejistotu lze překonat důvěrou. V každém případě vyznívá toto číslo pozitivně, mně navozuje představu letního večera, kdy se jdeš třeba za západu slunce projít a na nic moc nemyslíš... anebo myslíš na všechno?


text písničky:

I don't know
I don't know what's on your mind
I thought everything was fine
But it was my surprise.

I don't know
I don't know what's going on
Something surely must be wrong
You're living secret lives.

Living secret lives, secret lives
And I wonder where she goes to in the night
In secret lives.

Wish I knew
Wish I knew where I fit in
Wish that I knew everything
About your secret lives.

If it means
If it means that much to you
I don't want to stop the things you do
I don't need alibis.

I don't care
I don't care what goes on there
So long as one day I can share
Share your secret lives.

Styx

7. května 2012 v 18:45 | Alda |  Skupiny
Americká progressive rocková skupina, která je jednou z nejúspěšnějších progressive rockových skupin vůbec se čtyřmi za sebou následujícími studiovými alby, oceněnými více platinovými deskami (ocenění udělené za 1 milion prodaných kusů alba). Skupina se proslavila především na přelomu 70. a 80. let, kdy se orientovala na přímočařejší, t. zv. radio-friendly zvuk. Jejími největšími hity v té době byly Babe z roku 1979 a The Best of Times z roku 1981; v Evropě (a u nás) je nejznámější zřejmě píseň Boat on the River, která se m.j. stala hitem č. 1 v Německu v roce 1980.
Základy skupiny však byly položeny už dávno předtím, na počátku 60. let založili sourozenci Chuck a John Pannozovi a Dennis DeYoung v Chicagu skupinu The Tradewinds. V roce 1965 si skupina změnila název na TW4 a v roce 1972 na Styx (podle podsvětní řeky z řecké mytologie) v souvislosti s uzavřením smlouvy s labelem Wooden Nickel. V té době skupinu tvořili Chuck (baskytara), John (bicí), Dennis (klávesové nástroje), John Curulewski (kytary) a James "J.Y." Young (kytary). Většina členů také zpívala, na některých deskách úplně všichni a sbory se staly jedním z charakteristických znaků skupiny. U labelu Wooden Nickel Styx vydali celkem čtyři desky kombinující přímočarý hard rock s progressive rockem a art rockem. Dosáhli slušného úspěchu v Chicagu a okolí, ovšem více se prosadili až díky skladbě Lady z desky Styx II, která se v roce 1975, téměř dva roky po vydání tohoto alba, prosadila do rádií a dosáhla 6. místa v hitparádě. Po tomto úspěchu skupina přešla ke společnosti A&M Records, načež znenadání odešel kytarista John Curulewski. Styx, kteří právě vyjížděli na americké turné, jej narychlo nahradili Tommym Shawem.
Po dvou albech u A&M vydala skupina desku The Grand Illusion, která dosáhla třech platinových ocenění a stala se tak skutečně průlomovým albem. Její úspěch podpořil hit Come Sail Away, který dosáhl na 8. místo v hitparádě v roce 1978. Skupina v té době již směřovala zvolna ke komerčnějšímu pojetí, což potvrdilo zejména album Cornerstone (příznačný název: Základní kámen) v roce 1979. Z tohoto alba pocházel výše zmíněný hit Babe, kterého se prodalo přes milion kopií a který jako jediný singl Styx dosáhl na 1. místo v americké hitparádě, a také píseň Boat on the River. Styx dostali nominaci v soutěži Grammy v kategorii Nejlepší pěvecký výkon dua nebo skupiny.
Na úspěch Cornerstone navázala deska Paradise Theater, která v americkém albovém žebříčku dosáhla na 1. místo. Vzešlo z ní celkem pět singlů, z nichž nejúspěšnější byl The Best of Times, v americké hitparádě dosáhl na 3. místo. Natočení desky předcházela roztržka mezi Dennisem na jedné straně a Tommym s Jamesem na straně druhé, která vyústila v krátkodobý Dennisův odchod. Po vydání desky se zase objevilo obvinění, že skupina na album pozpátku nahrála satanistické sdělení. Členové to odmítli s vtipným vysvětlením: "Kdybychom chtěli nahrát nějaký satanistický vzkaz, nahráli bychom jej normálně, abyste si nemuseli koupit magnetofon za 400 dolarů, kdybyste jej chtěli slyšet."
V roce 1983 následovala koncepční deska Kilroy Was Here, stylizovaná jako rocková opera, vyprávějící příběh z budoucnosti, kdy je rocková hudba v robotizované společnosti zakázaná. Jednou z inspirací pro tento příběh byla i nařčení z nahrávání satanistických sdělení. Z desky vzešel další úspěšný singl, Mr. Roboto, který dosáhl v americké hitparádě opět na 3. místo. Během nahrávání se ovšem ve skupině projevily rozpory ohledně toho, jak dále tvorbu směřovat, což vedlo k odchodu kytaristy Shawa po skončení turné v roce 1984. Styx se poté rozešli a také DeYoung zahájil sólovou dráhu. Tommy Shaw pak v roce 1989 založil skupinu Damn Yankees, ostatní bývalí členové Styx ovšem projevili zájem o pokračování v činnosti společně. Shawa nahradil Glen Burtnik a skupina vydala album Edge of the Century, které dosáhlo zlatého prodeje (500 tisíc prodaných kopií). Navíc z něj vzešel úspěšný singl Show Me the Way, který dosáhl do Top 10. Ale poté, co byl label A&M koupen společností PolyGram Records, byla smlouva se skupinou zrušena. Novou se nepodařilo uzavřít, protože rockové scéně dominoval styl grunge (díky obrovskému úspěchu Nirvany) a o progressive rock už nebyl zájem. Styx se tedy znovu rozešli v roce 1992.
V roce 1995 se skupina dala znovu dohromady a vrátil se také Tommy Shaw. Naopak zdravotní problémy znemožnily Johnu Pannozovi účastnit se turné, na něž se skupina vydala. Nahradil jej Todd Sucherman. V roce 1999 vyšla deska Brave New World a mezi Dennisem a Tommym s Jamesem opět propukly spory, což vedlo ke konečnému DeYoungovu odchodu. Nahradil jej Lawrence Gowan. Posledním členem původní sestavy tak zůstal Chuck Pannozo, který ale kvůli svým zdravotním problémům mohl hrát jen občas, takže jej nahradil Glen Burtnik. V sestavě Burtnik, Gowan, Shaw, Sucherman a Young bylo natočeno album Cyclorama, ovšem nedosáhlo významnějšího úspěchu. Od té doby již skupina nenahrála další nový materiál, ovšem doposud významně koncertuje. V současné sestavě figuruje místo Glena Burtnika Ricky Phillips, zbývající členové jsou stejní jako v době nahrávání desky Cyclorama.
Skupina Styx dokázala přivést progressive rock ke komerčnímu úspěchu díky několika veleúspěšným albům z přelomu 70. a 80. let. Později se sice nedokázala vyrovnat s nástupem nových hudebních trendů v letech devadesátých nebo v novém tisíciletí, ovšem v rockových dějinách zůstává legendou, která dodnes může těžit ze své někdejší slávy. U nás a v Evropě vůbec je kromě jednotlivých písní spíše méně známá, její hlavní doménou zůstaly Spojené Státy.

