Pokud se vám videa u jednotlivých článků nezobrazují správně, prosím aktualizujte stránku.

Leden 2012

Píseň 4. týdne

27. ledna 2012 v 0:45 | Alda |  Archiv písní týdne
Na tento týden jsem sáhl po písni You Keep on Movin' od skupiny Deep Purple. Tato píseň je součástí desky Come Taste the Band z roku 1975, poslední desky skupiny před dočasným rozpadem. Píseň napsali David Coverdale a Glenn Hughes (a oba také zpívají). Na desce, která nezapře silný vliv funku a soulu, působí tato píseň jako zjevení (ale v dobrém slova smyslu). Tento dojem je ještě umocněn tím, že se píseň nachází na konci desky. Podle mě jeden z nejlepších kousků od Deep Purple, neprávem přehlížený.


text:

You keep on moving
Far away, far away
You keep on moving
Far away, far away
Everyday, wheels are turning
And the cry... still returning

Dawn will soon be breaking,
The day has just begun.
You put your arms around me
Like a circle 'round the sun.
Dance across the seasons
To a place that no one knows
Where angels fear to tread...

Christie

24. ledna 2012 v 12:51 | Alda |  Skupiny
Britská rocková skupina nejlépe známá pro své celosvětově úspěšné hity Yellow River a San Bernadino (starší generace je možná zná v jejich slovenské (Žltá rieka), resp. české verzi, díky nimž obě písně pronikly do povědomí posluchačů v socialistickém Československu).
Ústřední postavou skupiny byl její zakladatel, skladatel, baskytarista a zpěvák Jeff Christie, původní sestavu (v roce 1969) doplňovali kytarista Vic Elmes a bubeník Mike Blakley. Jeff nabídl svoji píseň Yellow River skupině Tremeloes, ale ta ji na poslední chvíli odmítla, takže byla vydána pod hlavičkou Christie v roce 1970. V britské hitparádě dosáhla píseň na první místo, v americké na 23. místo a udržela se tam po 23 týdnů, což bylo déle, než jakýkoli jiný singl v tom roce. V říjnu 1970 vyšel singl San Bernadino, který se stal hitem č. 1 v Německu. Záhy poté bylo vydáno bezejmenné debutové album. K některým šťastlivcům se možná dostala jeho licenční verze vydaná v Polsku.
Na rok 1971 bylo nachystáno druhé LP skupiny, For All Mankind. Těsně před jeho vydáním však odešel bubeník Blakley a byl nahrazen Paulem Fentonem. Ke skupině se v průběhu roku připojil druhý kytarista, Lem Lubin, s nímž bylo natočeno album Iron Horse, vydané v roce následujícím. Titulní píseň tohoto alba byla posledním velkým hitem skupiny. Fenton a Lubin odešli a Jeff je nahradil jinými hudebníky, s nimiž byly natočeny singly JoJo's Band (jedna z několika písní, které napsal Vic Elmes) a Navajo, které uspěly v zemích Jižní Ameriky, resp. v Mexiku. Někdy v roce 1973 se skupina rozpadla, ovšem Jeff občas používal jméno skupiny pro vydávání vlastního materiálu až do konce 70. let.
Počátkem 90. let Jeff skupinu obnovil a zúčastnil se s ní soutěže Eurovision, ovšem bez úspěchu. Sestava pak koncertovala po celé Evropě, v Rusku a v Izraeli. Na počátku nového tisíciletí se na čas rozpadla, ovšem v roce 2009 zahájila další evropské turné. Také Vic Elmes, druhý člen prapůvodní sestavy, občas vystupoval se skupinou Christie Again.
Christie se mohou zdát jako "jednohitový zázrak", jako na př. jejich krajané Flying Machine, proslavení díky písni Smile a Little Smile For Me. Jistě, píseň Yellow River, případně San Bernadino zastiňují svým úspěchem všechny ostatní počiny skupiny. Ale kdo se s tvorbou Christie blíže seznámí, zjistí, že to byla skupina s velkými možnostmi, leč ne zcela využitými, což je pro rockové dějiny velká škoda. Na druhou stranu nám toho Christie zanechali docela dost; rozhodně více než hitovky Yellow River a San Bernadino.

