Pokud se vám videa u jednotlivých článků nezobrazují správně, prosím aktualizujte stránku.

Rush

29. března 2012 v 0:19 | Alda |  Skupiny
Kanadská progressive rocková skupina, která byla založena v roce 1968 a v roce 1974 vstoupila do dějin rocku vydáním první desky. Od té doby - a brzy to bude 40 let - je hudebně činná a je to tedy rozhodně jedna z nejdéle téměř bez přerušení existujících rockových kapel. Co více, téměř po celou tuto dobu hrála v tomtéž obsazení - Rush je neodmyslitelně spojena se jmény Geddy Lee (baskytara, syntezátory, zpěv), Alex Lifeson (kytary, syntezátor) a Neil Peart (bicí). Jedná se tedy o zjev v rockových dějinách zcela ojedinělý. Aneb ukažte mi druhou kapelu, která to téměř 40 let táhne beze změn v obsazení...
Skupina vznikla v sídle s poetickým názvem Willowdale poblíž Toronta v kanadském státě Ontario. Zakládajícími členy byli vedle Alexe Lifesona basista Jeff Jones a bubeník John Rutsey. Jones byl záhy nahrazen Geddym Leem, Alexovým spolužákem. Tato sestava získávala zkušenosti na školních bálech a podobně a v roce 1973 vydala první singl, cover verzi písně Buddyho Hollyho, Not Fade Away. Následně Rush založili svou vlastní nahrávací společnost, Moon Records a za pomoci producenta Terryho Browna vydali následujícího roku svou první desku, hudebně s patrným vlivem Led Zeppelin. Píseň Working Man si získala pozornost rozhlasu, čímž byla umožněna větší popularizace Rush.
Po vydání debutového alba se rozhodl odejít John Rutsey, jednak kvůli zdravotním problémům, jednak kvůli nechuti koncertovat. Nahradil jej Neil Peart, který převzal také úlohu textaře, protože Geddy Lee údajně neměl o psaní textů příliš velký zájem a chtěl se - společně s Alexem Lifesonem - plně soustředit na skládání hudby. Rush poté vystoupili jako předskokani Uriah Heep a Manfred Mann's Earth Band před 11 tisíci diváky. Následovaly v rychlém sledu za sebou dvě dost rozdílné desky, Fly by Night a Caress of Steel, první se znatelnými vazbami k hard rocku debutového počinu, druhé se dvěma epickými skladbami na druhé straně ukazující jasně nástup progressive rocku v tvorbě skupiny. Následující deska, 2112, v tomto směru (poněkud navzdory přání vydavatelství) pokračovala dvacetiminutovou titulní skladbou rozdělenou do sedmi částí. Přesto - či snad právě proto? - se toto album stalo prvním platinovým (1 milion prodaných kopií) albem Rush v Kanadě.
Další dvě alba vznikala ve Velké Británii pod vlivem "klasických" progressive rockových skupin jako Yes či King Crimson. Skupina rozšířila jak používané hudební postupy (na př. neobvyklé rytmy), tak nástrojovou základnu - do sestavy se dostaly syntezátory, jichž skupina nadále využívala čím dál více, či různé druhy perkusí. Takto vznikla další dvě alba, A Farewell to Kings a Hemispheres, která byla koncepčně propojena skladbou Cygnus X-1, přičemž každé obsahovalo jednu ze dvou částí písně.
Počátek 80. let znamenal přechod k novému zvuku skupiny, použití syntezátorů se ještě rozšířilo, zatímco progressive rockové prvky byly potlačeny a skupina přešla ke "komerčnějšímu", t.zv. radio-friendly zvuku. (Viz článek o albu Moving Pictures v sekci Alba). Společně s tím pronikly do tvorby Rush prvky stylu new-wawe a také reggae. Projevilo se to mimo jiné také na prodejnosti desek: album Permanent Waves z roku 1980 se stalo prvním albem Rush, které to dotáhlo do americké Top 5. 80. léta se v produkci Rush nesla dále ve znamení syntezátorů, které postupně získaly funkci hlavního sólového nástroje. Počínaje albem Grace under Pressure (1984) začal Neil Peart používat elektrické bicí značky Simmons a také Alex Lifeson nezůstával s využíváním moderních technologií pozadu, když na deskách z druhé poloviny 80. let využíval různé modulátory na elektrickou kytaru. "Elektro" zvuk Rush se rozšířil o vlivy stylů jako ska a funky.
Na sklonku 80. let se Rush v rámci zvuku orientovaného hlavně na syntezátory pomalu vyčerpali a album Presto (1989) bylo založeno více na kytaře. Byl to částečný návrat k hard rockovým kořenům, Rush nicméně dále experimentovali s novými vlivy, na př. s jazzem. Alba v 90. letech, zejména Test for Echo (1996), pak dále kytarové party vyzdvihla. V roce 1996 byli Rush jako první rockoví hudebníci oceněni řádem Order of Canada.
Do působení Rush v té době zasáhly tragické události v rodině Neila Pearta, když při autonehodě zahynula jeho dcera Selena a krátce na to zemřela na rakovinu jeho manželka Jacqueline. Neil potřeboval čas tragické události překonat a proto byla činnost Rush na nějakou dobu přerušena. Neil v té době hodně cestoval na svém motocyklu BMW (napsal o tom také knihu Ghost Rider: Travels on the Healing Road) a v určité chvíli se rozhodl vrátit se k činnosti muzikanta. V roce 2002 pak bylo vydáno album Vapor Trails, které bylo založeno čistě na kytarovém zvuku a neobsahovalo žádné klávesové nástroje (poprvé od desky Caress of Steel). Krátce poté nastal čas oslavit 30. výročí existence kapely - jak jinak než velkým turné, v jehož rámci zavítali Rush i do České republiky.
Zatím poslední vydanou deskou Rush je Snakes&Arrows z roku 2007, kterého se celosvětově prodalo přes 600 tisíc kopií (ve srovnání s prodejnostmi desek v 70. a 80. letech se toto číslo může zdát směšně malé, ale nesmíme zapomínat, že situace na tehdejším hudebním trhu byla jiná než dnes). Rush nadále koncertují a v současné době chystají album Clockwork Angels. To by mělo být vydáno koncem letošního roku. Dokonce má podle něj vzniknout kniha, kterou má v plánu napsat dlouholetý Neilův kamarád Kevin J. Anderson.
Rush jsou, jak už jsem předeslal na úvod, zcela neobvyklým zjevem na rockové scéně od 70. let až dodnes. Dokázali se vyrovnat s vývojem hudebních trendů, z čehož navíc dokázali mnohé vytěžit a vytvořit spoustu nesmírně zajímavých písní a skladeb, jak hudebně, tak také textově (aneb dostal-li Bob Dylan ocenění za své texty, měl by jej dostat i Neil Peart). I v tomto ohledu prošli Rush patrným vývojem - od vlivů sci-fi a fantasy v 70. letech po osobnější, filozofickou reflexi od let 80.; je zřejmé, že i tady jsou poněkud jinde než většina skupin. Rush možná nebyli tak bombastickými hvězdami v časech svého mládí, ovšem zato se udrželi až do dnešních dnů. Zásadní zásluhu na tom bezpochyby má i výjimečné umělecké spojení tří osobností - muzikantů, skladatelů (Geddy, Alex) a textaře (Neil). Jsou to pro mě fascinující lidé a já doufám, že toto spojení ještě nějakou dobu vydrží. Zanedlouho bude 40. výročí existence Rush. Dočkáme se i padesátého?