diskografie - studiová alba:

Styx (1972)
Styx II (1973)
The Serpent Is Rising (1973)
Man of Miracles (1974)
Equinox (1975)
Crystal Ball (1976)
The Grand Illusion (1977)
Pieces of Eight (1978)
Cornerstone (1979)
Paradise Theater (1981)
Kilroy Was Here (1983)
Edge of the Century (1990)
Brave New World (1999)
Cyclorama (2003)
Big Bang Theory (cover; 2005)


Klasická sestava skupiny Styx, rok 1979


Obal desky Cornerstone

Hádejte, jakou píseň jsem vybral na ukázku, hmmm? Sólo zpěv Tommy Shaw.


Píseň 18. týdne

3. května 2012 v 23:46 | Alda |  Archiv písní týdne
Na nejbližší dobu si pro vás chystám článek o americké skupině Styx, takže písní tohoto týdne je ochutnávka z jejich tvorby. Záměrně jsem nezvolil v našich končinách nejznámější číslo této skupiny, i když je to pochopitelně skvělá folk-rocková balada s "ruským" přídechem, tu si nechám až na článek, ať se můžete na něco těšit. Ovšem tato píseň je ze stejné desky, Cornerstone, z roku 1979 a nese název Love in the Midnight. Nenechte se jím zmýlit, nejedná se rozhodně o žádnou "slaďárnu." Autorem hudby i textu je Tommy Shaw. (Shodou okolností je také autorem oné u nás nejznámější písně Styx, kterou jsem nejmenoval výše).
Akustický začátek by sice mohl ukazovat na rockovou baladu, ale záhy se přesvědčíme o něčem jiném - píseň přechází do úderného rytmu progressive rocku a odkazuje tak na minulost Styx - Cornerstone byla první deskou, na níž se skupina více přiklonila ke konvenčnějšímu, přímočařejšímu zvuku. O to výrazněji se Love in the Midnight, obestřená temnou atmosférou syntezátorů a sborů od zbytku alba odlišuje a je mu vskutku epickým závěrem. Mě osobně na této písni nejvíce uchvátilo šílené klávesové sólo.


lyrics:

The time is now to take my wares to the street
And I know how, the street's been good to me
Maybe it's the sign of a wise man
Maybe it's the sign of a fool
Maybe it's the night for a rendezvous with a woman like you

It's gone too far, I'll take my life into the streets
I feel the need and I can't stop myself
Maybe it's time to be a strong man
Maybe it's time to be cool
Maybe I'll take to the boulevard
Where there's nothing I won't do

Can you tell me where my heart is
When I'm looking for love in the midnight
There's a burning in my body
And I'm looking for love in the midnight

Better hold on tight, I'm a ravenous man
I'll tell you anything to make you think I'm alright
You know the moonlight brings out the devil in me
For tomorrow, I'll regret it in the daylight

Can you tell me where my heart is
When I'm looking for love in the midnight
Won't you tell me where my heart is
When I'm looking for love

Better hold on tight, I'm a ravenous man
I'll tell you anything to make you think I'm alright
You know the moonlight brings out the devil in me
For tomorrow, I'll regret it in the daylight

Can you tell me where my heart is
When I'm looking for love in the midnight
There's a burning in my body
And I'm looking for love in the midnight
Won't you tell me where my heart is
When I'm looking for love