Diskografie (studiová alba):

Christie (1970)
For All Mankind (1971)
Iron Horse (1972)
Los Mas Grandes Exitos (1972)
Navajo (mexické vydání) (1974)


Obal polského vydání debutového alba skupiny s třemi původními členy: zleva Jeff Christie, Vic Elmes, Mike Blakley.


Jeff Christie v 70. letech

Na ukázku jsem vybral poslední velký hit skupiny, Iron Horse, dnes už trochu pozapomenutý. Kdo máte vedle dobré rockové hudby rádi taky parní lokomotivy (ve videu stroj Hawthorn Leslie 0-4-0 ST "Invincible"), přijdete si na své...

Tady ještě odkaz na fanouškovské video k téže písni - s lepší zvukovou kvalitou: http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=J4dh2diDYp0

Píseň 3. týdne

19. ledna 2012 v 21:32 | Alda |  Archiv písní týdne
Na tento týden jsem vybral píseň Good Bye Yellow Brick Road od Eltona Johna. Píseň vyšla v roce 1973 na stejnojmenné desce. Autory jsou Elton John (hudba) a Bernie Taupin (text). Název písně odkazuje na fantasy příběh Čaroděj ze Země Oz, kde se hlavní hrdinové mají držet "cesty ze žlutých cihel," aby dorazili ke svému cíli. V době vydání pronikla mezi nejlepších deset v britské, americké a irské hitparádě, v Kanadě dosáhla na samotný vrchol. Hudební kritici ji později označili za vrchol Eltonovy tvorby, za jeho nejlepší píseň. John ji stále hraje na svých koncertech, ačkoliv už není schopen vyzpívat nejvyšší tóny, proto byla píseň přepsána do nižší polohy. Kdo znáte Eltona Johna lépe než já, budete taky moci posoudit, zda je to opravdu jeho nejlepší kus...


text:

When are you gonna come down
When are you goin' to land
I should have stayed on the farm
I should have listened to my old man
You know you can't hold me forever
I didn't sign up with you
I'm not a present for your friends to open
This boy's too young to be singing the blues

So good bye yellow brick road
Where the dogs of society howl
You can't plant me in your penthouse
I'm going back to my plough
Back to the howling old owl in the woods
Hunting the horny black toad
Oh I've finally decided my future lies
Beyond the yellow brick road

What do you think you'll do then
I bet that'll shoot down your plane
It'll take you a couple of vodka and tonics
To set you on your feet again
Maybe you'll get a replacement
There's plenty like me to be found
Mongrels who ain't got a penny
Sniffing for tidbits like you on the ground

Moving Pictures

19. ledna 2012 v 21:06 | Alda |  Alba
Moving Pictures je osmé studiové album skupiny Rush, které bylo vydáno v roce 1981 u společnosti Anthem. Vzhledem ke své prodejnosti (v roce 1995 bylo oceněno čtyřmi platinovými deskami za 4 milióny prodaných kopií) je považováno za komerčně nejúspěšnější album této skupiny, z něhož vzešly dva klíčové singly, Limelight a Tom Sawyer. V rádiích byla populární také píseň Red Barchetta.
Deska představuje pokračování ve směru nastoupeném předchozím počinem, Permanent Waves, t. zv. radio-oriented rocku. Znamená to, že se skupina zaměřila na to, aby písně byly přístupné širšímu publiku a našly si cestu do rozhlasových stanic. Na albu je to znát, zejména máte-li tu možnost srovnat jej s jinými deskami Rush. Tentokrát odpadly monumentální opusy, s jakými se setkáme na deskách ze 70. let - píseň The Camera Eye je sice svou délkou připomíná, i ona je však přímočarou skladbou, stejně jako všechny ostatní na desce. Pro desku je jinak typické rozšířené využití syntezátorů - mimochodem, píseň Tom Sawyer vznikla na základě melodie, kterou Geddy Lee používal pro nastavení syntezátorů při zvukových zkouškách.
Na první poslech nejvíce zaujme asi "hitovka" Limelight, ale album obsahuje spoustu skvělých a pozoruhodných momentů. Píseň Red Barchetta byla napsána na základě knihy A Nice Morning Drive od Richarda S. Fostera a je naplněná nadšením, svobodou. Oproti tomu písně Tom Sawyer a Witch Hunt jsou stísněnější, Witch Hunt je (jak bychom už podle názvu očekávali) přímo nabitá temnou atmosférou. Závěrečná píseň Vital Signs překvapí patrným vlivem reggae, který ale pro Rush zřejmě nebyl zase tak ojedinělý. Výrazné jsou také texty Neila Pearta, zabývající se různými tématy (radost z projížďky autem - Red Barchetta, zklamání ze života hudební hvězdy - Limelight, strach manipulující davem - Witch Hunt). Celkově lze říci, že albu nijak neuškodila tendence ke komerčnějšímu podání a že si k němu snadno najdou cestu i méně nároční posluchači.