Diskografie - studiová alba:

Rush (1974)
Fly by Night (1975)
Caress of Steel (1975)
2112 (1976)
A Farewell to Kings (1977)
Hemispheres (1978)
Permanent Waves (1980)
Moving Pictures (1981)
Signals (1982)
Grace under Pressure (1984)
Power Windows (1985)
Hold Your Fire (1987)
Presto (1989)
Roll the Bones (1991)
Counterparts (1993)
Test for Echo (1996)
Vapor Trails (2002)
Feedback (2004 - pozn. tributní album)
Snakes&Arrows (2007)
Clockwork Angels (2012)


Rush v 70. letech: zleva Geddy Lee, Neil Peart, Alex Lifeson


Logo skupiny


Píseň Anthem z desky Fly by Night už dávala tušit, že hard rock v podání Rush bude hodně jiný...


A Farewell to Kings ze stejnojmenného alba. Jedna z mých nejoblíbenějších :).


A takto nějak znějí Rush v novém tisíciletí, píseň Freeze z desky Vapor Trails. Dodejme, že se jedná o jednu ze čtyř písní t. zv. cyklu o strachu (Fear). Ostatní tři jsou Enemy Within (z desky Grace under Pressure), Weapon (Signals) a Witch Hunt (Moving Pictures).


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama