Pokud se vám videa u jednotlivých článků nezobrazují správně, prosím aktualizujte stránku.

Duben 2012

Box

30. dubna 2012 v 23:55 | Alda |  Ostblok Rock
Dnes bych vám chtěl představit debutové album československé alternative rockové skupiny Abraxas, které bylo vydáno v roce 1982 u firmy Panton. Deska, která nezapře vlivy tehdy na Západě populární new wave, je patrně tím nejlepším kouskem v diskografii Abraxasu. Vedle titulní skladby, která si i dnes najde cestu do našich rádií (hlavně Rádio Beat), obsahuje i další klasiky.
Abraxasu to trvalo docela dlouho, než se k natočení dlouhohrající desky dostal. Po vzniku v roce 1976 skupina, respektive její vůdčí osobnost, kytarista Slávek Janda (mimochodem bratr zakladatele Olympiku Petra Jandy), experimentovala s různými styly, jejichž ozvěna do Prahy ze Západu dolehla, tedy s progressive rockem a jazz rockem. To se ovšem rychle změnilo a Abraxas se zaměřili na hutnější hard rock, který ovšem ovlivňovaly tehdy populární taneční rytmy diska a postupně také již zmíněné new wave. V tomto duchu vzniklo v podstatě i toto album a tato kombinace podaná specifickým českým způsobem vytváří vpravdě unikátní dílo. Svou roli tu bezpochyby hraje výjimečný projev sólového zpěváka Miroslava Imricha a neotřelé texty Pavla Zemana, mladého právníka (aneb k čemu se ti právníci za socialismu nedostali - tohle je ovšem zcela pozitivní údiv), které překvapí svou neobvyklou tematikou, volbou slov i promyšleným zpracováním.
Jednotlivé písně představují různorodou kolekci, která posluchače v žádné chvíli nenudí. Hutný hard rock se brilantně doplňuje se vzdušností new wave, která je podpořena rozsáhlým (ale ne přehnaným) využitím syntezátorů a aranžmány sborů. Tímto způsobem lze nejlépe charakterizovat skladby jako Každý den je to jinak, O to jde a ZOO. V titulní skladbě alba má hard rock navrch, ale ani v ní se vliv new wave tak docela neztrácí. Temná atmosféra obestírá píseň King-Kong, která je založená na chytlavém, syntezátorovém riffu, odkazujícím na orientální rytmiku a melodiku. Je těžké si na této desce zvolit nejlepší kousek, ale já mám nejradši právě tuto. Ostrý protiklad k ní tvoří závěrečná instrumentálka V baru, která připomene kabaret, cirkusovou estrádu nebo třeba hudbu ke starým filmům; ostatně se nápadně odlišuje od celého zbytku desky. Skladby Nekonečný boogie, ale hlavně Poprvé jsou krásnými ukázkami new wave "po česku" - nevím ale přesně, kde bych měl hledat další příklady, což zase dokazuje, jak je tohle album výjimečné.
Skupina Abraxas, která je dneska možná trochu pozapomenutou, ale rozhodně legendou tuzemské scény, těžko mohla vykročit do světa vinylových desek lépe. V tomhle ohledu je možná škoda, že Slávek Janda, věčně koumající nad novými možnostmi a postupy, se u okouzlující kombinace hard rocku a new wave, kterou představilo tohle album, nezdržel déle. Na druhou stranu tak ještě více vynikne jedinečnost Boxu.

Seznam skladeb:
strana A
1. Každý den je to jinak (Janda - Zeman, Imrich)
2. Země se točí dokola (Janda - Pelíšek)
3. O to jde (Janda, Imrich, Pelíšek - Zeman)
4. Poprvé (Imrich - Zeman)
5. Magická noc (instr.) (Janda)

strana B
1. Box (Imrich, Janda, Pelíšek - Zeman)
2. King-Kong (Imrich, Janda - Zeman)
3. ZOO (Imrich, Janda, Pelíšek - Zeman)
4. Nekonečný boogie (Janda - Krečmar)
5. V baru (instr.) (Janda)

obsazení:
Slávek Janda - kytary, zpěv, syntezátor
Miroslav Imrich - zpěv, syntezátor
Michal Ditrich - baskytara
Ivan Pelíšek - bicí, percussion

Jiří Janda - tenorsaxofon (A2, B4, B5)
Josef Přib - elektrické smyčce (A2, A3, B1, B2)
František Horáček - produkce
Adam Hoffmeister - design obalu


Píseň 17. týdne

30. dubna 2012 v 0:10 | Alda |  Archiv písní týdne
Ach jo, jsem hroznej, že jo, už zase mám zpoždění - a tentokrát ještě větší než minulý týden. Ale zvládnul jsem, co jsem zvládnout chtěl, i když to stálo spoustu úsilí. Považuju jej za dobře vynaložené, teď jestli ještě bude na těch správných místech oceněno. Ale vy čekáte na písničku, že ano.
Tak abych to dlouho neokecával: Moths od britské skupiny Jethro Tull, z alba Heavy Horses, které bylo vydáno v roce 1978 (a jak zjišťuju, překvapivě ve Státech o deset dní dříve než v Británii). Autorem hudby i textu je Ian Anderson. Písnička je skvělou ukázkou toho, v čem byla a je síla Jethro Tull: úžasná, atmosférická melodie (to pro Moths platí zejména), kombinace hard rocku a folku, příčná flétna, osobitý zpěv a skvěle promyšlený text, který je dostatečně lyrický, ale přitom (alespoň v tomto případě) snadno pochopitelný: můry jsou přitahovány ohněm, který ale znamená jejich zkázu. Člověk je fascinován smrtí. A život je příliš krátký... Děsivé a dojemné zároveň. Drahokam ve tvorbě Jethro Tull.


text:

The leaded window opened
to move the dancing candle flame
And the first Moths of summer
suicidal came.
And a new breeze chattered
in its May-bud tenderness ---
Sending water-lillies sailing
as she turned to get undressed.
And the long night awakened
and we soared on powdered wings ---
Circling our tomorrows
in the wary month of Spring.
Chasing shadows slipping
in a magic lantern slide ---
Creatures of the candle
on a night-light-ride.
Dipping and weaving --- flutter
through the golden needle's eye
in our haystack madness. Butterfly-stroking
on a Spring-tide high.
Life's too long (as the Lemming said)
as the candle burned and the Moths were wed.
And we'll all burn together as the wick grows higher ---
before the candle's dead.
The leaded window opened
to move the dancing candle flame.
And the first moths of summer
suicidal came
to join in the worship
of the light that never dies
in a moment's reflection
of two moths spinning in her eyes.

Píseň 16. týdne

21. dubna 2012 v 0:22 | Alda |  Archiv písní týdne
Tento týden jsem měl hodně nabitý (a příští bude, zdá se, ještě více... ufff! - ale dělá mi to radost), takže s písní týdne přicházím s mírným zpožděním, ovšem nemohl bych na vás přece zapomenout! Tentokrát přináším písničku Man of Many Faces od britské skupiny Christie, o níž také najdete článek zde na blogu, koukněte do sekce "Skupiny." Píseň napsal Jeff Christie a byla vydána nejprve jako 3. singl skupiny, následuje veleúspěšné klasiky Yellow River a San Bernadino, v roce 1970; následující rok se poté objevila na desce For All Mankind. Podobně jako její singloví předchůdci obsahovala Man of Many Faces určitý hitový potenciál a ačkoliv tyto dvě ji (stejně jako - bohužel - celou ostatní produkci skupiny) celkem zastínily, jedná se o chytlavou píseň, která je v našem případě ještě zvýrazněna povedeným klipem - že se ale Jeff Christie uměl hezky ksichtit...! Man of Many Faces, no.


text:

When you look in my direction
Will you tell me what you see
Can you see your own reflection
In a face you've never seen
Do the eyes look full of sorrow
With the tears of yesterday
You don't even know my name
You don't know what's in my brain
You might think you recognise me, but you're wrong

I'm a man of many faces
And I'm changing all the time
I'm a man of many faces
Which one is mine
I'm a man of many faces
Can you see through my disguise
I'm a man of many faces
Tell me which one is mine

Well you say that I remind you
Of a person you once knew
And in your imagination
You might really think I do
If I told you my life story
Would you change your point of view
You don't even know my name
You don't know what's in my brain
You might think you recognise me, but you're wrong


Píseň 15. týdne

13. dubna 2012 v 14:32 | Alda |  Archiv písní týdne
Tento týden přináším píseň britského (anglického - liverpoolského) zpěváka Paula McCartneyho Hope of Deliverance. Vyšla na desce Off the Ground v roce 1993 a také jako pilotní singl z tohoto alba, a to už na samém sklonku roku 1992. Jejím autorem je samotný Paul McCartney, jak tomu ostatně je u drtivé většiny jeho písní v období po rozpadu The Beatles.
Píseň, jejíž (nepříliš složitý a o to možná působivější) text se dotýká touhy po lepším světě ("naděje na vysvobození"), se příliš neprosadila v americké hitparádě, v Top 100 zde dosáhla pouze na 83. místo; bylo to poprvé od dob desky Wild Life skupiny The Wings (rok 1971), co Paulovo album neobsahovalo žádný americký hit. Ovšem v Paulově vlasti se písničce dařilo lépe, dosáhla zde na 18. místo. Nejúspěšnější ovšem byla v Německu, kde vystoupala až na 3. pozici. Ve střední a východní Evropě je v rádiích stále oblíbená. Já osobně mám pocit, že ji znám od nepaměti, ovšem teprve minulý týden jsem v podstatě náhodou zjistil, že se jedná o Paulovu píseň. Nemusím snad zdůrazňovat, že ke svému nemalému nadšení.


text:

I will always be hoping, hoping.
You will always be holding, holding
My heart in your hand. I will understand.

I will understand someday, one day.
You will understand always,
Always from now until then.

When it will be right, I don't know.
What it will be like, I don't know.
We live in hope of deliverance from the darkness that surrounds us.

Hope of deliverance, hope of deliverance.
Hope of deliverance from the darkness that surrounds us.

And I wouldn't mind knowing, knowing
That you wouldn't mind going, going along with my plan.

When it will be right, I don't know.
What it will be like, I don't know.
We live in hope of deliverance from the darkness that surrounds us.

Secret Messages

12. dubna 2012 v 14:59 | Alda |  Alba
Album britské skupiny Electric Light Orchestra z roku 1983, vydané u firmy Jet Records, se stalo poslední deskou skupiny, která se dostala do světové Top 40. Vzešel z něj klasický hit Rock'n'roll Is King, dnes možná nejznámější číslo ELO.
Původní návrh počítal s dvojitým albem (podobně jako bylo Out of the Blue) z roku 1977. Skladatel Jeff Lynne zamýšlel vytvořit koncepční desku, to znamená propojit jednotlivé písně určitou myšlenkou. Takovým albem byl i předchůdce Secret Messages, deska Time. Tam bylo jednotící téma cestování časem a poselství z budoucnosti - na Secret Messages to měla být, jak sám název napovídá, tajná sdělení, někdy i "zakódovaná" - Jeff se tu po nějaké době vrátil k nahrávání pozpátku. Celé to ovšem bylo myšleno jako žert - odpověď na obvinění, že jedno z raných alb ELO (jednalo se o Eldorado) obsahovalo "satanistická" sdělení. I poté, co vydavatelství dvojdesku odmítlo - údajně by byla příliš drahá v období ropné krize - byl tento koncept dodržen.
Tato "zhuštěná" verze alba ovšem nijak nesnižuje jeho kvalitu - a možná ještě zvýrazňuje onen koncept tajných sdělení. A nejsou to ani tak ty nahrávky pozpátku - jedná se jen o krátké úryvky textu - jako spíše podobenství v textech (tohle je ale moje interpretace, tak to neberte jako 100% zaručené!). Tak píseň Time after Time (která ovšem nebyla zahrnuta na původní LP verzi alba, ale na př. na kazetách či pozdějším CD vydání) je - ač hodně abstraktním - popisem bombardování Británie za 2. světové války. Na př.: "Zdálky přichází varování///je všudem kolem, ač je nikdo neposlouchá (...). Jen poslouchej sirény z celého světa (...). Čas od času - není kde se skrýt///čas od času - vidiny na obloze///čas od času - přicházejí odevšad." Nápovědou pak může být výbuch v závěrečné části písně. Číslo Danger Ahead se mi zase zdá jako hodně zobecněný portrét tehdejší britské premiérky Margaret Thatcherové: "Zde přichází ulicí a v očích má ten pohled///a kdyby pohledy mohly zabíjet, tak ten její by to určitě dokázal (...). Ví, co chce, a věděla to už dávno (...). Nikdo to nemůže popřít." Píseň Stranger může prozrazovat Jeffovy pocity odcizení se - snad skupině, což se projevilo hlavně na následující, na dlouhá léta poslední desce ELO Balance of Power, snad hudebnímu světu jako takovému, změnám, kterými tento počátkem 80. let procházel, novému hudebnímu vkusu velké části publika - ovšem na druhou stranu se s ním ve své skladatelské genialitě dokázal vyrovnat a leccos přínosného z něj i převzít.
Tím se dostávám k hudební stránce alba - v mnohém navazuje na svého předchůdce, kterému dominuje vliv t. zv. New Wave, disca a elektronické hudby. Jsou zde hojně využity syntezátory, nejvíce patrně ve "vesmírné," klidné On and On a již zmíněné Time after Time, která navzdory vzdušně znějící základní melodii působí poněkud tísnivým dojmem (ještě umocněným atmosférickou mezihrou a závěrem s výše uvedeným výbuchem). Naopak písně Rock'n'roll Is King, Danger Ahead a zejména Four Little Diamonds jsou postavené více na kytarách, v případě posledně zmíněného kousku na hutném riffu. Někde mezi tímto stojí titulní píseň desky, již zmíněná Stranger a skladby Bluebird a Train of Gold, kde je použit pro skupinu poněkud méně tradiční nástroj - foukací harmonika. Navzdory čemukoliv dalšímu mi právě tato píseň přijde z této desky (v rámci celkové tvorby skupiny) nejtypičtější. Jsou zde použity smyčce a vokály zpívá Kelly Groucutt, který se patrně podílel pouze na dvou písních z celé desky - mám dojem, že je to dost znát, protože jedním z charakteristických znaků ELO jsou sbory, které do značné míry utvářel (vedle Jeffa) Kellyho hlas. V ostatních písních - ač se to na "první pohled" může zdát méně podstatné - právě tento prvek docela chybí. Není to nutně nevýhoda, ale písně znějí prostě jinak, částečně předznamenávajíce následující album.
Deska Secret Messages je prostě o dost jiná, než její předchůdci, ale opět - jako všechny alba ELO - představuje barevnou, různorodou kolekci písní, která je dalším důkazem skladatelského a aranžérského umu duše kapely, Jeffa Lynnea. Na jeho kvality jsem už tady na blogu pěl ódy mnohokrát - a ještě mnohokrát je znovu budu pět, protože Jeff si to zkrátka zaslouží :-). Toto je dokázáno i tím, že těžko by bylo vybrat špičku tohoto alba - takže tu raději uvedu nikoliv nezajímavou zajímavost: jednou z písní, která musela být v důsledku zredukování dvojalba na jednoduchou desku opuštěna, je Jeffova pocta jeho velkému vzoru - skupině The Beatles. Příznačně se jmenuje Beatles Forever. Na rozdíl od jiných písní, které byly pro dvojalbum zamýšleny, nebyla nikdy vydána v žádném kompletu - Jeff se prý za ni styděl, když začal spolupracovat s bývalými členy (už i pro něj) legendární liverpoolské čtveřice, zejména s Georgem Harrisonem. Píseň ovšem existuje v bootlegové verzi, která pronikla na youtube, a protože v řadách čtenářů (a hlavně čtenářek :)) mého blogu jsou četní fanoušci The Beatles, tak sem přikládám odkaz: http://www.youtube.com/watch?v=tSEEDeB4zFg. Myslím, že se Jeff nemá za co stydět (snad to jde poznat i přesto, že nahrávka není příliš kvalitní).

Seznam skladeb:
autorem všech skladeb je Jeff Lynne
strana A
1. Secret Messages
2. Loser Gone Wild
3. Bluebird
4. On and On
(5. Time after Time - nebyla zařazena na originální LP vydání)

strana B
1. Four Little Diamonds
2. Stranger
3. Danger Ahead
4. Letter from Spain
5. Train of Gold
6. Rock'n'roll Is King

obsazení:
Jeff Lynne - sólový zpěv, vokály, kytary, syntezátory, baskytara, klavír, perkuse; produkce
Bev Bevan - bicí, perkuse
Richard Tandy - syntezátory, klavír, elektrický klavír, foukací harmonika
Kelly Groucutt - baskytara, vokály (pouze B5, B6)

Mik Kaminski - sólo housle (B6)
Dave Morgan - vokály
Louis Clark - dirigent (B2, B3, B5)
David Costa - design obalu (k povšimnutí: portrét členů skupiny ve dvou oknech domu na pravé straně obrazu, vlevo: Bev Bevan a Jeff Lynne, vpravo Richard Tandy a Kelly Groucutt; Secret Messages je jediná deska, jejíž obal zahrnuje portrét členů skupiny, s výjimkou amerického vydání desky On the Third Day)


Píseň 14. týdne

6. dubna 2012 v 23:25 | Alda |  Archiv písní týdne
Na tento týden jsem pro vás (i pro sebe :)) vybral píseň Walk of Life od britské skupiny Dire Straits. Píseň vyšla na desce Brothers in Arms v roce 1985. Mimochodem, toto album vyšlo i licenčně v Československu, ale i pokud jej náhodou nevlastníte (já ano :)), budete tuto písničku patrně velmi dobře znát, v rádiu ji často hrají. Jejím autorem je, stejně jako u všech ostatních písní Dire Straits, kytarista a zpěvák Mark Knopfler.
Píseň se stala největším hitem skupiny ve Velké Británii, kde dosáhla 2. místa v hitparádě. Ve Spojených státech se umístila na 7. místě. Jako singl tedy podtrhla celkový úspěch desky Brothers in Arms, která je nejlépe prodávaným albem skupiny. Paradoxní je, že jeden z producentů odmítl její zařazení na desku, ale členové skupiny jej přehlasovali.
"Walk of life" znamená putování vypravěče z místa na místo v dávných časech. Text odkazuje na staré rock'n'rollové standarty, jako např. I Got a Woman nebo Be-bop-a-lula. Dnes je Walk of Life patrně sama rock'n'rollovou standartou. A myslím, že hezky vyjadřuje radost ze života. Takže pokud máte rádi život (jako já :)), bude se vám líbit tím spíše.


Here comes Johnny singing oldies, goldies
Be-Bop-A-Lula, Baby What I Say
Here comes Johnny singing I Gotta Woman
Down in the tunnels, trying to make it pay
He got the action, he got the motion
Yeah, the boy can play
Dedication devotion
Turning all the night time into the day

He do the song about the sweet lovin' woman
He do the song about the knife
He do the walk, he do the walk of life

Here comes Johnny and he'll tell you the story
Hand me down my walkin' shoes
Here come Johnny with the power and the glory
Backbeat the talkin' blues
He got the action, he got the motion
Yeah, the boy can play
Dedication devotion
Turning all the night time into the day

He do the song about the sweet lovin' woman
He do the song about the knife
He do the walk, he do the walk of life

Here comes Johnny singing oldies, goldies
Be-Bop-A-Lula, Baby What I Say
Here comes Johnny singing I Gotta Woman
Down in the tunnels, trying to make it pay
He got the action, he got the motion
Yeah the boy can play
Decidation devotion
Turning all the night time into the day

And after all the violence and double talk
There's just a song in the trouble and the strife
You do the walk, you do the walk of life