seznam skladeb:
1. Tom Sawyer (Lee, Lifeson - Peart, Dubois)
2. Red Barchetta (Lee, Lifeson - Peart)
3. YYZ (Lee, Peart)
4. Limelight (Lee, Lifeson - Peart)
5. The Camera Eye (Lee, Lifeson - Peart)
6. Witch Hunt (Lee, Lifeson - Peart)
7. Vital Signs (Lee, Lifeson - Peart)

obsazení:
Geddy Lee - baskytara, syntezátory, zpěv
Alex Lifeson - kytary, basový syntezátor
Neil Peart - bicí a perkusní nástroje

Hugh Syme - syntezátor (Witch Hunt), design obalu
Terry Brown - produkce


Martin Barre

16. ledna 2012 v 22:47 | Alda |  Osobnosti
Martin Barre (narozen 17. listopadu 1946) je britský kytarista neodmyslitelně spjatý se skupinou Jethro Tull, v níž působí už přes čtyřicet let (od roku 1969) a podílel se na všech jejích deskách kromě té úplně první. Je tak vedle duše skupiny Iana Andersona jediným členem, který ve skupině dlouhodobě působí.
Martin začal se svou hudební činností na počátku 60. let jako saxofonista ve skupině The Moonrakers. V roce 1966 se s jedním z členů této skupiny, Chrisem Rodgerem, přidal do skupiny The Noblemen, která záhy změnila svůj název na The Motivation a ještě později The Penny Peeps. Tato skupina vydala v roce 1968 dva singly a Martin se na nich podílel už jako sólový kytarista. Skupina znovu změnila název, tentokrát na Gethsemane, natočila nikdy nevydaný materiál a koncem roku se rozpadla. Martin krátce hrál ve skupině Fat Matress baskytaristy Jimiho Hendrixe Noela Reddinga, načež se připojil k Jethro Tull.
Jeho příchod do Jethro Tull nebyl bezproblémový. Na první zkoušce byl tak nervózní, že téměř nedokázal hrát. Na druhou zkoušku si zapomněl přinést zesilovač... Přesto ho Ian Anderson do skupiny přijal a Martin se stal její pevnou součástí. Vedle kytary hrál občas také na flétnu (na př. v písni Mother Goose z alba Aqualung) nebo na loutnu. Autorsky se na písních Jethro Tull podílel jen velmi výjimečně (na př. píseň Minstrel in the Gallery ze stejnojmenné desky).
V 90. letech začal Martin vyvíjet i vlastní hudební činnost, z níž postupně vzešla tři z větší části instrumentální alba, na kterých propojil vlivy progressive rocku, folku a jazzu. Ke konci roku 2006 založil s Danem Crispem a Alanem Brayem akustický projekt, v jehož rámci hraje vedle kytary a flétny také na bouzuki a mandolínu.
Ačkoliv v rámci Jethro Tull Martin vždy byl možná tak trochu ve stínu tvůrce Iana Andersona, vtiskl zvuku skupiny i svůj výrazný znak. Stěží si můžeme Jethro Tull představit (samozřejmě vedle Andersonova hlasu a flétny) bez Martinovy kytarové práce. Kupříkladu jeho sólo v písni Aqualung, mimochodem jedné z nejznámějších od Jethro Tull, bylo čtenáři magazínu Guitar Player ohodnoceno jako jedno z nejlepších kytarových sól všech dob. Jsem přesvědčen, že umělecké spojení Iana Andersona a Martina Barrea bylo a je pro Jethro Tull klíčové.

základní diskografie (sólo desky - diskografii Jethro Tull představím v článku o této skupině):
A Trick of Memory (1994)
The Meeting (1996)
Stage Left (2003)


Martin Barre na obalu své debutové sólo desky A Trick of Memory

Ukázku jsem vybral z Martinova debutového alba - titulní skladbu. Martin je (poněkud netradičně) také zpěvákem.


Kerry Livgren

15. ledna 2012 v 23:52 | Alda |  Osobnosti
Tento americký kytarista a klávesista (narozen 18. září 1949) je nejlépe znám jako jeden ze zakladatelů a klíčových postav přední progressive rockové skupiny Kansas, pro kterou složil (buď sám nebo ve spolupráci) většinu písní v 70. a 1. polovině 80. let. Za všechny jmenujme alespoň akustickou baladu Dust in the Wind.
Kerry se narodil ve městě Topeka v americkém státě Kansas a už odmalička se věnoval hudbě. Jeho prvními vzory byla vážná hudba a jazz. Sám si sestavil svou první elektrickou kytaru a v 60. letech byl členem různých seskupení, kde rozvíjel nejen hudebnický, ale i skladatelský a textařský talent. V jedné z takových skupin (jmenovala se The Mellotones) se seznámil s klávesistou Donem Montrem, což se ukázalo jako důležité pro jeho další hudební působení, protože Montre se na čas stal jeho hudebním souputníkem. S ním Kerry postupně založil skupiny The Gimlets (později Saratoga) a Kansas (což ale nebyla ještě ta sestava, která se proslavila v dalších letech). V té době se ovšem Kerry seznámil s některými pozdějšími členy "proslavených" Kansas, Philem Ehartem a Davem Hopem.
V roce 1973 pozval Phil Ehart Kerryho, aby se připojil k obnovené skupině White Clover. Tato sestava už zahrnovala všechny členy "proslavených" Kansas (Phil, Dave, Kerry, Robby Steinhardt, Steve Walsh, Rich Williams) a brzy se přejmenovala na Kansas. V letech 1974 - 1977 postupně dosáhli světového úspěchu, na němž se Kerry významně podílel. Utvořil autorskou dvojici se Stevem Walshem, psal ovšem písně i sám.
Na počátku 80. let konvertoval Kerry ke křesťanství, což se podstatně projevilo v jeho textech, které se už předtím zabývaly duchovními a filozofickými tématy. Postupně to znamenalo nejen ukončení spolupráce se Stevem, ale i s celou skupinou. V roce 1983 se Kansas rozpadli a Kerry pokračoval ve své sólové kariéře, kterou zahájil už v roce 1980 deskou Seeds of Change. Po natočení druhé desky se rozhodl založit skupinu s hudebníky, kteří se na této desce podíleli - byl mezi nimi i Dave Hope - a tak vzniklo uskupení AD. Tato skupina následně vydala dvě alba a postupně se rozpadla roku 1986.
Kerry ovšem hudební svět neopustil. Roku 1989 natočil své první zcela instrumentální album, na kterém nahrál všechny nástroje. Album kombinovalo prvky orchestrální hudby, jazzu a rocku a Kerry za něj dostal ocenění Dove Award za nejlepší instrumentální album roku. V 90. letech s touto činností pokračoval a naskytla se i příležitost na čas obnovit skupinu Kansas, z čehož vzniklo album Somewhere to Elsewhere. Kerry napsal všechny písně pro toto album. V roce 2003 obnovil Kerry sestavu, v níž působil na počátku 70. let, pod názvem Proto-Kaw. Tato skupina existuje pod jeho vedením (i když on sám už nehraje) dodnes.
Význam Kerryho Livgrena pro rockovou historii tkví na první pohled především v jeho práci pro Kansas; jak jsem se ale pokusil naznačit výše, je jeho záběr mnohem širší a Kerry je jednou z nejkomplexnějších osobností dějin rocku, i když je možná daleko méně znám než hudebníci s ním srovnatelní, jako na př. Ian Anderson, Mark Knopfler nebo Jeff Lynne. A jeho filozofický a duchovní odkaz, který najdeme v textech, nemusí nutně být přitažlivý jen pro věřící křesťany.

Základní diskografie (studiová alba):

se skupinou Kansas:
Kansas (1974)
Song for America (1975)
Masque (1975)
Leftoverture (1976)
Point of Know Return (1977)
Monolith (1979)
Audio-Visions (1980)
Vinyl Confessions (1982)
Drastic Measures (1983)
Somewhere to Elsewhere (2000)

sólová alba:
Seeds of Change (1980)
Time-Line (1984)
Art of the State (1985 - jako AD)
Reconstructions (1986 - jako AD)
Prime Mover (1988)
One of Several Possible Musicks (1989)
When Things Get Electric (1995)
Odyssey into the Mind's Eye (1996 - soundtrack)

Proto-Kaw:
Before Became After (2004)
The Wait of Glory (2006)
Forth (2011)


Kerry Livgren v roce 1980

Na ukázku jsem vybral píseň To Live for the King z desky Seeds of Change. Sólo zpěv od "krále heavy metalu" Ronnieho Jamese Dia. Opravdu neobvyklé spojení?

Electric Light Orchestra

14. ledna 2012 v 23:31 | Alda |  Skupiny
Tato britská skupina byla založena počátkem 70. let z pozůstatku skupiny The Move. Zakládajícími členy byli Jeff Lynne (kytara, klávesy, zpěv), Roy Wood (kytara, zpěv) a Bev Bevan (bicí). Po vydání první bezejmenné desky v roce 1972 Roy skupinu opustil a Jeff zůstal jedinou vůdčí osobností - byl skladatelem, textařem a hlavním aranžérem. Sestava skupiny se často měnila, ale od roku 1975 se ustálila: členy byli Jeff, Bev, Richard Tandy (klávesy, kytara), Kelly Groucutt (baskytara, zpěv) a "smyčcová sekce," skládající se z Mika Kaminskiho (housle), Melvyna Galea (cello) a Hugha McDowella (cello). Od roku 1975 se natáčení desek účastnil také orchestr pod vedením Louise Clarka. Smyčcová sekce tím postupně ztrácela na významu a proto ji roku 1979 (prakticky ale už 1977) Jeff zrušil.
V té době byla skupina na vrcholu své slávy a její písně pronikaly do britských i amerických hitparád. Do konce 70.let se prosadily písně jako Can't Get It Out of My Head, Telephone Line, Turn to Stone, Mr. Blue Sky, Shine a Little Love nebo Don't Bring Me Down (která byla zřejmě nejúspěšnějším hitem skupiny, v Británii dosáhla na 3.místo, v USA na 4.místo hitparády).
Počátkem 80. let se skupina v sestavě Jeff, Bev, Richard a Kelly podílela na vzniku soundtracku k filmu Xanadu. Z toho vzešly další hity, a to I'm Alive a All Over the World. Následovalo velmi kvalitní koncepční album Time s hitem Hold On Tight. Další album mělo vzniknout jako dvojalbum (skupina už měla jedno na kontě, a to Out of the Blue z roku 1977), ale Jeff musel nakonec od plánu ustoupit, protože takové album by bylo příliš drahé. Zvolna o pokračování v činnosti skupiny ztrácel zájem a v roce 1986 ji rozpustil a věnoval se vlastním hudebnickým a producentským aktivitám, na př. spolupráci s Georgem Harrisonem.
Electric Light Orchestra pokračovali v 90. letech pod hlavičkou ELO Part II, což byl projekt vzešlý z iniciativy Beva Bevana. On byl také jediný člen originální sestavy, který jej účastnil. Jeff se ke jménu kapely vrátil v roce 2001, kdy natočil album Zoom. Z originální sestavy se na něm objevil kromě Jeffa pouze klávesista Richard Tandy. ELO Part II ovšem v činnosti pokračují dodnes a v listopadu loňského roku koncertovali v Praze.
Význam skupiny tkví v propojení dvou jen zdánlivě odlišných světů, světa rocku a světa vážné hudby. Rozhodně nebyla jedinou skupinou, která se o podobné pokusila, je však patrně (díky výrazným melodiím, které jsou vlastní nejen výše zmíněným hitům) v tomto ohledu nejznámější. I na albech z 80. let, kdy se zřejmě pod vlivem dobových trendů zvuk kapely postupně proměnil, přijal vlivy na př. diska a smyčcové nástroje poněkud ustoupily do pozadí a uvolnily místo syntezátorům a dalším elektronickým vymoženostem, můžeme stále vazbu na vážnou hudbu cítit. I to, že se skupina vždy dokázala vyrovnat se změnami, kterými hudební svět od počátku 70. let, dokazuje její velikost. A především pak genialitu Jeffa Lynnea, který byl od počátku až do konce ústřední postavou skupiny.

Základní diskografie (jen studiová alba):

Electric Light Orchestra (v USA No Answer) (1972)
ELO II (1973)
On the Third Day (1973)
Eldorado (1974)
Face the Music (1975)
A New World Record (1976)
Out of the Blue (1977)
Discovery (1979)
Xanadu (soundtrack, 1980)
Time (1981)
Secret Messages (1983)
Balance of Power (1986)
Zoom (2001)


"Jádro" Electric Light Orchestra: zleva Richard Tandy, Jeff Lynne, Bev Bevan, Kelly Groucutt.


Skupina ještě se "smyčcovou sekcí:" horní řada zleva Hugh McDowell, Richard Tandy, Melvyn Gale, Mik Kaminski.
Dolní řada zleva Bev Bevan, Jeff Lynne, Kelly Groucutt.

Píseň 2. týdne

13. ledna 2012 v 12:30 | Alda |  Archiv písní týdne
Písní tohoto týdne je Tightrope od skupiny Electric Light Orchestra. Jejím autorem (stejně jako u drtivé většiny ostatních písní této skupiny) je Jeff Lynne a píseň vyšla v roce 1976 na desce A New World Record. Je její úvodní skladbou a těžko byste hledali majestátnější úvod alba: syntezátor připomínající zvuk letící rakety nebo padajícího meteoritu přechází do orchestrální pasáže, která se vám určitě zapíše do paměti. Nehledě na to, že se v průběhu písně ještě dvakrát zopakuje. Přechody mezi orchestrálními a rockovými pasážemi vytvářejí působivý kontrast; mně osobně se nejvíce líbí ten poslední přechod.
Skladba nikdy nevyšla jako singl, ale u fanoušků byla velmi oblíbená a ELO ji hráli na každém koncertu. Prostě klasika, ostatně, posuďte to sami.


text písně:

They say some days you're gonna win,
They say some days you're gonna lose.
I tell you I got news for you
Your losin' all the time you never win
If you believe that's how it's gonna be I'd better put you down
Get off your tightrope up there come down on
The ground you gotta save me now,
You better turn around.
When I looked around, I was heading down.
Won't somebody throw me down a line.

They say some days you gotta give -
They say some days you gotta take -
If that's the way it's gotta be,
Roll it over and you will see.
The city streets are full of people going nowhere making time.
The change from night to day is really only hours,
It's just along the line can't you see the sign
When I looked around, I was heading down,
Won't somebody throw me down a line.

I want to look you straight in the eye,
I want to tell you how I really feel,
I can feel the wheels turnin' round,
Won't somebody throw me down a line
The city streets are full of people going nowhere making time,
The change from night to day is really only hours
It's just along the line, can't you see the sign
When I closed my eyes, I was so surprised
Somebody had thrown me down the line - stopped me drownin'
Somebody had thrown me down the line.